Ve školství především chybí definice a kontrola kvality. Lít tam další peníze za tohoto stavu sice navýší příjmy pracovníků ve školství a firem na resort napojených, ale ke zlepšení výsledků to nepovede.

Reforma vypracovaná pod vedení vašeho ministra Plagy definici kvality vyřešila schválením dvou strategických cílů, u kterých se ani nedá rozhodnout, zda k jejich splnění došlo či nikoliv. Ani vy, kromě obvyklé kritiky vlády, žádné řešení nenabízíte.

Jinými slovy, jedni za osmnáct, druzí za dvacet bez dvou.

Od Fromma mám opravdu rád Strach ze svobody, který popisuje psychologicko-sociologickou změnu vedoucí k nástupu nacismu či jiné totalitní ideologie.

Jinak Fromm patří mezi čelní představitele Frankfurtské školy, nebo chcete-li neomarxismu. Podobně jako Gramsci v podstatě chce zničit "kapitalismus" a nahradit je vládou "moudrých". K čemu to vede je vidět při pozorování dnešního EU, jehož špičky vesměs na těchto základech vyrostly. Osobně bych si raději zvolil něco jiného. Čímž nechci tvrdit, že něco z Fromma (Habermase, Freireho či Wernera Ulricha) se vzít nedá.

Svůj podíl viny mají všichni kromě dětí, společnost, ministerstvo, zřizovatelé (v osobách ředitelů), učitelé i rodiče (prarodiče). Tím se ale nikam nedostaneme.

Podíl ministerstva je hlavně v tom, jak jsou nastaveny jednotné přijímací zkoušky. Tím do značné míry determinuje, co bude požadováno na výstupu. Na druhé straně neexistuje hodnotící systém učitelů, který by (ve spolupráci s řediteli) transparentně odměňoval ty dobré. Kdyby došlo k posunu u těchto dvou bodů, udělalo by ministerstvo kus práce, kterou asi nikdo jiný v současnosti udělat nemůže.

Za co naopak ministerstvu vinu dávat nelze, je postoj společnosti ke vzdělání.

Vaše přirovnání moc na místě není. Vzdělávání není deterministický výrobní proces.

Ano, z nekvalitních vstupů kvalitní výstupy udělat nelze. Přesto ale můžete udělat výstupy užitečné.

Jeden ze strategických cílů současné strategie hovoří o maximálním rozvoji potenciálu, který každý máme jinde (ani bych neřekl více a méně, ale spíše jiným směrem). Nelze proto měřit a srovnávat absolutně, ale vzhledem k onomu potenciálu.

Ano, kvalita je funkcí výstupů, nikoliv vstupů. Školství jako celek má problém, že na posuzování výstupů neexistuje shoda. Proto ani nelze hledat příčiny či dosáhnout zlepšení.

Zaprvé, jen hluboce přemýšlet je málo. To se ví už od Kanta a jeho Kritik. Zadruhé, mezi zainteresovanými by určitě měly být i další skupiny, ať už jde o "stát" (který vše financuje a měl by mít zájem na výsledcích), zřizovatele (v osobách ředitelů), aj. A nakonec, pro mnohé z těchto paradoxů už existují ne-li přímo odpovědi, pak přinejmenším směry kde odpovědi hledat.

František I. měl na jedné konferenci prohlásit: "Nepotřebuji učence, ale úředníky."

Rád se nechám přesvědčit o svém omylu, ale u nás (veřejné) školství s talenty neumělo pracovat nikdy, čest výjimkám z řad učitelů a ředitelů.

Jakkoli může být plošné porovnávání užitečné (jeho vypovídající hodnota je spíše "statistická" o úrovni školství celkově z pohledu daného hodnotícího kritéria, např. v porovnání s jinými zeměmi), o to by vlastně jít nemělo.

I jeden ze strategických cílů Strategie 2030+ zmiňuje "maximální rozvoj potenciálu". Měřit (či zjišťovat) by se tedy měl onen potenciál a jeho rozvinutí. Stejně jako studující budou mít silné a slabé stránky v různých oblastech, i školy "mohou umět" rozvíjet studující s různými předpoklady a zájmy. Spíše než je vzájemně porovnávat by mohlo mít větší smysl hledat způsoby, jak využít to, co je k dispozici, k maximalizaci rozvoje. A pak také zlepšovat nabídku na základě potřeby.

Hlavními výstupy budou ale absolventi a jejich "použitelnost" pro společnost. Právě díky tomu, že se tato kritéria (nebo jejich vnímání) v čase mění, je v podstatě nemožné definovat obsah kurikula v míře detailu, v jaké se to činí dnes.

