Ale existuje v moderní digitální verzi. Původní KAP byl "na péro". Teď to má baterku, takže si to nesmíte zapomenout zapnout. Instruktor vám to musí zkontrolovat. Přístroj kontroluje výšku a rychlost klesání, v případě problému automaticky aktivuje pyropatronu a ta otevře padák. Nejsem paragán, další podrobnosti neznám.

Pro všechny, co nadávají na Svazarm. Roky jsem poletoval na paraglidu i na ULLa. Teprve při větroňářském výcviku na Blaníku L13 mi došlo, že odletět okruh a nezabít se při přistání je sakra málo k obdržení pilotního průkazu. Svazarmovská metodika výcviku prostě nedovolí, aby ten, kdo nezvládl úlohu, pokročil dál. Naštěstí to většina škol ví a dodržuje, takže ani velké peníze výcvik neurychlí. Vím, jaké to je sedět vzadu a čekat, co žák vyvede. Když mu do toho sáhnete včas, nikdy se to nenaučí. Když pozdě, přijdete o nervy nebo o život. Tak si vyberte...

Není problém být odvážným pilotem. Je problém být starým pilotem, neb hrdinů jsou plné hřbitovy. Můj anděl strážný se dost nadřel, všechny průšvihy ve vzduchu jsem přežil, děkuji anděli můj... No, zlomená páteř byla, urvané rameno taky, drobnosti nepočítám. Pilotní umění je létat tak, aby nebylo potřeba pilotní umění. Snadno se řekne, hůř udělá. Takže všem. Kolik startů, tolik přistání.

No pokud zatáhl správně, tak je vytažená "závlačka". Obal se otevře a padák vysype. Nevíme, co se stalo. Je zbytečné o tom spekulovat.

Jo, to určitě. Padesát let starý větroň a padák s pyropatronou. A digitální KAP k tomu. Tak na to zapomeňte. Sedíte na balíku tkaniny a šňůr, k tomu něco popruhů. To je tak asi všechno. Otevírání ručně. Žádný automat, ani trhačka. Záložák není a nikdy nebyl. Taky žádný normální pilot dobrovolně nikdy nevyskočí. Dokud to jde řídit, tak se letí.

Něco jiného je metodika a nácvik na zemi a úplně jiná situace je vyskočit z letadla v 800 metrech. Když jsem skákal poprvé, museli mi "trochu" pomoci lehkým kopancem do sedací části zad... Sám bych to asi nedal. Ani opakovaně to nebyl žádný požitek. A to jsem měl za sebou osm let poletování na paraglidu a kompletní úspěšné pilotní výcviky na větroních i ULLa létadelkách. Prostě hlavy chlazené vzduchem mají být jenom u motorů. A skákat z letadla, které se dá normálně řídit, to je zneužití záchranného prostředku. Paragáni na to mají jiný názor, ale to je tak asi všechno, co se s tím dá dělat...

Hmm, padák se neotevřel. Asi žáček nezatáhl. On pilotní padák se sám neotevře. A jestli letěli v tom muzeálním kousku, co je na fotografii, tak je jasné, že zkušeností se seskokem na tomto typu neměli. Skoro nikdo nemá zkušenost s vyskočením z letadla, na kterém běžně létá. A těch pár pilotů, co měli tu pochybnou čest si naostro skočit, o zážitku vykládá dokonce života. Cvičný seskok není součástí běžného výcviku, není tedy povinný. Navíc seskok z Brygadýra, nebo z jiného vícemístného typu, se nedá se záchranou života pilotním padákem srovnat. Všechno je jinak. Takže hodnotit, co se vlastně stalo, bude vyšetřovací komise. Tak asi za rok se možná dozvíme nějaké podrobnosti. Škoda zmarněného života.

Teď zrovna jsme na malé plachetnici MacGregor 26M. Sladké vody v nádrži 40 l. Pitnou vodu raději v 7l lahvích. Sprchu sice máme, ale při takovém množství vody je to nesmysl. Jsme tu jen se ženou, tedy dva. Úplně v pohodě. Akorát v Pelješackém kanále fouká Mistral, tak se houpeme na naší bóji před Korčulou trochu víc, než je pohodlné. To zase bude noc...

Teď se houpu na plachetnici, jsme u Korčuly, zítra směřujeme na Lastovo. To Řecko máme v plánu. Máme ale malou loď, jen 26 stop, tak mám z Řecka obavy...

Hmm, pokud foto není pouze ilustrační, má kolo zadní motor. Takže v Kolíně možná. Kdekoliv jinde to do kopce nepojede. Vím, co říkám, na elektrokole jezdím. Do kopce potřebujete kvalitní středový motor a pořádnou baterku. A to toto kolo postrádá. A cena? Solidní kolo, co pojede i do kopce, pod 50.000 nekoupíte. Střední třída tak 65 tisíc, lepší pak cena do nekonečna. Taková je realita.

