ČR je podle analýzy britských The Economist druhé na světě v oligarchizaci státu, hned za Ruskem.
Jinými slovy, jen v Rusku mají na stát a tím všechny z nás větší vliv oligarchově, jejichž majetek a tudíž i vliv pochází především jejich provázanosti se státem.
Ekonomiku našeho státu začala ničit jeho parcelace mezi vyvolené v rámci oposmlouvy Klaus - Zeman, pokračovala dál a dál, naposledy třeba paktem Zeman - Babiš.
Dnes je jedno, kdo sedí ve Strakovce, čeští "Velcí kluci" si ze zákulisí ohledně hospodářské politiky ošéfují kohokoliv a cokoliv - a stejně tomu bude i v budoucnu, bohužel.
The Economist v dlouhé analýze mj. uvádějí, že v Rusku se majetek nejbohatších oligarchů vázaný na úzké a přátelské vazby s představiteli státu podílí na hrubém domácím produktu 19 procenty.
Dvětově druhé (!) Česko má podíl 15 procent HDP, následují Malajsie, Singapur a Mexiko.
USA mají pro srovnání podíl miliardářů zbohatlých na klientelistických vazbách 2 % HDP, Německo 1 %.
Tato čísla přímo souvisejí s kvalitou zákonů a vymahatelností práva.
The Economist.v analýze poměřovaly lobbování vlivných korporací za dotace, obchody se státem či celní ochranu.
A ÚOHS, který má dbát na férovou hospodářskou soutěž je trafikou pro politické nominanty, ti si tam zájmy ohlídají v tichu a klidu.
Tady máme některé odpovědi na to, proč je u nás draho. Český volič na sobě nechá štípat dřevo - a jak kdysi před lety napsala trefně kolegyně Kenka Zlámalová: Česko je bohatou zemí chudých zaměstnanců.
Všichni to vědí a podle toho jednají.
Amen.
Na jakých principech může existovat prosperující stát, kde jsou vyšší platy než mzdy v soukromém sektoru?
To co řešíme, je kvadratura kruhu v rámci krystalického socialismu. A tomu vždycky po nějaké době už z podstaty věci dojdou peníze. Tak si je vláda s posvěcením poslanců nechá natisknout, čímž roztočí inflaci a tak furt dokola.
Měli jsme před 30 lety šanci z toho vybřednout. Rozhodli jsme se většinově pro socialismus, tak tedy neskučme.
Takže tlupa funkcionářů a dalších individuí a organizací přisátých na olympijské hry mohou z této značky těžit a mnozí se jí přímo živit či na ní parazitovat - a šikovná děcka, která soutěží mezi sebou vlastními myšlenkami a umem - byť velmi volně a přeneseně nemohou?
Hanba Českému olympijskému výboru. A s. poslanci a poslankyně - seberte ČOV dotace. Nepřeji si, aby byla tahle parta z mých daní živena. Profesionálnímu sportu netřeba podpora z veřejných rozpočtů, jistě si dokážou značku OH funkcionáři zobchodovat v komerční sféře.
Mikuláši Beku, konej a pošli je do háje.
Položme si mmohem zásadnější otázku, od které se odvíjí ostatní.
K čemu je nám 14 krajů? Nevýkonných, drahých pašalíkú.
V pidistátečku našich rozměrů bohatě stačí tři: Praha, Čechy a Morava. Mimochodem, pro EU jsou naše kraje tak malé, že se kvůli dotacím (které jsou zhoubné, ale to je jiné téma) musejí kraje slučovat po dvou či třech do tzv. ROP.
Dokud si tohle nevyřešíme s nebudeme po svých volených zástupcích požadovat změnu státního uspořádání, nebrečme.
Ano, jsme nepochybně tak bohatí nebo líní nebo hloupí, že tenhle mejdan platíme ze svých daní. Každý jeden z nás.
Dobře nám tak.
