"Býti migrantem – na rozdíl od býti imigrantem – znamená býti na cestě. Procházet danou oblastí, v našem případě Českou republikou, jinam, dál." ...není to snad běžná realita majoritní většiny utečenců? Že přes naše území pouze migrují s cílem skončit v zemích západní Evropy? Přijde mi, že si autor svým pokusem o newspeakovský převrat podřezal vlastní větev. Nemám nic proti tomu, aby je v Německu, Švédsku či Francii nazývali imigranty. Koneckonců je to jejich cílová destinace.
S článkem v základu souhlasím, s čím ale nesouhlasím je označení "potenciální násilník" v kontextu v jakém padlo: "Drtivá většina z těchto potenciálních násilníků by nikdy ženě neublížila". Z logiky věci vyplývá, že potenciální násilník je pro autorku každý muž, který se ocitl "ve špatnou chvíli na špatném místě" - tedy tam kde by jeho pouhá přítomnost mohla vyvolat pocit ohrožení u ženy. Je to stejný, možná i o chlup horší fail jako když řekneme "že si za to mohla sama", protože byla ve špatnou dobu na špatném místě.
Hmm, článek opět nereflektuje fakt, že v případě tělesné zátěže je relevantní navýšit přísun bílkovin ani doporučení navýšit množství přijímaných bílkovin u starší populace, jako ochranu vůči sarkopenii. Naopak zveličuje problém konzumace 85g bílkovin na obyvatele. 0.7g je vyloženě dolní hranice. Vliv restrikce methioninu na prodloužení life-spanu a health-spanu je zatím vědecky diskutovaná hypotéza, na jejímž základě bych si však určitě nedovolil naznačovat dietární doporučení pro širokou veřejnost. Článek by se měl zaměřit na kvalitu různých zdrojů aminokyselin a vztah k celkovému nutričnímu profilu potravin (vitamíny, minerály, tuky, popř. vláknina a antinutrienty u rostlinných zdrojů). Nemuseli bychom se potom od Stanislav Šulc, Novinář, newstream.cz v diskusi dozvědět, že bychom neměli snídat tři vejce ve skle. Vejce jsou jedny z nejkvalitnějších zdrojů bílkovin. Osobně si jich dám klidně 6.
Pěkně napsané ilustrační příklady z fyziky a matematiky, ale z moderní psychologie a neurověd toho moc neznáte a jde to dost vidět. Kognitivní neurověda naprosto rutinně pracuje s pojmem nevědomí "unconscious processes", a vyjadřuje se o jeho funkci a obsahu. Celá implikace, že vědomí lze snadno simulovat a nevědomí je jakési tajemné sídlo duše, či jevů nám neznámým je úsměvná. Problémy simulací jsou úplně někde jinde. Mj komplexita a závislost na počátečních podmínkách. Dále pak fakt, že pokud bychom chtěli simulovat mozek v jeho přirozeném prostředí - tedy stimulovaný jevy z prostředí, museli bychom do své simulace zařadit i prostředí, vytvářející tyto jevy. A než bychom se nadáli, simulovali bychom takto celý vesmír. Každá simulace bude víceméně aproximace a je velkou otázku, jak dlouho se u komplexních systémů jako je mozek udrží simulace na stejné trajektorii jako původní systém. Jednu nanosekundu? Minutu? Pár hodin? Nikdo neví.
Oprava informace v článku: Loss aversion je bias v myšlení, který nás motivuje se vyhýbat rozhodnutím, která mohou vést ke ztrátovému výsledku (ale k vyšším ziskům v případě úspěchu), a preferovat rozhodnutí, která vedou k jistějším, ale menším ziskům (lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše). Tendenci snadněji vybavovat negativní události nazýváme negativity bias. První bias tedy mluví o rozhodování při nejistotě, druhý o rekolekci vzpomínek. Nejsou tedy vzájemně zaměnitelné.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Hezky se nám prodejci odvděčili za nezavedení daně na tichá vína, jen co je pravda.
2 odpovědi