Hokej dávno není volně plynoucí hra. Už od Rudé mašiny se ve hře používají takzvané pattern plays, můžeme tomu říkat herní vzorce. Od U15 se hráči ve vyspělých hokejových zemích učí herní vzorce, které jsou v podstatě rozkladem herních situací. Když hráč dospěje, projde si cca 100 herními vzorci, které má zapsané ve své hokejové IQ. Kouči NHL běžně používají kolem 110-130 herních vzorců, mnohé z nich hráči už předtím zažili během mládežnických kategorií. Pro každou situaci a místo na ledě se dá vymyslet herní vzorec, ať už útočný, nebo obranný. Proto je rukopis každého trenéra rozpoznatelný, protože si oblíbí nějaký styl hry a k tomu účelu si postaví herní vzorce. Složitost a rychlost se samozřejmě postupem věku hráče zvětšuje. To hlavní ale, co učení herním vzorcům způsobí, je obrovský rozvoj herní inteligence. Genialita těch nejlepších hráčů spočívá v tom, že dokáží tyto herní vzorce adaptovat na herní situace a mají kolem sebe hráče, kteří si prošli podobnou školou a dokáží na situace adekvátně zareagovat. Herní vzorec pak plynule přechází do dalšího a hra se jeví jako volně plynoucí. K tomu se ale nelze dopracovat bez toho, aby se to trénovalo.

Když se sejde 25 Kanaďanů nebo Finů, všichni si už herní vzorce zažili a proto je pro kouče snazší stanovit styl hry. Pasta a Krejča si tak rozumí, protože se učili herní vzorce spolu. Takže je to opět o tom, že naši mládežničtí trenéři to dělají jinak, než v zemích, které nás porážejí. Herní IQ je zčásti vrozená, ale pokud není rozvíjená, zakrní. Musí se trénovat a herní vzorce tuto IQ nesmírně rozvíjejí.

Pokud se odpíchnu od titulu článku - ano, zeštíhlení soutěží je nutností a ne že ne, pane Kalino. Kvantita nikdy nezajistí kvalitu, protože kvalita se v nepřiměřeném množství rozmělní. Vím, jaké to je, když mi na trénink nepřijdou ti 3 neschopní. Všechno jde líp, trénink odsýpá, na nikoho nemusíme čekat. Uděláme mnohem víc práce. Hráč se nerozvíjí 15 minutami na ledě během utkání. Rozvíjí se při tréninku, při boji o místo v sestavě, touto soutěží vypadávají ti slabí, ti, kteří časem stejně budou hrát amatérský hokej - a s radostí, pokud budou mít na svůj život s hokejem hezké vzpomínky.

Hráč se rozvíjí nejvíc v žákovském věku, který tady nikdo neřeší. Nemá smysl mluvit o juniorském hokeji, když do této kategorie přicházejí hráči se základními nedostatky. To už v USA, CAN, FIN, SWE, SWIZZ atd pochopili. Když se zanedbá tato vývojová kategorie proto, že se honí výsledky a netrénují specifické dovednosti, nikdy se to nedožene. Pokud předáte hokejistu do dorostenců bez kvalitního bruslení, práce s holí a radosti ze hry, zrychlí jen do úrovně pod své možnosti, zesílí nefunkčně a bude řešit situace pomalu a nesprávně. 80 procent všech zdravých dětí je vytrénovatelných do profesionálního sportu. Jen pár z nich se může stát rozdílovými hráči, jako třeba Pasta. My ale musíme pozvednout průměr kvality našich hráčů. A rozhodně to nepůjde metodami z dob Jágra, Straky... To, co dovedou dnešní kluci na bruslích a s holí, je úplně jinde, než co uměla generace kolem Nagana. Hokej je úplně jiný, než byl tenkrát. Naši trenéři se ale neumí přizpůsobit. O tom mluví Pešán.

Viděli jste přestávkový program a repku o vzdělávání trenérů? Vše, o čem se v repce mluvilo, je volně dohledatelné na webu, některé příspěvky jsou pro licencované trenéry. Jsem trenér, mám k nim přístup. To, co se tam dá dočíst a dovzdělat, je takřka totožné s tím, co se učí ve Švédsku nebo USA. Navíc na rozdíl od USA je to u nás vše za relativně slušné peníze. Ani úplatky, které zajistí, aby hráč hrál zápasy, nic neřeší. Hráč se totiž nerozvíjí během 18 střídání (cca 15 minut) během 60 minut utkání. Proč tedy bruslíme o tolik pomaleji než špička? Proč děláme bruslařské chyby pod tlakem? Proč atd? Protože se to u nás netrénuje. U nás je hokejista hotový, jakmile dosáhne 14 let. Ve Švédsku není hokejista hotový nikdy. Část tréninkového procesu je celoživotně věnována rozvoji individuálních dovedností hráče. Hráč celoživotně trénuje vnitřní hrany, vnější hrany, totéž pozadu, transition skating, střelbu, přihrávku, práci s holí, bránění tělem, brankáři přesuny v bráně... Jenom složitost cvičení se stupňuje. To se projeví v krizových momentech, kterých je hokej plný a odehrávají se neustále. My spadneme, Švéd nebo Kanaďan to vybruslí a ještě zrychlí. My zařízneme hrany, Fin to protlačí do krásné bogny a vylítne s bruslemi a celým tělem pod kontrolou. Celá hra je souboj 1na1. Když tento souboj prohrajeme, nemůžeme čekat, že vyhrajeme utkání. Z projevu hráčů i zvolené taktiky je jasné, že si myslí na víc, než na co mají. To znamená skvělou práci trenéra. Tak kde je ten problém? Je v klubových trenérech mládeže. Ti neumí věci, které současný hokej potřebuje, svoje svěřence naučit.

17 let jsme SWE na MSJ neporazili. Výchova mládeže od U7 je u nás špatně. I když noty od svazu zas tak mimo nejsou. Doporučují v podstatě totéž, jak trénují ve Švédsku. V klubech je ale neposlouchají. Trenérská ega u mládeže jsou největším morem českého hokeje. To je odraz celé společnosti. Neschopnost přijmout něco jiného kromě své pravdy. Ve Švédsku, Kanadě, USA atd. individualitu hráčů trenéři nezašlapávají. Vládne politika chyby. Udělej klidně chybu, ale radši něco zkus, než abys hrál alibistický hokej. U nás se hráč bojí udělat chybu, protože pak sedí. Tam podporují kreativitu, u nás Stiga hokej. Ve Švédsku se až do U15 zcela soustřeďují na individuální dovednosti hráče. Smysl pro hru dohánějí na suchu. Ale i tam si hrají s míčkem a holí. Protože když hráč umí bruslit a ovládat hůl, má mnohem víc času pro herní rozhodování. Není pod tlakem své vlastní neschopnosti. Není to raketová věda. Stačí vědět, jak probíhá neuromotorický rozvoj člověka a v pravou chvíli trénovat věci, které přinášejí hráči největší prospěch. Proč by měl hokejista ve 12 letech běhat štreky? Proč by je měl běhat vůbec? Když se promarní věk od U7 do U14 drily, které nerozvíjí koordinaci, rychlost, obratnost, hravost, nikdy se to už nedožene. A to je přesně to, co se v našich klubech odehrává. Promarňuje se talent. Je totiž jen málo trenérů, kteří ví, jak to učit.