Duolingo stačí 🙂
Navíc, nedělal bych z toho vědu. Moje babička vychodila za Rakouska-Uherska jen čtyři třídy, pak musela do Vídně do služby.
Když jsem ji poznal, pracovala jako průvodkyně v muzeu. Výklad i konverzaci s návštěvníky vedla bezchybně slovensky, rusky, německy a maďarsky. Písmem znala i polsky a při penzi se jen tak bokem naučila esperanto.
Proč to píšu: klíčová je osobní motivace. Kdo chce, naučí se. Kdo ne, tomu nepomůže nic a nikdo.
Každému socialismu už z podstaty věci dojdou zdroje. A tak vlády periodicky zvedají daně a pokaždé je to doprovázeno tlacháním různých "odborníků".
A u nás panuje socialismus už víc jak 100 let. Jen se mu v různých epochách různě říká.
Cesta ven z toho není. Tedy je, ale rozhodná většina společnosti ji nikdy nepřipustí. Dobře nám tak. Máme, co si přejeme.
Kraje v současné podobě jsou drahý a zbytečný špás.
Zvláštní je, že podle autorových citací situace lituje Petr Pithart. Vždyť kraje, když se v sekretariátech partají rýsovaly, byly především úlitbou jeho lidovcům.
Tak, aby mohli tehdejší "bratři" odměnit výměnou za svou podporu zájmů tehdejších koaličních kolegů v jiných věcech funkcemi své spolustraníky.
Nějakou logiku v současném uspořádání nehledejme, kraje jsou pouhými přeposílači peněz, připomíná mi to Potěmkinovy vesnice.
Vždyť ty naše předražené nesmyslné pidikraje se musejí i pro účely sosání dotací z EU sdružovat po dvou i třech, bo jsou pro EU moc malé regiony.
Vytáhněme si hlavy z písku, zaveďme zemské uspořádání Čechy, Morava a Slezsko plus Praha.
Pokud ne, tak si nestěžujme a dál poslouchejme kvazipolitické kydy snažící se o kvadraturu kruhu a dál do toho sypejme víc a víc peněz z čím dál větších a větších daní.
Nejsme náhodou na palici?
Je mi 61. Do penze, dá -li Pámbů, se zatím nechystám.
K příspěvku dvě věci. Titulek operuje slovy "připadají mi". Zdání a realita jsou často velmi odlišné věci. Podle "zdání" určovat věk odchodu do penze, to by, pravda, ovšem reálně odpovídalo Kocourkovu, který u nás takřka nepřetržitě panuje asi tak sto let.
Báječně se bavím, vlastně se spíš stydím, když vidím upocenou, trapnou snahu pana Jurečky a spol., kteři blouzní o 25 letech strávených v penzi, což prý hodlají vypočítávat podle pseudoúdaje "doby dožití".
To je nehorázně drzé a jakožto daňový poplatník tvrdím, že je to na pár facek. Jen mimochodem, podle této konstrukce už jsem sedm let v penzi, přitom mi páni poslanci odhlasovali, že chtě nechtě musím pracovat ještě tři roky. No, nic, zpátky do školy a pocvičit si počty. 🙂
Co mne žere víc: proč politici předpokládají, že do našeho nevýkonného, korupcí prolezlého státního aparátu bych měl co nejdéle sypat své daně?
Co za odvedenou berň, na kterou pracuju jako zaměstnanec soukromého sektoru už více jak polovinu každého roku, vlastně dostávám? Nic moc, tvrdím. A fakt, nemám zájem svými penězi dál sytit socialistický režim.
Moje řešení: Snižte zásadně daně, osekejte státní aparát, když už musíte, tak pište jednoznačné a srozumitelné zákony a přestaňte se nám už montovat na všech frontách do životů. Sami nejlépe víme, co a jak máme dělat a jak se poctivě uživit.
A ty kecy o penzích, které jsou díky vám, soudruzi poslanci Národní fronty, ostudné, si nechejte 🙂.
