Ludmilo, Ludmilo - zapomněla jste, že se Kačce Konečné říká soudružko (takže žádná paní Konečná, ale soudružka Konečná)?Ale klid, třeba to samostudiem doženete - jak říkal soudruh Vladimír Iljič Uljanov (někdy zvaný V. I. Lenin): "Učit se, učit se, učit se".
Ovšem tento Leninův citát vznikl za situace, když se podíval soudruhovi Stalinovi na vysvědčení ze základní školy...
tak tedy slušně, aby mě zase nesmazali: byť to paní Klausovou mrzí, určitě není v slzách a novináři jen parazitují a hledají každou skulinku, aby mohli titulkem zaujmout. Je to etické? Chlapci a děvčata, co nám předkládáte články, zamyslete se jak. Stejně Vás za chvíli nahradí umělá inteligence a pro Vás zbude jen okopávat petržel na zahrádce!
Jakému životu dáváte přednost? Veselému nebo smutnému? Vlastním smutkem tomu člověku život nevrátíte.
Zkrátka pane Pakosto, vy když jdete na pohřeb, tak tam vyprávíte vtipy, aby se všichni bavili, protože vlastním smutkem tomu na katafalku život nevrátíte a je třeba veselí - i kdyby tátu věšeli, jak se říká...
Můj kamarád, který již dávno nežije a přes čtyřicet let bydlel v Izraeli a následně v USA, než se rád vrátil, mj. říkával: "Olympijské hry by měli zakázat. Každé čtyři roky zk.rví jedno město!". Měl z tím zkušenosti z celého světa, kde cestoval. Všude nastavěly stadiony a betonové olympijské vesnice, které jsou prázdné a využité leda bezdomovci... Vždycky před olympiádou si na jeho slova vzpomenu!
Ještě v Praze, nebo již v Písku? Děkuji PK - autor.
Do školy s ní chodila v Písku, na ZŠ. Jmenovala se Victoria. Já jsem pracoval v Písku v muzeu, pan doktor za mnou občas přišel a někdy se zdržel i několik hodin, vykouřil snad krabičku cigaret a vyprávěl hlavně ze života. V Americe a v Kanadě. Také jak ho tady stěhovali - a po letech mu to vraceli...
Pamatuji se na něj velmi dobře. Občas mě navštěvoval a dlouze a zajímavě vyprávěl - o politice, o historii, zejména archeologie byla jeho koníčkem, o svých kontaktech za oceánem a také, jak mu tady házeli klacky pod nohy, když vstoupil do politiky. Jeho dcera chodila s mojí dcerou do třídy. Jméno Včelař bylo rodné příjmení jeho matky.
Bohužel pane Špačku, primitivní jste Vy. Nerad to píši, ale je to tak. Rus se učil u Hitlera, ale nepoučil... Ostatně dějiny nás učí, že se jimi nikdo nepoučil. A všechny negativní reakce na toto by měla BISka registrovat. Což předpokládám dělá, protože ruští agenti nezahálejí. Říkejte si co chcete, je to faktotum.
To je věc vkusu každého. Já jsem se naučil číst ještě před povinnou školní docházkou, a než jsem šel do první třídy, měl jsem za sebou všech sedm dílů. Pak jsem si v něm četl namátkou velmi často, pravda, posledních asi 40 let jsem to zanedbával. Za týden jdu do penze, asi se k němu vrátím. Myslím, že na titulu knížky nikdy nebylo Felix Háj, ale jen F. Háj. Možná měl autor článku jiné vydání, my jsme měli tuším 7. někdy z druhé poloviny třicátých let. A byl po něm velký hlad, kdekdo si ho k nám chodil půjčovat...
Ve filmu je dokonce dvakrát /!/ užit jako domnělá podoba básníka Karla Hynka Máchy portrét , resp. autoportrét malíře skla a porcelánu Jana Zachariáše Quasta. Kdysi se možná uvažovalo o tom, že se jedná o Máchu, ale již před stoletím bylo přesvědčivě dokázáno, že to je sám Quast v mladém věku. Tedy autoři s fakty mnoho práce nedali... Quastův autoportrét lze spatřit ve stálé expozici Prácheňského muzea v Písku. A tam za velmi příznivé vstupné uvidíte mimořádně zdařilou expozici, díky níž ocenila Rada Evropy toto muzeum Evropským muzeem roku 1996.
Vy byste měl někde vystupovat😂 patrně se sklerozou😂 maso nebylo, stavební materiál také ne, auta, služby prostě nic nebylo. A nemluvě o platech. Jen vidina krásných zítřků. A lidi??? morálka na nule.
Tak maso bylo. Chodil jsem občas s maminkou do masny a maso na hácích viselo. Nebylo ho tolik jako dnes, ale bylo. Stavební materiál, také mizerný výběr, ale rozhlédněte se po městech a vesnicích, kolik se v té době postavilo domů! Snad z bláta, podle Vás? Že nebylo tolik aut, je možná výhoda proti dnešku a služby? Zkuste sehnat instalatéra, komeníka nebo elektrikáře. A morálka je dnes lepší - nepochybně, podle Vašeho názoru.
Dovolím si váš zajímavý a vcelku autentický článek doplnit. Pocházím ze Strakonic a o tuto tématiku jsem se kdysi podrobně zajímal. Bitva u Sudoměře byla dlouhá léta ideologicky upravována a až v současnosti je věc uváděna na pravou míru.
Předně - vozová hradba nebyla v 15 století nic převratného, už dlouho se používala podobně jako to znáte z Vinetuovek na divokém západě když osadníky
přepadla tlupa indiánů a ti zaujali vozovou kruhovou obranu. Je zmapováno že Žižka si její funkčnost během svého působení na Plzeňsku ověřil. Potom asi bude
pro vás překvapením, že Žižka nebyl ten kdo původně v bitvě velel, ale protože byl jediný z velení kdo přežil, nakonec mu to jaksi zbylo. Zmiňovaný Břeněk Švihovský
byl synem jednoho z nejbohatších Pražských kupců té doby. Otec v obavě o synův život pro jeho revoluční ideály, najal a zaplatil družinu válečných veteránů navracejících se z křížových výprav na Blízkém východě, kteří měli sloužit jako jeho ochranka. V boji to potom vypadalo tak (dnešním příměrem) jakoby několika set členné družstvo obecní policie zaútočilo na zkušené a v boji zocelené komando Specnas. Proto se nedivte výsledkům, žádná jiná výjimečnost v tom nebyla. Boj přerušila až tma, časně ráno Husité ustoupili někam k Temelínu, kam jim v ústrety
už přicházely posily z Tábora, proto žádný div, že to zemské jednotky z Písku, Strakonic a Volyně raději zabalily.
Pane Fialo, tvrdit, že to "zemské jednotky z Písku... raději zabalily" je velmi odvážné. Možná víte, že příznivci kalicha 20. srpna 1419 /!/ vypálili dominikánský klášter v Písku a nakonec se zmocnili celého města. Opanovali ho, udělali v něm čistky a velmi pochybuji, že by 25. března 1420 existovaly nějaké zemské jednotky z Písku, které by vystoupily proti houfu husitů z Plzně.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Měl jsem možnost před několika lety sledovat pana Čenského jako moderátora na vernisáži ve Špýcharu v Želči na Táborsku. Bylo to tak profesionální, od té doby má mé nejvyšší sympatie. Klobouk dolů!