• Ty poznámky jsou mizerné i co se týče obsahu.

    1) „No, hned tak asi ne“ - absolutně neodpovídá na časovou otázku, jestli je odhad den, dva, týden nebo měsíc.

    "nejste schopná se postarat o sebe, natož o dítě" - možná pravdivý, ale naprosto irelevantní fakt; pokud doma čeká třetí osoba, která to starání obslouží, tak poslat do domácí péče je zcela standardní. V odpovědi úplně chybí zdravotní důvody kvůli kterým je potřeba zůstat v nemocnici. Protože podat skleničku vody může klidně i manžel doma.

    2) „Když jste si ji nezvládla vytlačit" - irelevantní a ještě útočná poznámka vůči ženě, která pravděpodobně tlačit chtěla, je absolutně neomluvitelné nepoužít "protože jste rodila císařem" či něco podobného.

    "holt ještě chvíli musíme postarat my,“ - opět žádné zdravotní důvody nebrání tomu, aby se o dítě staral například manžel či kdokoliv třetí, podat lahvičku zdravému dítěti by uměl úplně stejně, a pravděpodobně by to zvládl mnohem blíž té ženě, než personál.

    Absolutně chybí informace, jaké zdravotní důvody mají k tomu, proč dítě nenechávají u matky, a odpovídají, jako kdyby se rozhodovali podle nálady, proto ta věta neodpovídá na otázku, je jen zbytečně jedovatá.

    3) "Když vidím vaše prsa, to se nedivte, s takovýma kojit nebudete" - a to už je vyloženě lež, i v článku je napsáno, že podle velikosti ani tvaru se schopnost kojení nedá rozpoznat.

    Nevím, jestli se živíte jako učitelka, ale příště si můžete ušetřit hodnocení mých příspěvků. Je mi fakt jedno, jak je hodnotíte. Psát si můžete co chcete, ale pokud si chcete ušetřit práci, měla byste to jednodušší.

    • sestra vycházela z toho, že se dítě se stará matka, ač později tu existuje rodičovská dovolená (proč tomu říkají dovolená, snad jde o práci), tak po porodu tu je jedině mateřská dovolená. Tam nemůže být otec. Nevím, jakou třetí osobu máte na mysli, většinou se o dítě stará matka, otec chodí do práce, i kdyby později ona šla do práce a on na rodičovskou dovolenou. Nebo jestli by šlo o babičku, tak nevím.
    • nikde jsem netvrdil, že formulace "nezvládla vytlačit" (míněno dítě) je správná, psal jsem o netaktnosti. Neberu to jako něco nutně útočného, spíš té sestře chybí takt a profesionalita v oblasti jednání s lidmi. Útočností se vyznačuje leda Vaše reakce na můj příspěvek.
    • Ve svém příspěvku jsem uváděl, že věcně správné jsou jen první dva příklady, nevypisuji každý detail. Ale i kdyby to platilo, že malá prsa znamenají nemožnost nebo horší možnost kojit, tak z mého pohledu je především až vulgární někomu takto komentovat jeho vzhled, zvl. jde-li o prsa u ženy. Zas neříkal to jen tak někdo, ale sestra vůči pacientce a ve zdravotnictví se explicitně říkají věci, které jinak jsou naprosté tabu. Ale i tak to bylo netaktní a věcně nesprávné.

    Nicméně si stojím za tím, že celý článek je hysterickým nafukováním toho, že někomu byla netaktně řečena nějaká věc. Netaktno personálu mi vadí, ale nafukování věcí, kdy se z netaktnosti dělá neodpustitelný zločin mi přijde

  • Ohledně těch lékařských platů. Máte pocit, že někdo studuje šest let, po absolvování VŠ ještě několik let dělá nějakou aprobaci. A věřte, zadarmo ji nikomu nedají, lékař musí být připraven, jinak musí čekat ještě delší dobu, něž se stane odborníkem. Spočítejte si, kolik let stráví ve škole a potom při práci, studiem na aprobaci. A za to by měl mít pár korun, aby se někomu nezdálo, že je dobře placen??? Ještě spousta služeb po nocích, o víkendech atd. A k tomu podobní rejpalové, jako jste vy, kdo má pocit, že druzí mají mnoho a rejpal málo. Konečně, můžete si ten kolotoč zkusit. Hlavně, jestli se vám povede vůbec zkoušky na lékařskou fakultu složit!

