V létě kalhotky nenosím, pláže vyhledávám jen pro nudisty, líčit se nepotřebuji, místo voňavky použiju sprchu, stačí mi jedny sandály a kreditka. Nevím, co bych dělala s velkým kufrem.

Když jsem jela se synem na měsíc do Guatemaly a chtěla jsem si vzít tři trička, tak se mne ptal, co tam s nimi budu dělat , jestli je tam jedu prodávat .. Kamarád s sebou vozil jen jednu ponožku, do které si dával baterku, aby se mu nerozbila. A nesmrděl.

Ano, taky jsem si všimla, že stromy na zahradě jsou nějak podezřele vysoké a moje děti už si nehrají na písku a vyletěly z hnízda. Mám naštěstí už více než třicet let skvělého partnera a když nám zrovna nemění kyčle nebo kolena , jezdíme po světě a máme se rádi, tak na to stárnutí ani nemáme čas myslet ❤️

Jednoduché, ale hezké.

To je idylka, takový hodný a chápající vrah.

Tento článek už tady minimálně jednou byl. Na fotce je zanícený nárt nohy i s plesnivým nehtem. Problémy tedy měl již před odstraněním nehtu. Plesnivé nehty se běžně neřeší jejich stržením … Myslím, že průběh problémů s nohou byl jiný než jak je popsaný v článku…

Je mi 59 a mám o 11 let staršího manžela. Kdybych si měla hledat v tomto věku jiného partnera , nikdy bych nešla do vztahu se starším mužem. To bych raději zůstala sama než mít na krku starého a časem nemocného chlapa. Samotou netrpím a už se nechci starat o nikoho staršího.

Proč stát prodával po revoluci státní byty i v centru Prahy lidem za pár desítek tisíc? Privatizace státního bytového fondu lidem, kteří si mohli od státu koupit byt , ve kterém mnohdy ani sami nebydleli byla zlodějina na lidech , kteří žádný byt neměli . Stát prodával (privatizoval ) i byty lidem, ve kterých bydleli jejich prarodiče, ti šli do domova důchodcú nebo umřeli , oni si pak byt od státu koupili a obratem jej prodali se ziskem několika milionů... . My jsme za socializmu s manželem usilovali o byt a byli jsme naprosto bez šance. V pořádníku v bytovém družstvu jsme byli přes dvacet let.

Byla to krásná doba. Všechny děti se scházely před domem u klepáče na koberce , hrály jsme tam hry a bylo to super. Tenkrát ještě byl v zimě vedle našeho paneláku na stráni sníh a sáňkovalo se celou zimu. Jezdili jsme i na igelitovém pytli naplněném sněhem nebo hadrama. To byl fičák !

Začátek seriálu byl zajímavý , ale pak jakoby se autoři zbláznili a neměli čas promýšlet další děj. Rozehráli zápletky na všech stranách a pak se do nich zamotali. Jedna nelogičnost následovala další. Zpočátku výborné herecké výkony a v posledních dílech už ani Irena s Alenou mne nedokázaly přesvědčit , že tomu , co mají zahrát , samy věří. V některých scénách jsem měla pocit , že se za takovou blbost ve scénáři dokonce stydí a nedokážou ji zahrát přesvědčivě a přitom se jim to v prvních dílech dařilo.

Já jsem zase při operaci přišla o zdravý vaječník a ten s nádorem mi v břiše nechali.

Raději si vždycky přečtu tohle shrnutí, než ztrácet čas koukat na seriál, z něhož se stal naprostý blábol.

Dostal před sedmi lety druhou šanci. Ať se jim oběma daří žít pohodový a poctivý život.

V první sérii se mi líbily herecké výkony i samotný příběh, ale teď je to opravdu obsahově naprostý blábol a vědí to i herci, proto jsou jejich výkony slabé a nevěrohodné . Alena s Irenou se do své vášně musejí nutit, je vidět, že se ve svých rolích už necítí komfortně , jako dřív. Po každém díle si říkám, proč na to koukám, je to ztráta času.

Před deseti lety jsem čekala na lehátku před operačním sálem na operaci. Najednou ze sálu slyším jak se mne někdo snaží probudit po narkóze : " paní Váchalová , probuďte se, máte po operaci " Zavolala jsem, že jsem tady a že na operaci teprve čekám. Nastalo polohlasem dohadování , koho to tam vlastně na sále mají. Nevím, co té paní vyoperovali , ale moje operace dopadla celkem dobře...

Jedinou omluvou pro rodiče, kteří prodlužují utrpení svého dítěte je, že doufali v nějakou léčbu, které se dívenka mohla v budoucnu dožít. V tom vidím jejich obětavost. Nedožila se této možnosti, takže to všechno obětování , její i jejich utrpení ztratilo její smrtí smysl. Je mi všech líto.

Píše, že mu chirurgicky odstranili nehet na palci u nohy, ale na všech fotkách má nehet na svém místě . Zarudnutí nohy je navíc okolo kloubu palce a hlavně nártu a ne kolem nehtu. Vypadá to jako kompartment syndrom .Celý článek je divný .

Porouchalo se mi auto na dálnici, stačila jsem jen dojet na kraj do odstavného pruhu, hned vedle svodidel. Manžel je nepohyblivý a nemohl vystoupit za svodidla. Přijel pro nás bratr a snažil se nás rychle odtáhnout k výjezdu vzdáleného asi 1km . Než jsme se rozjeli, objevila se policie a místo toho , aby nás doprovodila ke sjezdu , začala nás legitimovat a v této nebezpečné situaci nás zdržovala 20 minut na dálnici…. Proč nás nenechali co nejrychleji opustit dálnici nechápu …

Stalo se mi něco podobného. při hledání ubytování jsem narazila na luxusní hotel za 25 euro i se snídaní pro dva na den. Chyběla jim jedna nula. Udělala jsem si za tuto nízkou cenu rezervaci. Ubytovali nás a nic neřešili.

Souhlasím. Násilí lidi fascinuje a otupuje jejich cit. U dětí to platí dvojnásob. Společnost se snaží lidi omezovat a vychovávat, ale proč nikomu nevadí natáčení násilnických a zvrhlých filmů ? Tolerance násilí a bezcitnosti páchá na společnosti větší škodu než si lidé dokáží připustit.

kříženec člověka a čehosi je nesmysl.