Beton v exteriéru po 50 letech je rozdrobený, oblázky nejsou vhodné do betonu, který je vystaven extrémům počasí. Místy je obnažená armatura, která jeví známky pokročilé koroze. Chodníky z placáků jsou rozsypané a za 1/2 století nebyl nikdo schopen tyto vypadlé "dlaždice" vrátit na původní místo. Dřevěné zábradlí je shnilé, místy dokonce nebezpečné, ze sloupů civí hřebíky a ráhna drží jen opticky. Uzemňovací pásky v chodníku vyčnívají 10 cm nad povrch společně s kabely a divím se, že se o ně dosud nikdo nepřerazil. Dveře do restaurace nejdou otevřít a číšník je rve přes dlažbu (asi původní) s rýhou 5 mm do hloubky- aby je otevřel. Panty zrezlé. Z dálky je Ještěd úchvatný. Z blízka je za mě tento symbol Liberce politováníhodný. Řvoucí kolony motocyklů a aut na přeplněné parkoviště (vjezd za 250 Kč) neodradí exhibicionisty, kteří se chtějí předvádět na mini parkovišti, kam obsluha posílá stále více vozidel, než které se tam může vejít. Restaurace kapitola sama pro sebe. JIŽ NIKDY JEŠTĚD.
Udělal jsem domácí test másel pro přátele. Laktos, Hlinsko, Madeta, AlpenButter, Polské Máslo Polmilk Grudzladz, Tatra, Pilos Milchprodukte SRN a Máslo z Polabské Mlékárny.
Ze 7 hodnotících dalo 5 porotců 1. místo máslu z Poska, 2. skončila Madeta a 3. AlpenButter. Když není vidět obal, může zvítězit i outsaider. Jinak žádné nebylo nejhorší, všechny měly příjemnou nakyslou chuť.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Rozchod není rozvor.