Jak antiraketové systémy NATO poznaly, že raketa nenese jadernou hlavici a nesměřuje třeba na Prahu?

Úžasný plán, jak rozšířit bratrskou pomoc známou z roku 1968 na celou Evropu.

Největším "kroužkem" byla příroda a vzájemný kontakt dětí na vesnicích, v městských ulicích nebo čtvrtích, kamarádství a dětské party. Méně hraček a víc fantazie. Rychle ze školy, ošidit úkoly a hlavně rychle ven. Bez poradců, asistentů, psychologů, přehnané hygieny a dokonce i bez lahve vody pod paží.

Levicovější politiku by snad vedli už jen ortodoxní komunisti.

Snižme počet výživových a jiných poradců a bude třeba i na důchody. Sypu si popel na hlavu (pochopitelně obsahující minerály), že jsem nedokázal dočíst článek do konce. Možná se autor na konci omluvil za jeho komerční účel a nahrávání prodejcům balených vod a minerálek.

A co teprve známý historik Josef Ladislav Píč nebo jeho jmenovec Josef Píč, starším strojařům známý odborník na obrábění? Jejich manželky aby snad na úřad ani nechodily.

Ceny všeho půjdou nahoru, vláda dostane do rukou finanční prostředky, které bude blahosklonně přerozdělovat sobě a "potřebným". Cesta zpátky k socialismu, ale jinou, tentokrát "ekologickou cestou".

V dnešní napjaté situaci je tragédií pro národ, když se ministryně obrany neshodne s náčelníkem štábu a prezident a předseda vlády tomu mlčky přihlíží.

Z dějin je třeba brát si poučení, aby to dobré bylo základem pro ještě lepší a to špatné poučením, aby se neopakovalo. Dějiny lze studovat, hodnotit a bůh ví, co ještě, ale myslím, že na jejich dodatečnou revizi nemáme právo. Se svým komplexem, vyvolání dvou světových válek, se Němci musí vyrovnat sami. Proč podobné nezkoušejí na Polácích, Rusech a jiných národech, kde zanechaly světové války krvavou stopu.

Co myslíte, co je blbější, spartakiáda a motivace ke cvičení všech generací, nebo marihuana, koukání do mobilu a sprejovaní zdí ?

Pojmy "vlast" a "bránit svou vlast" jsou prázdná slova, jinak by o tak samozřejmé věci,jako je naplnění branné povinosti, nemusela být taková diskuze. My starší pamatujeme, že nám poslali kousek papírku, kde bylo napsáno kdy a kam se name dostavit a bylo hotovo. Možná si někdo zanadával nebo pobrečel, ale dostavili se všichni. To doufáme, že přijede statečný Johny se žvýkačkou v koutku pusy, který už jen svojí přítomností odradí hordy nepřítele nebo se všichni rozprchneme po světě a vrátíme se, až bude lepší doba? Každá země by měla vědět, jaký má obranný potenciál a to jak po fyzické, tak odborné stránce, ovládat dnešní moderní zbraně, to není jako jezdit s autobusem, na to je potřeba výcvik a na jeho provedení, když už nám nepřítel pobíhá po kuchyni, je určitě pozdě. A to jsem na vojně nadával na zelené mozky jako každý jiný.

Zajímalo by mě, kdo je brusič? Je to ten, kdo v profesi zámečník, kotlář, nástrojař nebo pracovník údržby, stejně jako stavební dělník, používá po celou směnu ke své práci ruční brusku (tzv. flexu, podle tradičního výrobce) a dýchá odletující křemičitý, korundový nebo třeba diamantový prach, samozřejmě současně s kovovým, cementovým či jiným prachem z broušeného materiálu nebo ten, jehož profese se jmenuje brusič a fakticky jen stojí u moderního zakrytovaného stroje s dokonalým odsáváním? Se svou celoživotní praxí v oboru bych to zřejmě nedal dohromady, ale jsem rád, že vláda má jasno.

