"škrty jako například desetiprocentní snížení mezd".
____
No vida, že se někteří umí uskromnit.
To u nás neustále různé skupiny obyvatel volají pořád jen po zvyšování jejich příjmů a transferů, ačkoliv ekonomická situace našeho státního rozpočtu je na tom hůř než Volkswagenu.
Proto by vláda měla představit ozdravné balíčky a škrtat, škrtat a zase škrtat.
Mohli by začít především u sebe, což....
I středoškolák je svým způsobem dítě - někteří 18 let ani nemají. Stále je to příprava na dospělost. Je faktem, co na ZŠ učitelé potentují, to se roky napravuje - i ten přístup ke sportu. A bohužel - na spoustě SŠ se aktivně na tom negativním přístupu pracuje dál. A tedy - mně osobně na SŠ 18 let nebylo, přesto se mi podařilo se tělocviku vyhýbat a vzhledem k tomu, že jsem byla dost dobrá studentka, tak jsem si mohla dovolit přímo říct, že ten tělocvik nenávidím a nebudu na něj chodit - a to i s vědomím, že to bude čtyřka na vysvědčení. Takže pokud by mi mé dítě řeklo, že cvičit nechce a nebude a řeklo jasné a pádné důvody, omluvenku dám taky. A nebudu u toho mít žádné ujímání.
Takže to není dlouho co jste ze školy vyšla. Jak vidno svalování viny za vlastní nedostatky na někoho jiného je v kurzu a na víc bude podporováno v rozvoji 😄
Ne - do školy chodí děti, které se teprve učí a stále to jsou děti. A že pak v práci děláte i práce, která vás nebaví, to je otázka. Protože někdo odmítá dělat práce, co ho nebaví a tak mění práci /to není nic proti ničemu/. Někdo pochopí dřív nebo později, že ačkoli mám práci, co mě baví, tak součástí toho je i práce, co mě nebaví a je třeba ji udělat. Ale když mě šéf bude buzerovat a ponižovat, tak asi těžko mě může práce bavit, tak odejdu. Takovou možnost ovšem dítě ve škole nemá. Stále nechápu, co vy na tom nechápete.
Článek je o středoškolácích .... to už děti nejsou ... nechápu co na tom nechápete VY.
Ale my mluvíme o dětech a škole, ne o práci. A nesmíme zapomenout, že nemluvíme o sportovních třídách, ale o běžných školách, kde žáci zřejmě ve většině nebudou nějací profisportovci či trenéři. Jde o to, aby ty školy naučily děti, že zdravý pohyb není pruda, ale zábava a každý si najde v tom to své a že nejde o výkony, ale v tomto případě o výdrž, tím myslím výdrž a pokud možno lásku na celý život.
Za další článek je o stredoškolácích né dětech na prvním stupni, po 15 doku života už to děti nejsou 😉 takže se s nimi zachází skoro jako s dospělými.... většinou to už taky i vyžadují. Pak příjde srážka s realitou.... Krom toho na střední jsem měl přesně takové tělocvikáře které popisujete v prvním případě, no a? Dospěl jsem bez mindráků, ano někdy to bolelo ale donutilo to lověka s trochou sebeúcty zabrat a né si stěžovat a brečet že jsou na mě všichni zlí... udělat to tak to bude jen horší. Tak to beru i v životě a možná i díky tomu se nemám špatně...
Ale my mluvíme o dětech a škole, ne o práci. A nesmíme zapomenout, že nemluvíme o sportovních třídách, ale o běžných školách, kde žáci zřejmě ve většině nebudou nějací profisportovci či trenéři. Jde o to, aby ty školy naučily děti, že zdravý pohyb není pruda, ale zábava a každý si najde v tom to své a že nejde o výkony, ale v tomto případě o výdrž, tím myslím výdrž a pokud možno lásku na celý život.
škola / práce. Snaha je pěkná ale každého zajímá výsledek. Pokud se to v dětství nenaučím v dospělosti se to se mnou potáhne, jednoduché. Bohužel někdy musím někdy dělat i to co mě nebaví, tak to má myslím každý v životě.
Jenže jde o to, jakou formou hodnocení probíhá. Když to zjednoduším, tak to lze udělat slovy - ježiši, ty jsi poleno, každý dokáže udělat kotoul vpřed. A nebo - aha, takže tys to nikdy nezkoušel, no nevadí, neboj se, to dáš, já ti pomohu. A hlavně - třeba v tom tělocviku - neznámkovat a když, tak jen snahu.
Vám někdo v práci platí za snahu a ne za celkový výsledek? Rád bych věděl co děláte...
No - to jsme jako děti slyšely o sobě taky. A já se o budoucnost současných dětí nebojím - bude to jako jindy - jsou neschopní, všehoschopní a schopní - jako doteď napříč věkovými skupinami.
A narozdíl od vás jsem přesvědčená, že trestem u dětí se nic nezlepší, akorát je to uvede do stresu. Vhodná motivace a pochvala za každý krůček vedoucí ke zlepšení nadělá víc než pět pětek a informace, že z dotyčného nikdy nic nebude.
Hodnocení není trest. Jestli v tom nevidíte rozdíl je to s Vámi tezke a pořád se budete zaklínat svou mantrou o motivaci.
Ne, protože učitel vytvoří atmosféru - ježiši, vy jste nemožní, vy neumíte kotrmalec, to máte umět ze školky, příště známkuju a kdo neumí, bude mít za pět.
To je akorát k tomu, že se tomu budou děti vyhýbat. Ano - od první třídy je to má učit a naučit, pochválit a když se nedaří, povzbudit a netrestat. O tom to je.
Jo tak učitel vytvoří atmosféru 😄 pokud vím nejkrutějši v tomhle ohledu jsou děti ... na mě to mělo opačný vliv, snažil sem se je dohnat ... Známka je dle vás trest? Wow tak už se nedivím že se vlastně nesmí děti hodnotit ... další kravina.
S tímhle uplakaným přístupem to daleko budoucí generace nedotáhnou, i díky takovým jako Vy kteří je v tom podporují a shazují vinu za vlastní chyby na někoho jiného....
Jenže práci si vyberu podle toho, kterou chci dělat a jestli mi nebude vyhovovat práce nebo přístup vedení, půjdu jinam. Takhle to dělám a dělala jsem celý život a přesto jsem v práci úspěšná - nebo možná proto jsem v práci úspěšná. Ale co má dělat dítě s neschopným učitelem a nebo učitelem, který nemá vhodný přístup.
To že dítě neumí kotrmelec je vina učitele a jeho přístupu že si dovolí to po něm pokusit se to naučit? 😄 Bravo ...
Na druhou stranu to dává vcelku logiku nedělám, co mě nebaví, ne? Mně osobně tělocvik taky nebavil. Byla to několikaletá přehlídka toho, jak si třídní sportovci vylévali ego na nás, co jsme nenarodili s balónem u nohy.
Takže když je někdo lepší třeba v práci tak se taky na to vybodnu? Nebo se pokusím se zlepšit .... vzdát se je jednoduché ... otázkou je co z toho ... lempl budu pořád...
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Necháš si oddělat rodinu?
2 odpovědi
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Je panic... Takového by si doma žádná Mařka nedotahla....