Nikdy jsem nechtěl být rodič. Nebyl jsem na to připravený. Na to, co se mi stalo, by nebyl připravený nikdo.

Připravila jsem další vzpomínku na dobu socialismu. Někdo mi napsal, že už na to mám zapomenout, nebo dokonce že si vymýšlím. Hlava mi slouží dobře a věci si pamatuju, jako by se staly včera.

Moje babička byla přísná. Obzvláště na svého zetě čili mého tátu. A ten nevědomky dělal vše pro to, aby na něj byla ještě přísnější. „Já jsem nevinnej!“ řval jako majitel papírnického obchodu ve Švejkovi. Nic platné! Prostě si je pletl. Mámu a ji.

Na vlakovém nádraží Porta Nuova v severoitalské Veroně se v neděli odehrálo drama, když muž z Mali nožem napadl skupinu policistů. Jeden ze strážců zákona šestadvacetiletého útočníka zabil, když ho služební zbraní zasáhl do hrudi. Žádné další oběti hlášené nebyly. Podle italských médií vyšetřovatelé nepředpokládají, že by šlo o terorismus.

Děti v cestopisu viděly domorodce vařit žaludy, takže jsme se rozhodli to zkusit taky. Po dvou hodinách vaření na ohni jsem se odvážil ochutnat a nebylo to špatné.

Dlouhá staletí byl banán vnímán stejně - chutné ovoce plné sacharidů, vitamínů a minerálů, ideální svačinka. Nikoho ani nenapadlo, že tento obyčejný banán skrývá jedno velké tajemství… radioaktivitu.

Psal se rok 1922 a Amelii (Mollie) zbývalo už jen pár měsíců života. Stala se první obětí tzv. radiových dívek, které natíraly číslice ciferníku hodin jedovatým radiem.

Zabít někoho z důvodu zneuctění sestry, dcery, nebo nějaké jiné ženy z vlastní rodiny, není ani ve 21. století v Řecku neobvyklý fenomén.

Receptem na dílčí nedostatky současného společenského systému není jeho nahrazení systémem řádově jednoznačně horším.

Při exkurzi v Apeninách zemřela dnes česká turistka. Informuje o tom server stanice Rai News a místní tisk. Padesátiletá žena se podle prvních informací zřítila, když si chtěla pořídit fotografie okolí. Ženu na výletě doprovázely i další osoby včetně příbuzných, kteří přivolali pomoc.

Prostě je to tak: do školy jdem na osmou, ve dvanáct jsme doma, učíme samý pitominy nedůležitý, máme jen samý prázdniny a všichni berem miliony!

Tato otázka mě dnes napadla třikrát. Udělali jsme si totiž výlet do ZOO a dost mě zarazilo, co všechno se v souvislosti s dětmi může dít.

Taky to vidíte na té mladé generaci? Nulový zájem o všechno, co nás v jejich letech zajímalo. Nezájem o svět, o historii, o kulturu. Jediné, co je zajímá, jsou jejich online světy a co největší množství followerů.

Promění se literatura a filmy v přehlídku korektnosti, aby se nikdo neurazil? Máme novodobé hlídače politické korektnosti v podobě „citlivé generace“ a ta chce homogenní, šedé umění, aby se náhodou nikoho nic nedotklo.

V českých médiích se to jen hemží články o tom, jak je české školství v úpadku, jak se učitelům stále přidává na platech, jak se čeští učitelé „nepředřou“. Co takhle pohled učitele?