Já to nemyslel tak, že každý komu je dnes přes 50 dostal byt za pár korun. To by ani nešlo. I u nás ty byty mohli koupit jen ti, kteří měli na byt dekret. Nestačilo v něm mít trvalý pobyt. Spíš to vztahuji k tomu článku. Tam se to vysloveně píše, že ty jeho rodiče koupili ty nemovitosti levně, že to sami říkají. Pokud je ten syn normální, tak by mu měli s bydlením pomoct a ne se na něj vytahovat. V dnešní době by ani oni pravděpodobně nedokázali nakupovat stejně. Byty jsou nejdražší co kdy byly a je to částečně právě i kvůli tomu strkani peněz do nemovitostí. Ale to už se opakuji.

Mně je to asi jedno, předtím dobré, to nové taky. Ale občas si říkám, že nejlepší je ta mapa, která bývá vedle dveří. Ta odpovídá tvaru města a člověk, který Prahu moc nezná ví, kde asi tak je.

Stát jim už teď z té jejich marže sebere polovinu. O to mi jde. Všichni nadáváte na obchodníky, že jsou nenažraní, ale nenažraný je především stát. A když státu vypadnou příjmy z daní a odvodů těch obchodníků, protože vy chcete ušetřit, tak si ty peníze vezme jinde. Buď zvýší clo, nebo třeba DPH na potraviny. A to dopadne i na ty, kdo přímo z Čínska nekupují nic.

Psal jsem přeci, že jsem ho kupoval od města. Města v ČR v té době rozprodávala svůj bytový fond za tyhle peníze. Ne každému samozřejmě pouze stávajícím nájemníkům, respektive těm s dekretem a jediná podmínka byla, že tito nesměli mít dluh na nájmu. A ti, kteří ten byt koupili je obratem mohli prodat třeba právě za 600 tisíc. Já, bratr a moji rozvedení rodiče jsme takto získali dohromady čtyři byty celkem za cenu zhruba 190 tisíc korun. Jeden další příbuzný získal druhý byt tak, že doplatil za toho stávajícího nájemníka dluh na nájmu plus kupní cenu bytu, dohromady zhruba 100 tisíc a s tím nájemníkem uzavřel nájemní smlouvu na 10 let s tím, že nájemník bude platit pouze služby spojené s užíváním bytu plus elektriku a plyn. Nic navíc. Ten to ale stejně neplatil, tak byl do dvou let vystěhován. No a další příbuzná to měla podobně. Koupila od města garsonku a obratem jí vyměnila s člověkem za 3+1, za kterého také doplatila dluh na nájmu někde kolem 100 tisíc. Nedávno ten byt nabízela ta 4 milióny. Prodala to ale za méně, jen asi za 3 a něco, ale i tak je to pěkný výdělek.

V roce 2000 byla průměrná mzda 13000 korun. Těch 40000 jsem si tedy nevydělal za 2 měsíce, jak jsem si původně myslel, ale spíš za 4 měsíce. Hypotéky už samozřejmě byly, úroková sazba byla sice někde kolem 6 %, ale i tak nic strašného vzhledem k cenám nemovitostí. Ale i kdyby ta mzda byla 3000, tak se bavíme o jednom ročním platu. Dneska bych na ten byt vydělával 4 roky.

Já jsem koupil byt od města v roce 2000 za 40 tisíc. V tom článku je to i napsáno. Rodiče si ty nemovitosti pořídili po revoluci za levno. V posledních několika letech každý, kdo měl díru do zadku a nějaké peníze, tak si za ně koupil nemovitost. Tím ty ceny vyhnal na takovou úroveň, že kdybych se dnes rozhodl, tak ten kvartýr zítra prodám za 2 miliony. Za padesátinásobek! Jenže tohle zhodnocení není díky tomu, že bych měl dobrý čich na skvělou investici, ale kvůli tomu, že jsem měl jen štěstí na dobu. Hanba by mě fackovala, kdybych měl svým dětem předhazovat, že jsem si svůj byt koupil za peníze, které jsem si v té době vydělal tak za 2 měsíce.

