Tu fotomontáž musel vyrábět naprostý hlupák. Protože na těch "dobových" záběrech je Petr Pavel v dnešním věku šedesátníka, kdežto v době, kdy se věci děly, tak mu bylo 28 let. Pomíjím i to, že u SNB nikdy nebyl, tou dobou byl armádní důstojník z povolání po dobu asi 4 let. Skutečný estébák Babiš jim nevadí, protože ten je z té jejich širší prokremelské party.

Celý dlouhý článek je o jedné netaktní (ale většinou obsahově správné) větě, kterou sestra řekla pacientce. Tři příběhy a vždy bylo řečeno něco, co nebylo zcela taktní a citlivé. To je tak vše, protože věcně v prvních dvou případech šlo o jasný fakt, např. pokud pacientka nezvládá péči o sebe, tak nebude zvládat ani starat se o dítě.

Určitě je v našem zdravotnictví co zlepšovat, týká se to právě toho, aby personál byl maximálně slušný vůči pacientům. Nejsme už za socialismu, kdy sestry nebo i doktoři oslovovali staré lidi babi, dědo a dnes snad už rodičkám v porodnici sestry netykají, jak bývalo běžné. Tehdy se tykalo i mladým pacientům, třeba doktor někomu, komu je 24.

Naše zdravotnictví má celkově slušnou úroveň. A i pokud jde o ten takt a slušnost vůči pacientovi na tom není vůbec zle. Nemyslím srovnání se zeměmi jako Rusko, ale vyspělé západní země. Leckde na tom Západě to je občas i horší, než co je běžné u nás.

Na zdravotnictví mě více trápí, když je vyloženě tržně orientované. Chápu, že doktor i další personál chtějí být dobře zaplaceni, jde o náročnou a vysoce kvalifikovanou práci. Ale pokud je někd o člověk až přehnaná péče, pokud se shání pacient - zakázka a po zaplacení ten zájem opadá, je to špatně. Pro zdravotníka nesmí být první zisk, ale pacient. Za toto nastavení ale více můžou politici, zejména Klaus, ne tolik lékaři.

U těch sester jde někdy i o to, že vůči ženě si dovolí větší otevřenost. Bere to trošku, jak by to říkala své kamarádce. Ne vždy si uhlídá profesionalitu. Ty věty pacientkám v článku jsou toho příkladem, nebyly míněny zle.

Článek - míněno tato reakce na ten příběh seniory, pojmenoval správně některé věci. Jen malé upřesnění, paní šla do důchodu ve věku 54 let, ne 55. Bylo to o 3 roky dříve než tehdy obvyklé. Dnes by ve věku 64 let musela stále chodit do práce nebo nedosáhla by věku nároku k odchodu do starobního důchodu.

Původní článek uvádí více nepravdivých informací, např. jak tehdy si paní dělala hovězí maso - ptáčky, guláš, svíčkovou. Za totality stálo kilo hovězího 48Kčs, dnes díky patnáctinásobnému růstu mezd a podobně důchodů by to muselo stát 720Kč. Ani nějaké irské nebo argentinské hovězí, prodávané jako specialita, tolik nestojí. Kližku jsem viděl v ceně cca 160Kč. Tehdy byla docela drahá kuřata 30kč/kg. Dnes v akci za necelých 50, akce bývají pravidelně, paní má mrazák. Píše o drahých křidelkách, ale vybrala si něco, kde tu cenu natáhli, běžně tolik nestojí. A mimo akci to kuřecí stává 80kč, což je násobně méně než za bolševika. Ta bolševická cena totiž byla dnešních 450Kč/kg. I cena mrkve nebo cibule neodpovídá realitě.

Paní přitom uvádí, v jaké žila bídě v dětství. Doma jí nebo sestře dávala matka suchý knedlík, máslo neznala jen margarín. A kolem začátku 50. let tu byl nedostatek masa, bylo na příděl a ceny byly rovněž vyšší.Je s podivem, že si paní neváží dnešního blahobytu, když vyrůstala v takové bídě. Paní údajně nesměla vystudovat sš ani se ničím vyučit, musela jít pracovat. Nechám stranou, že i tehdy šlo při zaměstnání si doplnit vzdělání, u výučního listu to nebylo tak těžké, pokud člověk pracoval v oboru. Paní pracovala jako nekvalifikovaná dělnice, fyzicky namáhavá prá

Autor si stěžuje na šikanu, nicméně pouze projevel naprosté ignorantství. Úvahy o potřebnosti konkrétních znalostí nechám stranou, k výkonu nějaké profese většina lidí nepotřebuje vědět, že tu kdysi existovala Římská říše, která hora na světě je nejvyšší, že Nil protéká Egyptem. Ani velká část matematických znalostí se později nevyužije, k čemu znát např. pojmy jako tečna nebo názvy stran u trojúhelníku. A kolik lidí potřebuje v životě počítat kvadratické rovnice?

Co to jsou sponová slovesa, jmenné přísudky, to opravdu nevymysleli bolševici v ústavu pro jazyk český. I v angličtině existují přísudky, které jsou tvořeny sponovým slovesem a podstatným jménem nebo přídavným jménem. Např. věta: She is a doctor, zde za podmětem je přísudek složený ze sponového slovesa a přísudkového podstatného jména. Za sponovým slovesem může být i přídavné jméno, které rovněž není předmětem, jak autor tvrdí, ale opět je částí přísudku. "The flowers look beautiful. (“look” connects “flowers” to “beautiful,” which is the predicate adjective)." Věty výše jsem si nevymyslel, jsou na stránkách věnových procvičování anglické gramatiky Odkaz   .

Na rozdíl od jiných "nepotřebných" vědomostí, které se děti ve škole učí, tak jazykové vzdělání je velmi potřebné i v praktickém životě. Pokud se někdo učí angličtinu jako cizí jazyk, i v zahraničních kurzech nebo učebnicích se vysvětluje gramatika a používá její terminologie. Pro studenta je nanejvýš výhodné tyto pojmy mít osvojené z mateřského jazyka. Právě na základě analogie snáze pochopí, jak funguje gramatika cizího