Konečně někdo napsal, co si myslím už od loňska. Loni bylo nádherně vidět, jak ji to zaskočilo a naštvalo. Jak místo díků musela vyjmenovat, kolik má zlatých a absolutních slavíků. A mimochodem, když pak přijela domů, tak natočila video na instagram, kde ten výčet ZNOVU zopakovala. A na rozdíl od kolegyň se letos urputně snažila nasbírat hlasy stůj co stůj. Viz QR kódy odkazující na hlasování, co nechala umístit na sedadla ve svém divadle. 😂 Prostě si myslí, že by měla být první doživotně, ať už dělá hudbu dobrou nebo špatnou, protože je přece Lucie Bílá. Ale upřímně - Ewa Farna je mnohem aktivnější, má současné hity, turné, obrovské koncerty (O2 arenu), a navíc je pokorná a lidská. Lucie od doby, co nespolupracuje se Soukupem a Osvaldovou, má příšerný songy, příšerný texty, slyšet o ní moc není, a ještě ta její attitude... No, já bych jí nedal ani to druhé místo. Její éra už skončila, a pokud by chtěla něco změnit, musí začít u sebe.

Persipán je z mletých meruňkových jader, používal se jako levná náhražka marcipánu. Pamatuju si, že se tím často plnily takové ty vánoční kolekce, které jsme v devadesátkách věšeli na stromek. Bylo to pěkně hnusný. :D

Rodiče jeli v devadesátých letech v Amway. I když jsem byl malej, pamatuju si to jako dneska. Jak jezdívali na firemní meetingy, a jak měli pro lidi podle úspěšnosti označení podle drahokamů (perla, diamant apod.). A taky, jak nám veškerá klasická kosmetika doma zmizela a nahradilo ji Amway. Na L.O.C. si vzpomenu dodnes. 😂

Mirka Vostrá je totiž seriózní redaktorka časopisu Bruneta, která chodí na vernisáže durynského surrealismu a konceptualismu. Ta se o takovéhle životní kuličky nezajímá.

První díl mě hodně zaujal, ale teprve druhý byl fakt bomba. Doufám, že tomu lidi dají šanci, protože to bylo napínavé až do konce a nic podobného jsme tu nikdy neměli. Pravda, prospělo by tomu trochu víc peněz na produkci, je to takové minimalistické, ale v rámci žánru by se to neztratilo ani na Netflixu. Za mě palec nahoru.

Já jsem stál, bylo plno.

Bože, co je tohle za článek? Takové zbytečné kňučení. Kdykoliv nastoupí starý člověk, vždy se někdo zvedá. Někdy já, někdy někdo, kdo je zrovna blíž. Ale také je to o tom, koho má člověk pustit sednout. Když nastoupí stařenka s milým výrazem, která si stoupne k tyči a automaticky nic neočekává, to má člověk skoro chuť se předhánět v tom pustit ji sednout. Ale pak jsou tu také případy, jako minule... Nastoupila už od pohledu nepříjemná baba s holí, okamžitě se zvedlo poblíž několik lidí, ale ona se šinula několik zbytečných kroků k jednomu pánovi (žádnej teenager, tipuju tak 35-40) a začala do něj tou holí strkat a posléze řvát, že co čumí, ať jí kouká pustit sednout, copak nevidí, že má hůl?! Vždyť může upadnout, než on se zvedne! Pán měl obrovský těžký nákup, bylo pro něj trošku těžší se s ním hned zvednout, a tak se zeptal, proč nevzala za vděk místama, která jí byla nabídnuta? Odpověď? "Já chci sedět tady!" A když už konečně seděla, tak zkoušela hledat podporu u ostatních a pořád celou situaci rozmazávala. Ale nepochodila, pochopitelně. Takže než se zase některý důchodce bude ohánět neúctou mladých ke starým, ať se nejdřív zamyslí nad tím, zda má on sám nějakou úctu k lidem obecně.

Já ji poprvé zaznamenal v seriálu Charmed, v epizodě Murphy's Luck (2000) a později v Dokonalé partii (2005). Ale nejvíc mi utkvěla v Kouzelné romanci (2007). Skvělá herečka, a moc krásná.

Já mám v Kutné Hoře prarodiče, takže tam jezdím celej život. A jedno se tam nikdy nezměnilo - a sice to, že to město je prakticky mrtvé. Pár lidí potkáte u památek, ale davy, jak se píše, to rozhodně nejsou. A kdekoliv jinde po městě ani noha. Na to, jak je to velké a historicky významné město, tam prostě nikdy nebyl život, je to jak obří samota. Ožije to tam pouze jedenkrát v roce - na Velikonoce během sedlecké pouti, to je tam pak narváno k prasknutí.