Máte pravdu, že kotelna v obýváku není ideál. Ale pocit živého tepla spojený s pohledem na oheň je skvělý. Bordel z toho pochopitelně trochu je. Proto máme robota, který každý den zamete a vysaje a je klid. Vytírání mu moc nejde...

Jak správně píše pan Vysoudil, obložení sádrokartonem je možné. Naše vložka má vestavěnou izolaci z pěnové gumy. Povrchová teplota krytu vložky nepřesahuje 35 stupňů. Sádrokarton mám kolem už 17 roků a není s ním problém. Navíc vložka pracuje přímo do podlahy s teplotou topné vody 24 až 26 stupňů. Ověřeno dlouhodobým provozem. A topenáři, teď do mne. Vysvětlujte, že to nejde, že to není možné...

No teplota v našem domečku klesá o 1stupeň za 24 hodin. Po týdnu na horách se vracíme do 15 stupňů. Odhadnutá tepelná ztráta při běžném bydlení je cca 1kW. Když v kuchyni upeču chleba, mám tím ten den zatopeno. Naprostá spokojenost. Větrání je problém. Proto mám měření koncentrace CO2 ve vzduchu. Větráme nárazově podle potřeby. Ztráta tepla je tedy minimální. Rekuperace původně byla v plánu, ale zatím není.

Malý oheň ve velkých kamnech prostě nehoří. Vlastní zkušenost. Proto výměna za menší, samozřejmě s výměníkem. Podlahové vytápění kilometr trubek po celém domečku. 9 smyček po 110 metrech. Každá pochopitelně s vlastní regulací. Akumulace je 13 kubíků betonu v podlaze na trubkách. A je klid. Úvahy o sofistikované ekvitermní počítačové regulaci systému se změnily na rozhodování, jestli ty tři polena v krbu spálíme dnes, nebo až zítra.

Je vidět, že nejste nezkušený začátečník... Zlatá slova. Pozítří odjíždíme na šest týdnů na loď. Představa, že mne tam někdo tak dlouhou dobu prudí, je přímo děsivá. Na lodi musí být příjemná atmosféra, dobré jídlo a pití a hlavně sehraná posádka. Proto jezdíme s ženou ve dvou, v klidu a pohodě. Děsivou vidinu all inclusive slunečníku v páté řadě od moře nemůže vyvážit ani hubená dvacítka... Tak ať vám to pluje a stopu vody pod kýlem. Jirka.

Nerozumím? Co s tím má společného STK??? Auto takto bylo vyrobeno. STK bez nejmenšího problému, počet závad 0. Nikdy nehavarované, vzhled nového vozu. Černá metalíza venku, žlutá pravá kůže uvnitř. Po korozi ani stopa. S čím jako mají být potíže? S trochou základní péče bude jezdit dalších dvacet let.

Prozatím mají třičtvrtě letadel bez oficiálně licencovaných náhradních dílů. To je a bude problém. Jednou jim dojde. Už aby to bylo. A ten jejich Suchoj je jejich jen z půlky. Bez dílů z civilizace už žádný nevyrobí.

Jo to máte částečně pravdu. Slabší JTD je zárukou nezničitelnosti. JTDm se dělal také ve dvou verzích. S filtrem i bez. Záleželo na zemi určení. Já mám verzi bez ničeho. Žádná kurvítka kolem motoru. Hlava praskla občas při krutém zacházení, když idiot drtil studený motor cihlou na plynu atd. Vzhledem k výkonu s motorem pochopitelně zacházím slušně, takže hezky s citem ohřát a blbnout jen občas. Ono to ani jinak na silnici nejde. Cihla na plyn znamená 240 na tachometru v momentě a to se u nás moc nedá...

Jo, kazí se to. My máme vlastní plachetnici. Kapitána dělám sám sobě. A rok od roku je větší problém najít klidnou zátoku, kde se dá normálně (zadarmo) hodit kotva. Buď na hezkém místě udělají rezervaci, pochopitelně tak daleko od břehu, aby se muselo platit všude, nebo alespoň do zátoky nacpou bóje. A kolem placených bojí ochranné pásmo několik stovek metrů tak, aby se kotvit nedalo. Prostě ta balkánská snaha odrbat turistu i za to, že dýchá, se šíří jako mor. Asi budeme muset zmizet jinam.

Tak normálně se ve slané vodě myje víc věcí. Na velké stotunové jachtě máme v kuchyni kromě teplé a studené pitné vody i rozvod slané mořské vody. Je to praktické. Třeba brambory omyjeme ve slané vodě a vůbec nic se neděje. Ušetří se pitná voda a o to jde. Sice si vezeme 5 kubíků, ale pro 12 lidí to není na dlouho. Zvlášť když se pipiny xkrát denně sprchují. Z pozice kapitána jsem jim vypnul bojler. Voda najednou vydržela dvakrát tak dlouho... Někdy je to složité.