Nejsem brňák, tak do toho asi nemám co mluvit, ale já osobně bych se velmi zdráhal prodávat starý byt, když ještě nemám zajištěné nové bydlení.

Kdyby někdo skutečně chtěl zatočit s nelegálními billboardy, stačilo by podle mě jediné: Aby si zadavatelé ve smlouvách vždy vymínili, že reklama bude jen na povolených tabulích. Jinak nezaplatí, případně budou chtít peníze zpátky. Ale obávám se, že i řadě politiků tenhle binec vyhovuje. Však i „černá“ předvolební reklama může být o dost levnější...

Nejlepší je nic nevědět. Už v desítkách případů jsem se ptal majitelů českých firem, jak je možné, že se jejich zboží prodává v Rusku. Odpovědi jsou vždy jak přes kopírák: Nedokážeme si to vysvětlit, jde to tam asi přes třetí země, možná to jsou staré zásoby...Překvapujeme mě ale, že obdobně argumentuje majitel slavičínské obuvnické továrny Prabos za situace, kdy jeho firma sama aktivně spravuje účet na ruské síti Vkontakte, kde ještě před pár dny byl bezpočet snímků příslušníků ruských ozbrojených složek v „taktické“ obuvi od Prabosu. Pár hodin po našich otázkách byly ty nejvýmluvnější fotky a texty smazány.

Naivita, lehkovážnost nebo něco jiného? Ať přemýšlím jak přemýšlím o důvodech selhání Lukáše Svobody, ani jedna z variant nevyznívá pro nynějšího člena vedení Českých drah dobře. Myslím, že by se nad jeho kvalifikací měla teď zamyslet dozorčí rada ČD i ministr dopravy.

Takže si to shrňme: „Předražená“ zakázka na systém elektronických dálničních známek byla v roce 2020 Babišovou vládou hozena na „levnější“ státní podnik Cendis. Ten pod časovým tlakem větší část práce hodil na soukromé vývojáře. Ti se na podnik postupem času přisáli a začali vydělávat i na vývoji dalších státních informačních systémů. Získali osmkrát větší objem zakázek než získat měli. Jak forenzní audit uvedl, o fungování těchto systémů vědí teď externisté více než kmenoví zaměstnanci státního podniku. Stát se tudíž žádné závislosti nezbavil, jen má teď daleko méně nápadnou formu.

Předpokládám, že pokud dozorčí rada Českých drah na svém mimořádném zasedání odsouhlasí navýšení platů členům představenstva, příště už si manažeři budou moci dovolit zaplatit výlet na fotbal ze svého a nebude to muset hradit státní firma.

Kdyby čeští výrobci skutečně měli zájem zjistit, jak je možné, že se pivo a lihoviny „proti jejich vůli“ valí do Ruska, u tohoto konkrétního řetězce by to neměl být takový problém zjistit. Ruský Globus je řízen z Prahy, tudíž by i manažeři v Praze měli mít přehled, od koho to české zboží nakoupili. Psal jsem to zástupcům některých pivovarů, tak jsem zvědav, co vypátrají.

Když jsme tam s kolegou byli na reportáži, říkal jsem si, že jestli si pro tu motorku nikdo z úředníků nepřijede, naložím ji sám, odvezu do bazaru a výtěžek pošlu na Dárek pro Putina.

Jsem rád, že se nám postupně podařilo ve třech resortech změnit pravidla pro tzv. bezpoplatkové lovy. Po Ministerstvu životního prostředí, obrany i na zemědělství. Tahle papalášská výsada tu přežívá už z éry komunismu a části lidí to přijde normální. Bohužel mám obavy, že si novodobí papaláši stejně „náhradní“ cesty do státních honiteb najdou.

Sám jsem zvědav, co na tento návrh ministru Kupkovi řekne vláda: „Musíme dočasně jezdit podle chybně nastavených mýtných poplatků, protože systém nelze tak rychle přenastavit na správné ceny...“ A teď to ještě vysvětlit lidem, abychom z toho nevyšli špatně.

Myslím, že by „Ruce pro pomoc“ měly konečně vysvětlit, o co jim vlastně jde. Zatím z toho žádná bohulibá aktivita nekouká, byť jsem se maximálně snažil od nich získat nějaké vysvětlení. Všichni oslovení lidé z neziskovky mlčí.

Očekávám, že tento případ nastaví měřítka i pro všechny další státní firmy. Jen nevím, jak by dopadl odsouzený člověk, který není „dlouholetým až rodinným přítelem“ generálního ředitele.

Když jsem se pročítal příběhem této mikrozáložny skryté v jednom pražském pavlačovém domě, kladl jsem si hlavně otázku, jak je možné, že do tohoto pochybného peněžního ústavu, jehož skutečný šéf není ani zaměstnancem, vložilo tolik ekonomicky erudovaných lidí své peníze. Nic pozitivního mě nenapadá. Pan Fiala ekonom není, ale minimálně to dokládá jeho naivitu a nekritickou důvěřivost.

Čím více se o tyto případy zajímám, tím více mám pocit, že etický kodex je pro mnohé úředníky jen cárem papíru. Papalášské praktiky kvetou jako za komunismu. Jak pak máme věřit, že je všem měřeno podle stejného metru? Čest všem poctivým, kteří neprofitují ze své pozice.

Při psaní tohoto textu jsem hlavně přemýšlel, jak by se asi v takové situaci bylo naloženo s jakýmkoliv jiným člověkem, který není „dlouholetým až rodinným přítelem generálního ředitele“. A také, jak by asi reagoval majitel jakékoliv soukromé firmy, kdyby se dozvěděl, že má ve své kanceláři straky. Nevěřím, že by to dopadlo takto...

Váhám, v čem věřit bývalému řediteli a v čem ministerstvu. Nicméně pokud je tu tank (byť jen jeden), který mohou převzít Ukrajinci, tak nechápu, proč neuděláme maximum, aby jej co nejdříve dostali.

„Já lidi netrestám. Trest je kategorie, kterou nepoužívám,“ říká Martin Kupka. A opravdu, toto je šalamounské řešení, kdy nakonec nikdo nebude nespokojen. Ředitel Janeček byl sice fakticky vyhozen, ale kdo by nejel na roční stáž do Londýna...

Dlouho jsem nechápal, proč měly Vojenské lesy a statky potřebu obdarovávat povolenkami k lovu jelenů v újezdu Libavá i MUDr. Tibora Plézela, což je chirurg ze slovenské Seredi. Až mi docvaklo, že Faltýnkova novomanželka se dřive jmenovala Plézelová. Tím se vše vysvětlilo.

Dokáži si představit, proč někteří šéfové nechtějí ve své „firmě“ člověka jako je Leo Steiner. Nicméně v zájmu nás - daňových poplatníků - je, aby tam tací šťouralové byli. Nepotřebujeme pasivní figurky, které budu ve vleku managementu.

Když jsem byl nedávno na Hluboké na rozhovoru za tamním bossem Pavlem Dlouhým, ptal jsem se jej i na „Lex Schwarzenberg“. Říkal jsem mu, že nebýt vyvlastňovacího zákona z roku 1947, jeho rodina by se asi nikdy nedostala k tak obřímu majetku (v podobě jihočeských rybníků). „Takto jsem o tom nikdy nepřemýšlel,“ odvětil na mou poznámku Dlouhý. Potom ale dodal: „Ale ano, máte asi pravdu.“