To už věděla Věstonická venuše, ale jestli ona nepřišla nakonec taky z Japonska....

Teto Jano, máš pravdu, kdyby u mě rodiče viděli láhev kořalky, určitě by mně nařezali. Gumoví HHC medvídci nejsou tolik vidět a já i rodiče jsme v pohodě.

Pepík, 12 let

Podcenění nepřítele bylo příčinou řady porážek i početně silnějšího protivníka. Nevím, jestli se situace tolik změnila, ale za dob, kdy bylo naše letectvo mnohem větší, než je dnes, byli naši piloti za hrdiny nebes, když měli se svými "ocelovými ptáky" nalétáno pár desitek letových hodin, ruští (tedy přesněji sovětští) piloti je i o dva řády převyšovali. Někdy taky záleží, kdo sedí za kniplem, nebo to už neplatí.

Nevím, jestli by autorovi článku pomohlo přečíst si Švejka ještě jednou, protože jeho výklad mně silně připomíná kázání mých "zelených" velitelů na uvedené téma při politických školeních mužstva za hlubokého socialismu.

Absolutní selhání systému. U letectva, víc než kde jinde, platí: "Důvěřuj, ale prověřuj". Jako vysloužilý technik stíhaček vím, že každá součástka podléhá evidenci, veškeré nářadí podléhá evidenci a jeho uložení se denně s ukončením směny kontrolovalo, každá operace prováděná na letounu musela být v souladu s technologickým postupem a její provedení bylo podepisováno osobou, která práci provedla, následně osobou, která provedla kontrolu a ještě i osobou, která převzala a zodpovídala za správně provedený úkon, tedy nejméně tři podpisy na každou, i zdánlivě bezvýznamnou operaci. Pokud to u Boeingu neplatí, Bůh nás na nebi ochraňuj.

Všichni jsme přišli inflací o úspory, problém je, že důchodci už je nemají jak obnovit. Sto miliard, o které se snížily příjmy zrušením superhrubé mzdy prospělo jenom nejbohatší skupině a byl to zbytečný populismus, pozdě vybraná daň z mimořádných příjmů byla v řadě chyb, čtyři sta miliard, které odchází v podobě zisku ze země, z činnosti zahraničních společností na našem uzemí, populistické zrušení EET a nahrávání šedé ekonomice...atd. Proti tomu je 1% rozpočtu na valorizaci důchodů úplné nic. Mnozí z nás by se dobrovolně valorizace vzdali, kdyby viděli, že je to ku prospěchu státu a společnosti a ne na záplaty děr způsobených chybným rozhodnutím vlád a ve prospěch těch, kteří tahají za jejich provázky.

Cílenou ztrátou vlastního průmyslu se stáváme čím dál víc zaměstnanci zahraničních nadnárodních firem, aniž bychom měli páky na výběr vyšších daní ze zisků, které z naší země masivně odcházejí. Namísto toho zvyšujeme daně ze mzdy pracujícím a snižujeme důchody důchodcům. Chudší ještě víc chudnou, bohatí bohatnou. Stát se snaží udržet spokojenost přerozdělováním vybraných peněz sobě a "potřebným" podle "svého uvážení", jako tomu bylo za socialismu. Chlubíme se, jak potravinové banky a dary soucitných pomáhají chudším. Pamatuji, jak "žebračenky" (vysvětlení pro mladší, poukázky na jídlo), byly v knihách dějepisu uváděny jako odstrašující příklad chudoby. Nemáme se rozhodně špatně, avšak ten opravdový bohatý Západ doháníme už přes třicet let, ovšem jeho záda vidíme stále stejně daleko.

Když čtu ty hrůzy kolem Vánoc, myslím si, že bychom mohli dostat ocenění za protikomunistický odboj, když jsme doma měli stromeček a zpívali koledy. Až se z toho klepu, když si to teď uvědomuji.