Sluchátka v Číně za 1300 a v ČR 3400? Tak počítejte. Vy je máte bez cla, český e-shop pravděpodobně clo zaplatit musel. Budu počítat 5 % plus poplatek za proclení. Takže nějakých 150 korun. Dále DPH minimálně z rozdílu nákupní a prodejní ceny, zhruba 350 korun. Dále má český e-shop nějaké mzdové náklady. Budu počítat 10 %, to je 170 korun. Z toho má stát tak 60 korun. No a pokud nemá e-shop žádné další náklady, tak 15 % daň z příjmu přes 200 korun. Takže stát na těch sluchátkách má minimálně 800 korun. No a ten e-shop 1200, ale to jen v případě, že nemá žádné jiné náklady kromě těch mzdových.

Stát nezajímá nějaký kupující. Stát potřebuje vybrat peníze na svůj provoz. A je mu úplně jedno, jak je vybere. Buď sebere těm překupníkům minimálně polovinu z té jejich, podle vás nehorázné, marže, nebo navýší clo, nebo zvýší nějakou jinou daň. Už to konečně pochopte. Neutečete tomu.

Zaměstnat se nech ty, abys viděl, jak je těžké vydělat peníze. Jak mohou být konkurence schopní, když z každé stovky, kterou tady vydělají zaplatí tak 50 korun státu na daních?

Mzdové náklady jdou různé. U jednoho e-shopu můžou být 10 % a u druhého 70 % ze zisku. Nevím proč 90 %. Já nic takového nepsal. Šlo mi spíš o to DPH. V případě, který jsem uvedl činí DPH 200 % nákupní ceny výrobku, žádných 30-40 %. Všichni vidíte, že český e-shop má přirážku 100 %, ale že z těch 100 % shrábne tak 50 % stát, to už nevidíte. Stejně tak vám nedochází, že stát ty peníze potřebuje, aby vám zaplatil školství, zdravotnictví, důchody apod. Pokud mu budou chybět, tak si je prostě vybere jinak.

A z čeho budeš financovat provoz státu, když všechny peníze pošleš do Číny? Školství, zdravotnictví, důchody atd? A v neposlední řadě také podpory v nezaměstnanosti bývalým zaměstnancům firem, které kvůli tomu, že ušetříš pár korun na nákupu z Číny, zkrachuje?

České e-shopy platí DPH ze své PRODEJNÍ ceny. Koupí za stovku, prodají za 1200, DPH je zhruba 200. No a z těch 900 zaplati odvody na sociální a zdravotní a daň z příjmu.

Český prodejce zaplati clo, DPH, daň z příjmu, odvody na sociální a zdravotní a z toho rozdílu 700 korun mu nezbyde ani polovina.

Tak Bakala je samozřejmě něco úplně jiného. Myslel jsem to spíš tak, že rodiče si ty nemovitosti pořídili v době, kdy měly mnohem nižší hodnotu. Ty byty si nekoupili díky tomu, že by byli až tak schopní. Měli spíš štěstí na dobu, kdy města rozprodávala svůj bytový fond. Nakonec je to v tom článku i napsáno. A právě tou praxí strkat peníze do nemovitostí jejich ceny vyhnali tak vysoko, že si ty nemovitosti jejich děti dnes nemohou dovolit.

No tak logicky ne každému spadl byt do klína, bytů je méně, než lidí. Ale zrovna v našem městě u toho korýtka byli všichni. A nebyly to jen městské byty, ale třeba i vojenské. Ty byly tedy o něco dražší, kolega z práce ho kupoval za 300 tisíc, ale je to byt v širším centru s garáží. Už tehdy byla hodnota minimálně trojnásobná. Rozprodaný bytový fond je problém většiny měst v ČR. A všude to probíhalo podobně. Prodávalo se za půldarma. Já nekritizuji lidi, kteří si ten byt tehdy levně koupili, aby měli kde bydlet. Nakonec jsem jedním z nich. Kritizuji to, že se s těmi byty začalo kšeftovat a částečně i kvůli tomu jsou dnes ceny bytů takové, jaké jsou. Moje děti si stejný byt jako mám já nekoupí pravděpodobně nikdy. Nebudou na něj mít. Ale je to hlavně moje vina. Ne osobně moje, ale vina mojí generace.

