Se specifickými podmínkami, aby mohla být vybrána ta "správná" firma.

Nevím, metrem nejezdím, ale podle odkazu pana Kučery, pokud není tlačítko v každém výklenku, nebo alespoň upozornění na něj, cestující stojící od druhého výklenku dále od tlačítka o něm nemusí mít ani potuchy.

To je ta nejhorší varianta - zůstat sám a osamělý v davu známých a údajných přátel.

Bez bližšího určení může být v 8/10 správně i první varianta - svézt pomocí el. plošiny,

v 9/10 bývaly správně první 2 varianty dle významu:

1. Rozvíjející, nebo stupňující, např. Přál si, aby dostal dobrou práci, aby dostal hodnou

ženu...

• Podmiňující - Přála si aby vyrostla, aby rozkvetla ( aby mohla rozkvést).

Ale maturoval jsem v r. 1970.

Takže budou sedět doma a představovat si výlet.

Všeobecná neznalost významu a rozdílu mezi dokonavými a nedokonavými slovesy.

A ještě: Mně to tam nejde. To ti jít nemůže, to je JINÁ TYPA.

Bohužel, je to přesně tak, jak píše pan Macháček, pohoda, neskutečná romantika a nostalgie. Ale jen pokud to děláte jako ukázku, víkend, maximálně týden, jednou za rok a ještě okleštěné od ostatních souvisejících prací. Spolužákům, kteří se těšili na brigádu na seno a na žně jsem se divil, jak se na to mohou těšit a jednou jsem je vyprovokoval, že u nás budou týden a budou dělat to co já. Od té doby se už o brigádě v zemědělství ani nezmínili. Ono vstávat ve čtyři hodiny, naséct krmení, nejpozději v pět nakrmit koně, obstarat dobytek, teprve potom se nasnídat a v sedm vyrazit na louku do kolotoče, který se zastaví na půl hodiny v poledne a potom až večer, - posekat louku, roztřást kůpy,obrátit včera posečenou trávu, obrátit roztřasené seno, obrátit ráno posečenou trávu, suché seno shrabat, naložit podávkami na vůz, doma vyfoukat na půdu, nebo do stodoly, včerejší seno dát do kup, navečer posekat další louku,srovnat seno ve stodole, večer obstarat dobytek, a tak pořád dokola, střídá se jenom senoseč,žně, brambory,... to už romantiku docela postrádá. Na tu je čas snad jenom občas v zimě. A když se v plné práci začnou kupit mračna a blíží se bouřka a déšť, který může trvat týden, to je teprve radosti, stihnout všechno uklidit.

Jediné plus - lidi k sobě a k přírodě měli blíž, ale také ne všude.

Kolektivizace zemědělství probíhala postupně a po dlouhou dobu. Začalo to nějvětšími statky v nejúrodnějších oblastech. Na horách a v podhůří, kde byla hospodářství od pěti do patnácti ha a svažité pozemky, se do kolektivizace nikdo nehrnul. V roce 1975 dostaly přilehlé státní statky příkaz k dokončení kolektivizace zemědělství, ale ani pak to neproběhlo ve všech vesnicích, a tam se hospodaří soukromě dosud.

Bohužel, první mlátičky byly ruční, používaly se dlouho předtím, než byla k dispozici elektřina (někde až po roce 1948). Pod mlátícím bubnem byla hřídel napříč přes mlátičku, na každém konci kolo o průměru 80 - 100cm, u každého kola jeden až dva chlapi a točili, jen se z nich lilo, i když byl venku mráz. Kde měli potah - koně, voly, používali žentour, kterým se poháněly všechny tehdy dostupné stroje.

Oba způsoby jsou správné, ale každý se používal pro jiné obilí a stupeň zralosti. Na každý způsob se také používala jiná kosa - do obilí - přiháněčka, přiháněč je onen oblouk s výpletem, nebo plátnem. Používala se pro sečení žita a jeřice (jarní varianta žita), nebo pro obilí více zralé, aby se předešlo vyklepání zrna do země. Při tomto způsobu je možné obilí odebírat hned za sekáčem.

Od obilí - kosa "ovesnice" - nad kosou bylo čtyři až pět prutů, připevněných na svislém nosiči, upevněném na kosišti, které bylo pro tuto kosu zvlášť tvarované. Tyto pruty kopírovaly tvar a směr hřbetu kosy. Při sečení bylo nutno vždy na konci taktu kosu přitáhnout lehce k sobě a obilí tak položit ve směru řádku. Klasy tak byly vždy položené na stéblech obilí z předcházejícího seku. Odebírat se tak muselo až po dosečení celého řádku, začínalo se na konci řádku. Tento způsob se používal hlavně na horách, kde obilí dozrává později a na podzim už je dlouho rosa. Obilí se posekalo ráno a mohlo se nechat proschnout a teprve potom odebrat do kolíbek a svázat do snopů. Historie sečení obilí, používané druhy povřísel, druhy panáků, stejně tak i žacích strojů, atd., je natolik rozmanitá, že ji zde nelze popsat celou.