Nejlepší boloňské špagety jsem jedl v Římě. Měli jsme kousek od hotelu malou, útulnou restauraci, žádný naháněč ani obří lístek s fotkami. Přesto tam boloňské špagety měly. Číšník byl velice milý, usměvavý, zdravě úslužný, za návštěvu i dýško poděkoval. A tak jsme se tam odpoledne vrátili ještě na tiramisu a cappuccino. Opět stejně kvalitní zážitek. Takže jsme se "provinili" hned dvakrát, a přesto nepřišlo žádné protáčení očí či pohrdavé pohledy. A jestli nás následně s nějakým kolegou těžce pomluvili, tak to už je mi jedno. Před námi se choval naprosto profesionálně a velice mile.

Článek mi naprosto mluví z duše. Od přelomu milénia se mi líbily akorát Anděl Páně 1 a 2 a Dvanáct měsíčků. Už dávno jsem přestal doufat v novou štědrovečerní pohádku, která by stála za to. Nedává mi žádný smysl, proč se neustále opakuje vzorec, který nefunguje. Neustálá snaha ten žánr modernizovat končí každoročně fiaskem, a přesto se to další rok opakuje. Jistě, zásoba těch nejslavnějších námětů je už víceméně vyčerpaná, i tak ale knihy pohádek od Němcové, Erbena nebo Drdy mají stále co nabídnout. Proč se tedy stále točí podivné překombinované bizáry, kde se snaží mluvit a jednat moderně, když to nikdo nechce? Nevím. Co vím ale jistě, je, že se alespoň u nás doma každoročně opakuje stejný scénář. Zapne se nová pohádka, která se po čtvrt hodině promění v kulisu, u které se mluví, pospává, odchází doplnit cukroví, vyvenčit pes, a pak se všichni svorně scházejí, aby se znovu nechali dojmout a fascinovat Libuškou Šafránkovou, kterak cválá k bílému horizontu.

Autor článku mi mluví z duše.

Úvodní foto není ze Slunce, seno, jahody, nýbrž ze Slunce, seno, erotika.

Slečna Burešová vezme očividně všechno, co jí přistane na stole. Film, seriál, nekouká na kvalitu, hlavně že tam může být...

Souhlas. To by se tam pak mělo zanést i právo na to být online a platit kartou. Stejně jako si druhá názorová strana nechce zřizovat kartu, já nechci věčně cinkat mincema.

Ano, také jsem je viděl, dokonce i přímo tuhle s Prachařem. A když jsem ji Facebooku nahlásil jako podvodnou, přišlo mi po "prozkoumání" info, že reklama pravidla neporušuje, a tudíž nebyla odebrána. 😂

Je to škoda. Díky návratu Kajnarové a příchodu Lambory mě to konečně začalo zase bavit. Ona je mega sympatická, on mladej a pěknej, dobře hraje. Jenže je pravda, že ani jeden tam nemá pořádně žádnej prostor. Kajnarová má pořád rodinné záležitosti a Lambora tam jenom tak přicmrndává. Mám pocit, že od začátku nové série má hlavní prostor Dejdar a Hána. A zrovna Hána teda není zrovna leader, kor s těmi jeho strojenými replikami, které jako by četl z papíru...

Pro hvězdy jako Vondráčková nebo Csáková byl jeden velkej problém, a sice, že v době, kdy byly pěvecky na vrcholu a zpívalo jim to nejlíp, téměř neexistovala platforma, kde to ukázat živě. A když, tak nebylo běžné to točit nebo nahrávat. Televizní estrády jely na playback, takže se člověk může podívat na YouTubu na stovky vystoupení Csákové i Vondráčkové z dob jejich pěveckého primetimu, ale živě nebude žádné. A to je velká škoda, protože hlasy měly jako bohyně.

Miluju samoobslužné pokladny. Vždy a všude, kde to jde, chodím k nim. A je zcela jasné proč - mně osobně je velmi příjemné, že si to můžu v klidu sám naklikat, zaplatit a narovnat do tašky a nemusím se stresovat tím, jak na mě netrpělivý zákazník za mnou najíždí košíkem, aby mě popohnal, a jak na mě protivná prodavačka za kasou kulí oči, abych už vypadnul a ona mohla odbavit další košík.

Proč zase to přechylování? To tak strašně bije do očí...