Mým rodičům spadly do klína byty dva. Oba za zhruba 60000. A mně spadnul do klína jeden za 40000. Bylo to někdy kolem roku 2000. Co tam máš dál, naprostý chytráku?

Těm, kterým je dnes více než 50 let byty doslova padaly do klína. Navíc svými investicemi do levných bytů zvedli jejich ceny na takovou úroveň, že si je jejich děti dnes nemohou dovolit. V tomto případě nerozumím tomu, proč jeden z těch bytů svému synovi buď neprodají za nějakou výhodnější cenu, nebo proč mu ho, opět za nějakou výhodnější cenu nepronajmou. Majetek a peníze by zůstaly v rodině a on by pravděpodobně minimálně část peněz, které jim za byt dal zdědil. Na druhou stranu jestli to synek chce úplně zdarma, tak se jim nedivím, že se jim to tak úplně nelíbí. Je to přece jen nějakou tu korunu stálo.

Já to vídám každou chvíli. Vpravo kolona kamionů nasáčkovaných jeden na druhého, rychlost 90, vlevo osobáky, kteří na pohodu predjizdi 120-130 a do toho přiletí 150 tatar, obvykle ne v SUV, ale ve firemním embéčku v kombiku a začne se na toho posledního lepit jak smyslů zbavený. To je situace, kdy na uvolnění pruhu prostě nemá nárok. Tohle píšu od samého začátku. Dokonce jsem ti i nabízel smír, kdy jsem napsal, že ti co jedou bezdůvodně pomalu v prostředním nebo v levém mi taky vadí, ale tys mi začal psát něco o tom, že mohu blikat a troubit. Ne nemohu. Jednak to není předjížděné vozidlo a hlavně, tím blikáním upozorňuji, že budu předjíždět. Ale nesmím si tím to předjíždění vynucovat.

Začal jsem vykat, ale postupem času jsem přišel na to, že pro vykání nesplňuješ podmínky. A překvapuje mě, že někdo, kdo se neumí chovat podle zákona vyžaduje od ostatních, aby se chovali podle nějakých nezávazných doporučení. Je to stejné jako s tím předjížděním. Na to také nemáš nárok za každých okolností. Nestačí jen jet rychle.

Tyhle problémy jsou téměř všude. Všude je určitě procento řidičů, kteří nemají mentální výbavu na to, aby pochopili něco tak komplexního, jako je zákon o provozu, nebo tu mentální výbavu i mají, ale nehodlají se nechat omezovat nějakým zákonem. Ten platí jen pro póvl. Přičemž v jejich očích je póvl každý, kdo je zdržuje. Teď je jen otázka, do které skupiny patříš ty. Já už to zjišťovat nehodlám. Mám na odpoledne zábavnější program. Udělal jsem, co jsem mohl, aby sis uvědomil, že silnice není pouťový autodrom, ale nevím, jestli to moje snažení mělo nějaký smysl. Proto tě pro jistotu žádám, vyhýbej se Praze a nejbližšímu okolí, abych tě na silnici náhodou nepotkal.

To je jak u blbejch na dvorku tohleto. Pořád narážím na tu neschopnost pochopit psaný text. Pravý pruh je plný aut, jejichž řidiči občas i dodržují bezpečnou vzdálenost. Já to občas dělám. Ne vždy, ale občas ano. Stejně tak ostatní. Takže na "myšku" tam místo je, ale ne na to, abych se tam bezpečnè zařadil, protože v tu chvíli logicky nedodržuji bezpečnou vzdálenost od auta přede mnou. Ten, kdo umí jen jeden paragraf jezdí se vpravo tam místo je, pro jiného, který se těch paragrafů naučil a pochopil víc tam místo není. Ne za běžné situace.