    Článek ani můj příspěvek není žádnou polemikou o lékařských platech, napsal jsem snad jen jedinou větu: "Chápu, že doktor i další personál chtějí být dobře zaplaceni, jde o náročnou a vysoce kvalifikovanou práci. ". Pokud si ji přečtete ještě jednou, tak je z ní zřejmé, že nejsem proti dobrým platům pro lékaře i zdravotníky a že si jsem vědom náročnosti a vysoké kvalifikovanosti této práce.

  • komentoval
    Před 3 dny

    Jsem přesvědčená, že oproti době před rokem 1989 je to dnes mnohonásobně lepší. Pamatuji si to jenom díky narození mladší sestry, kdy jsme s Tátou a Babičkou stály pod okny porodnice, kde Maminky ulazovaly miminka v okně. V porodnicích panovaly přísná, až "vězeňská" pravidla. Nebyly běžně možné návštěvy. Dnes se porodnice snaží budoucí Maminky nalákat na, z mého pohledu až ujetý a bizarní požadavky. Jde to z extrému do extrému, jako vše ostatní. Abych se vrátila k původnímu tématu...určitě by personál, nejenom v porodnicích, měl být oporou.

    Myslím, že jste to vystihla zcela přesně. Tehdy až kasárenský režim, to se zcela změnilo někam jinam. A toho taktu vůči pacientovi je dnes daleko více, než bývalo tehdy. Samozřejmě je stále co zlepšovat, ale ono ani ve vyspělých západních zemích nebývá vše růžové. Myslím, že celkově je na tom naše zdravotnictví velmi dobře, nejen vůči východu a rozvojovým zemím, ale i vůči vyspělému Západu.

  • Celý dlouhý článek je o jedné netaktní (ale většinou obsahově správné) větě, kterou sestra řekla pacientce. Tři příběhy a vždy bylo řečeno něco, co nebylo zcela taktní a citlivé. To je tak vše, protože věcně v prvních dvou případech šlo o jasný fakt, např. pokud pacientka nezvládá péči o sebe, tak nebude zvládat ani starat se o dítě.

    Určitě je v našem zdravotnictví co zlepšovat, týká se to právě toho, aby personál byl maximálně slušný vůči pacientům. Nejsme už za socialismu, kdy sestry nebo i doktoři oslovovali staré lidi babi, dědo a dnes snad už rodičkám v porodnici sestry netykají, jak bývalo běžné. Tehdy se tykalo i mladým pacientům, třeba doktor někomu, komu je 24.

    Naše zdravotnictví má celkově slušnou úroveň. A i pokud jde o ten takt a slušnost vůči pacientovi na tom není vůbec zle. Nemyslím srovnání se zeměmi jako Rusko, ale vyspělé západní země. Leckde na tom Západě to je občas i horší, než co je běžné u nás.

    Na zdravotnictví mě více trápí, když je vyloženě tržně orientované. Chápu, že doktor i další personál chtějí být dobře zaplaceni, jde o náročnou a vysoce kvalifikovanou práci. Ale pokud je někd o člověk až přehnaná péče, pokud se shání pacient - zakázka a po zaplacení ten zájem opadá, je to špatně. Pro zdravotníka nesmí být první zisk, ale pacient. Za toto nastavení ale více můžou politici, zejména Klaus, ne tolik lékaři.

    U těch sester jde někdy i o to, že vůči ženě si dovolí větší otevřenost. Bere to trošku, jak by to říkala své kamarádce. Ne vždy si uhlídá profesionalitu. Ty věty pacientkám v článku jsou toho příkladem, nebyly míněny zle.