Myslím, že revize RVP se dělala ze špatného konce - namísto důrazu na redukci se mělo definovat hlavně to, co v něm chybí a až pak teprve prioritizovat, co musí vypadnout. Zrovna pravděpodobnost a kombinatorika by mohly dávat smysl v rámci většího celku "práce s nejistotou", kde by mohla být i další témata u nás v podstatě neznámá (např. třístavová logika, divergentní či celostní myšlení, apod.). Sám jsem z generace, na které se zkoušela teorie množin, ale skončili jsme jen u oválů s jablíčky a hruškami (Vennovy diagramy), což asi příliš velký přínos nemělo.

Řešení problému s přijímačkami je vlastně docela prosté - odstranit jejich determinující důsledky. Stát i studující by se měli shodnout na záměru využívat vzdělávací soustavu co nejefektivněji. Pokud se ve studujícím objeví talent - v podstatě na cokoli užitečného - měla by být oboustranná snaha jej rozvíjet, jak je to jen možné.

To, co je obtížné, je shoda na tom, co je užitečné (troufnu si tvrdit, že definice pomocí kurikula už je dnes spíš kontraproduktivní, byť nějaké minimum by asi být mělo - v přípravě Strategie 2030+ zazněla formulace "nejméně polovina obsahu pryč", která časem hodně devalvovala; výsledky revize RVP by měly být k dispozici v těchto dnech). Namísto přijímacích zkoušek by měla být používána raději kvalifikační kritéria a pozornost by se od kontroly vstupů měla přesunout na kontrolu výstupů, včetně vytvoření mechanismu odpovědnosti všech zainteresovaných.

Určitě nebude možné změnit vše hned najednou, ale některé kroky už by možné byly. Často se objevují články na téma hledání talentů a individuální práce s nimi. Pokud přijmeme tezi, že talent má ve skutečnosti každý, i když možná ne na to, co se zkouší a známkuje, mohla by třeba právě toto být cesta. Zatím většinou neumíme rozvíjet ani ty evidentní talenty.

České školství trápí hned několik problémů promíchaných dohromady. Prvním je zvýšený výskyt osob s názory, jako jsou prezentovány v tomto článku. Vychází z herbartismu: "Důraz byl kladen na vštěpování mravních pojmů, ke kterému dochází díky vedení, které se uskutečňuje i hrozbou, dozorem, tresty, vč. tělesných, či odnímáním svobody ... vychovatel se nemusí starat, zda slabší strana (dítě) s těmito zásahy souhlasí či nikoliv." Ač to zní neuvěřitelně, ve své době (bavíme se o období kolem 1850) byl tento směr pokrokový. Jeho přežití zaručilo patrně to, že vychovává a adoruje komformismus, což se hodilo všem režimům, snad s výjimkou První republiky, kdy se Václav Příhoda snažil o změnu.

Druhým je absence jasně definované a měřitelné kvality, ať už se jedná o kvalitu vzdělávání žáků a studentů, tak o kvalitu práce učitelů. Nejčastěji užívaným kritériem je procento absolventů postupujících na vyšší ročník a dále pak srovnání v rámci mezinárodních šetření (PISA, TIMSS, apod.)

Posledním, který bych rád zmínil, je názor společnosti na význam školství. Jestli se něco od dob bolševika změnilo, pak je to především toto - dříve lidé brali školství jako prioritu. V 90. letech však z významu vzdělanosti zůstal tak maximalně význam získaného "papíru", na což trh zareagoval a dřívější kvalita a profesionální prestiž šla stranou.

Osnovy, až na naprosté základy odpovídající tak 30% dnešního RVP, jsou už anachronismem. Mnohem důležitější je, aby škola vypěstovala chuť a předpoklady k celoživotnímu vzdělávání. Kombinace prvních dvou zmíněných problémů však toto naopak bezpečně potlačuje.

A začal jste dělat něco z toho, co vám banka radí?

Formativní bude jen hodnocení, které povede ke změně, a to nejčastěji po malých krůčcích, které budou mít výsledky, což se někdy na první pokus nemusí povést. Hraběcí rady typu: "Musíte méně utrácet" nebo "Najděte si práci, kde vyděláte 200 tisíc" formativním hodnocením nejsou.

Právě proto je formativní hodnocení často výsledkem vzájemné shody (u menších dětí v tripartitě učitel - dítě - zákonný zástupce). A ano, není to zadarmo a od učitelů, kteří okolí vnímají jen optikou prof. Lejsala ("nedbalý, líný, neprospívá") jej asi očekávat nelze.

Jmenuje se to Moje zdravé finance a kromě slov se tam dost užívají i grafy Odkaz 1  

Pokud by někdo měl zájem se seznámit, k čemu může sloužit formativní zpětná vazba, která je komplementárním, nikoliv konkurenčním způsobem hodnocení, ale i k čemu by se známkování opravdu používat nemělo, nabízím vysvětlení zde: Odkaz 1