Po roce 1989 mne vždy štvalo rčení "Nejsme jako oni". Nepostavení KSČ mimo zákon, přehlížení bolševických vrahů a jejich slouhů, a jako vrchol návštěva prezidenta Václava Havla s kyticí ve špitále za jedním z nejhorších bolševiků Kapkem, když se neúspěšně pokusil o sebevraždu, další Havlův výrok, že má raději napravené grázly z minula, než ty, kteří jsou bezúhonní ale pasivní, to jsou jedny ze stěžejních momentů, na které dojíždíme stále. Naprosto souhlasím s Karlem Krylem, který řekl, že když slyšel, že všichni jsme vinni, tak se začal o naši zdravě demokratickou budoucnost velmi obávat. Nepotrestání zločinců komunismu vede k demoralizaci naší společnosti. Pokud bychom byli v označování viníků důslední a jasně je veřejně pojmenovávali a ty nejhorší trestali, jen obtížně bychom se dočkali jejich potomků, kerými jsou např. Babiš, Toman, a mnozí další, kteří ve jménu pozitivního vývoje Česka hromadí svůj kapitál.
Typicky český přístup "ani nahá, ani oblečená"; chci do EU, ale bez Eura, chci do NATO, ale ne s dvěma procenty z rozpočtu (naštěstí letos to po dvaceti čtyřech letech poprve dodržujeme). Stejně tak v jiných odvětvích, např ve stavebnictví či průmyslu - chceme rozvoj, ale legislativní normy jsou tak otřesně komplikované, že jsou de facto proti. Právě ta národní mentalita nás táhne ke dnu a bohužel je jedno zda je tam Nečas, Babiš nebo Fiala.
Je mi líto čecháčků, kteří hned shazují a zpochybňují jakýkoliv, byť dílčí úspěch, na místo toho, aby se zaradovali, že se nám opět něco podařilo. Bohužel, není jich málo a proto asi je naše česká společnost tam kde je - hádavá a nejistá. Po dlouhé době nekoukání na náš fotbal (který je aktuálně většinou skutečně k nekoukání), jsem si ze zvědavosti přepnul na druhý slávistický poločas a nevěřil jsem svým očím. Tak sebejistý a konstruktivní fotbal,a ještě na mezinárodní scéně, jsem od našich týmů již několik let neviděl (ligu nesleduji). Podtrhla to Sparta, která přejela suveréně Celtic Glasgow. Liberec uhrál to na co má, což moc není, ale nedivme se, když má vyprodané nejnosnější hráče a před časem i trénera, který tým k minulým úspěchům dovedl.
Jen jsem si posteskl, že se nemohl ze hry Slávie radovat můj dlouholetý kamarád a kolega Jan Stárka, jenž byl roky členem klubu a za jméno fotbalové Slávie by dýchal. Uplynulá neděle byla totiž jeho dnem posledním.
1
Sledujících
2
Sleduje
1
Sledujících
2
Sleduje
Vladimíra poslouchám roky a jsem rád, že jsem mu mohl zorganizovat ještě za bolševíka, kdy mu režim házel klacky pod nohy, hraní pro studenty ve Staré Boleslavi. Jeho poslední desky jsou o životě, jako konečně většina těch minulých. Zde si ale Vladimír váží každé chvilky, kdy mu zdaví dovolí vyslat do světa další svoji zpověď. O to jsou písně silnější a čiší z nich energie, s jakou se pere již naštěstí ne s bolševikem, ale se svými chorobami, což není o nic lehčí. Opakovaně poslouchatelné a neoposluchatelné. Gratuluji k počinu.