Zdravím z Třebíče. Kdysi, v dobách připojení počítačů po telefonu (rok 2000), a mých začátcích angličtiny, jsem dostal za úkol zprovoznit americké šifrovací zařízení pro spojení s holandskou mateřskou firmou. Zařízení došlo poštou a konferenční hovor byl domluven na přesný čas, kdy nás měla pracovnice z USA navigovat po telefonu, co udělat. V okamžiku, když promluvila, jsem zjistil, že jí nerozumím ani slovo. Holanďan naštěstí hned pochopil o co jde a vše co řekla mi přeložil z amerického kulometu do učebnicové britské angličtiny. Vše pak proběhlo OK. Jen jsem pochopil, že se zpočátku divila, proč Holanďan vše opakuje, když to samé právě řekla Ona. Na žádost o zpomalení palby přitom reagovala stejnou nebo vyšší rychlostí. Dlouho jsem se pak hovorům do Ameriky vyhýbal.
Řekl bych škodolibě, dobře jim tak.
Pro nás bych z článku vypíchl. "Dotace jsou vždy poskytovány na něčí úkor, a čím více dotací nějaké odvětví dostává, tím méně se dostane na udržení a rozvoj jiných oblastí ekonomiky." a odstavec následující. To bych nechal zarámovat pověsit poslancům před každou lavici.
Za mě, máme na to být šťastnější, než všichni Skandinávci dohromady. Máme si na co zanadávat (dříve v hospodě, dnes na netu) a tím uvolnit negativní energii. Švédové to řeší sebevraždou a pak logicky zůstávají ti šťastnější. To nepovažuji za optimální způsob - ubývají zbytečně daňoví poplatníci. Výborně to popsala jedna Indonézanka žijící v Česku, že jí také zpočátku vadilo občas naštvané chování kolegů než zjistila, že je vlastně ideální, hned po vstupu do kanceláře na první pohled vědět, že kolega se špatně vyspal a bude lepší se mu do svačiny vyhnout, než se zbytečně stresovat. Ji také nikdo zbytečně nedráždí nejapnými pracovními dotazy, když nasadí přiměřeně zamračený kukuč. Když se pak usměje, tak si to všichni společně užívají. Trvale vysmátí amíci pak vůbec nemohou poznat skutečné štěstí. PS. Lituji dnešní prodavačky. Měly by mít ze zákona častější přestávky, aby si od té úslužnosti mohly oddechnout a zanadávat si na otravné zákazníky.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Slováků je polovina, mají polovinu dálnic, tedy stejně km na hlavu a platí tedy stejnou dálniční známku. To je nevýhoda malých zemí. Stojí je to na obyvatele stejně, ale platí to jen na malém území. Kdyby byla teoreticky Evropská dálniční známka, tak za stejnou cenu na km můžete jezdit po celé Evropě.
1 odpověď