Ti, kdo tu mudrují, že za to může lenost, pohodlnost, strach o budoucnost apod. zapomínají ještě na jednu věc - prostý demografický vývoj. 70. - 80. léta byla populačně nabitá - řada mladých žen šla raději na mateřskou, protože neměly kam spěchat, bralo se to jako standard. Jenže po pádu komunismu v 90. letech najednou vzrostly možnosti a mladé ženy se cca od poloviny 90. let už za každou cenu nehrnuly do mateřství, ale chtěly prvně získat zkušenosti, praxi, studovat - tedy využít nové možnosti, které předtím neměly. A odložily si mateřství o pár let. A ano, to je důvod slabých ročníků někde mezi lety 1995 a 2005. Tedy generace těch, kteří v dnešní době mohou být rodiči. Tedy méně rodičů = méně dětí.
Problém je spíše v míře uplatňování inkluze. Pokud by se jednalo o žáky s "mírnějšími problémy", kteří by opravdu potřebovali jen nějakou tu dopomoc, tak v tom nevidím problém. Jenže dnes se na běžných ZŠ vzdělávají žáci, kterým i při všemožném personálním zajištění ve formě asistentů, psychologů, spec. pedagogů apod. ty školy nejsou schopné jim poskytnout adekvátní podmínky, které by měli na jiném typu školy.
Nebudu hodnotit co se píše v článku, jen se vyjádřím ke dvěma věcem. Zaprvé - stát se dlouhou mateřskou a brzkými odchody do důchodu snažil řešit nedostatek pracovních míst. Může nám to znít skvěle, dlouho s dětmi a pak brzo do důchodu, ale vlastně to byl tak šíleně drahý systém, že se za 10 let začal pomalu hroutit. Další věc je vývoj populace. Došlo k tomu, sice část lidí si pořídila víc dětí než původně plánovala, ale část populace si pořídila děti dříve a tak se celkově porodnost posunula do dřívějších let, protože řada žen se tehdy do práce nehnala, protože pracovní uplatnění bylo špatné. Po pádu komunismu byla větší možnost pracovního uplatnění a tak ne každá žena spěchala s dětmi už v 18 nebo 19 letech.
Škol je dost. Jen má řada žáků, nebo spíš jejich rodičů představu, že jejich dítě musí jít na gymnázium nebo nějakou "prestižní" střední školu. A když se nedostanou na vysněnou střední školu, tak mají pocit, že se zbořil svět. Přitom můžou jít na jiný obor, který sice není tak "prestižní", ale dost často jsou tam pak děti ještě víc spokojené a přijdou se mi za pár let pochlubit, jak se jim daří (učím na ZŠ).
Samozřejmě neznám pozadí případu, nicméně je velmi snadné říct - škola nekonala. Nicméně škola, základní především, může s šikanou udělat následující - řešit to s rodičem oběti a agresora. Pokud rodič agresora spolupracuje, je to ta lepší varianta. Pak samozřejmě může pomoci školní psycholog nebo metodik prevence. Pokud agresor spolupracuje, je to ta lepší varianta. Pak jsou výchovná opatření a snížené známky z chování, ale pokud nefunguje výše zmíněné, tak je to k ničemu. Vychovňák můžete pouze doporučit, ale rozhodnutí je na rodiči. A sociálka, to snad ani radši nebudu komentovat. Pokud si nic nedělají ze školy, pak ani ze sociálky. A základní škola je ze zákona povinná, takže něco jako vyloučení neexistuje. Takže asi tak.
Přidám svou zkušenost. Když se zaváděl druhý povinný jazyk na ZŠ, tak řada základních škol si uvědomila, že je to zcela mimo možnosti většiny žáků, kteří na ZŠ zůstanou po odchodu těch šikovnějších na osmileté gymnázium. Tak se rozhodli jít cestou menšího odporu a učit slovanský jazyk, který je pro žáky srozumitelnější. Tak vybrali ruštinu. Někteří byli ještě vynalézavější a učí slovenštinu. 😉
Asi by mi bylo vcelku jedno, jak to hlasování nakonec dopadlo, pokud by výsledek vzešel z parlamentní diskuse koalice s opozicí a byl podložený argumenty. Pokud ale opozice marní čas poslanců tím, že se tam vykecává o ničem, zcela mimo téma a jen se snaží vše zdržet, i když ví, že nemá politickou sílu zvrátit svými obstrukcemi výsledek, pak je to totální pohrdání Sněmovnou a lidmi, kteří zde žijí.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Spousta zde komentujících nepochopila jednu věc. Tady primárně nejde o to samotné nahrávání. To je až výsledek naprosté neschopnosti komunikovat. Pokud mám s něčím problém, napíšu učiteli, domluvím si schůzku, pokecáme si, domluvíme se, jak bychom si to představovali a v drtivé většině případů je vyřešeno. Dneska jsou všichni anonymní hrdinové internetových diskuzí, ale nedokážou jít za učitelem a říct, hele, tohle se mi nelíbí. Ono se totiž často zjistí, že rodič má jen polovinu informace, jako tomu je i v tomto případě.