V digitální době je nápad omezovat reklamu na alkohol (porno, nasilí v TV apod.) 22. hodinou k sníchu.
Částečným řešením je vyšší zdanění truňku, ale mnohem zásadnější je propagace zdravého životního stylu - třeba i daňovými bonusy pro ty, kdo se o své zdraví starají, zavedení více hodin povinného tělocviku na základkách či sportovních stipendií na SŠ a VŠ. To může parlament udělat raz dva.
Zkrátka, udělat z pohybu a sportování společensky protežovanou záležitost (vzkaz pro politiky/stříhače pásek a olympijské tůristy: investujte naše daně do živého sportování, trenérů a nelijte naše peníze do betonu a profisportu).
Řekl někdo paní ekonomce, že argumentovat pandemií apod. je trochu komické?
Co třeba chlapi, kteří museli sloužit dva roky v ČSLA (Československá lidová armáda - pozn. pro lidi pod 50). Těm se neupálej dva roky z pracovní povinnosti? Proč? ...
a tak bychom mohli pokračovat dál a dál 🙂. Život přece není jen jízda na vlně, má spousty zákrut a zatáček a každá generace má své "strašáky"...
Před pár lety jsem měl možnost debatovat s lichtensteinským knížetem Hansem Adamem II. Přišla řeč i na rozdíly mezi monarchiemi a republikami. Sám, přiznávám, jsem duší royalita - ptám se tedy, v čem vidí kníže přednosti monarchií. V obsáhlé odpovědi zasvítily čtyři věty: "Žádný příčetný panovník si nenechá ekonomicky rozvrátit zemi, ktera je mu svěřena do správy. Zásadní je přitom kontinuita. My promýšlíme věci ne na čtyři, osm nebo deset let dopředu, ale klidně i na dvě tři staletí."
Amen.
To je na palici. Řada pasažérů celou cestu hlasitě kváká do mobilů, což je sama o sobě neomalenost.
Nechejte šoféry poslouchat co je jim přijemné, mají toho na hrbu dost. A pokud tedy nemohou poslouchat v kukani svý rádia, pak by bylo fajn instalovat do vozů MHD rušičky mobilního signálu. Padni komu padni.
Kdo má furt to kdákání poslouchat, že 🙂
Jsme jednoduše netolerantní nevychovanci.
Tahle kvazipravicová vláda je něco. Přitom stači okopírovat vídeňský systém. Hlavní a mimořádně prosperující město Rakouska je totiž postaveno na principu nájemního bydlení.
Z kategorie tragikomických myšlenkových konstrukcí je třeba toto (ne, že by se nenašly další perly): učitelům tato vláda deklaratorně garantuje 130 % průměrné mzdy a zároveň 90 % nákladů na bydlení.
Soudruzi, vzpamatujte se. Takového sociálního inžinýrství se snad nedopouštěli ani komanči! :-)
Bytů i domů, ale i chat a chalup, je při snižujícím se počtu obyvatel, víc než dost.
Jen ve zmiňovaném Brně po desetiletí chátrá kolem 1 000 neobydlených obecních bytů.
Samozřejmě, developer bude tvrdit, že je bytů málo. Je ovšem věcí každé radnice, jak si vlastní trh s byty ošéfuje.
Pokud se v Brně najdou lidi ochotní dát za metr 200 000 korun, pak jim pámbů pomož. Je to hlavně jejich věc.
Druhá věc, o které se však nemluví, je skupování bytů (určitě nejen ) v Brně cizinci, pro ně jsme a budem stále levnou destinací. Stačí se projít po centru Brna a mrknout na zvonky 🙂...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Samozřejmě, že se jako ekonomika zcela závislá na Německu svezeme s jejím poklesem, tak jako jsme se svezli s jejím růstem.
My už dávno žádnou samostatnou národohopodářskou politiku nemáme. Měli - li jsme ji vůbec někdy :-)
1 odpověď