  • Článek je soupis lží, paní celý život pracovala, pak byla několik let na pracáku, tak asi nepracovala, pak její výše důchodu a výše plateb tak jí něco musí zbýt. Pak syn nechtěl do školky tak byla doma, jak nechtěl? Furt málo, jiní důchodci mají na starosti barák a zahradu, to to mají ještě horší a těžší, nejezdí jim k baráku třeba hromadná doprava po pěti minutách dotovaná odevšech. Babička jí taky vepřové a všechny druhy masa, ale to dostane od rodiny, nevím jak by vyšla kdyby to musela kupovat, nechápu jak ti co mají nejvíce brečí že mají málo. Paní měla celý život na to, aby vymyslela nějaký plány na důchod, třeba si mohla pořídit statek, vychovat děti aby chovali krávy a pak by měla hovězího na celý život, pak by měla i tunu rajčat, paprik a všeho. Ale bohužel, nejde mít vše. Když nemá vzdělání tak se nevyplatí bydlet ve městě.

    S první větou trošku nesouhlasím, paní právě celý život nepracovala, delší dobu na úřadě práce, zčásti údajně kvůli péči o prarodiče. Za péči o nemohoucí osobu běžně stát platí dávky a dává i nějaké peníze, které stačí k živobytí, paní podporovali příbuzní. Pak nemohla práci sehnat, té odpracované doby asi tolik nebylo. Zcela lživé jsou ceny potravin a pohádky, jak dřív bylo levné hovězí. Publicistka si vzhledem k věku nepamatuje, kolik tehdy hovězí stálo, stálo 48kčc, dnes tomu odpovídá 720kč. Paní v dětství dostávala suchý knedlík nebo chleba s margarínem, dnes ohrnuje nos nad vepřovým masem, kuřecí nezmiňuje vůbec. Nemyslím, že by lidé s minimem odpracované doby, více let předčasně do penze a když pracovali, tak za malý plat, že by tito lidé měli dostávat stejně vysoký důchod jako lidé, kteří odpracovali dvojnásobnou dobu, brali slušný plat za kvalifikovanou práci, nebyli dlouhé roky na UP. Ten nízký plat paní brala za totality, na kterou vzpomíná, v nové době, pokud jsem dobře četl, tak toho moc neodpracovala, nejspíš vůbec nic.

  • Článek - míněno tato reakce na ten příběh seniory, pojmenoval správně některé věci. Jen malé upřesnění, paní šla do důchodu ve věku 54 let, ne 55. Bylo to o 3 roky dříve než tehdy obvyklé. Dnes by ve věku 64 let musela stále chodit do práce nebo nedosáhla by věku nároku k odchodu do starobního důchodu.

    Původní článek uvádí více nepravdivých informací, např. jak tehdy si paní dělala hovězí maso - ptáčky, guláš, svíčkovou. Za totality stálo kilo hovězího 48Kčs, dnes díky patnáctinásobnému růstu mezd a podobně důchodů by to muselo stát 720Kč. Ani nějaké irské nebo argentinské hovězí, prodávané jako specialita, tolik nestojí. Kližku jsem viděl v ceně cca 160Kč. Tehdy byla docela drahá kuřata 30kč/kg. Dnes v akci za necelých 50, akce bývají pravidelně, paní má mrazák. Píše o drahých křidelkách, ale vybrala si něco, kde tu cenu natáhli, běžně tolik nestojí. A mimo akci to kuřecí stává 80kč, což je násobně méně než za bolševika. Ta bolševická cena totiž byla dnešních 450Kč/kg. I cena mrkve nebo cibule neodpovídá realitě.

    Paní přitom uvádí, v jaké žila bídě v dětství. Doma jí nebo sestře dávala matka suchý knedlík, máslo neznala jen margarín. A kolem začátku 50. let tu byl nedostatek masa, bylo na příděl a ceny byly rovněž vyšší.Je s podivem, že si paní neváží dnešního blahobytu, když vyrůstala v takové bídě. Paní údajně nesměla vystudovat sš ani se ničím vyučit, musela jít pracovat. Nechám stranou, že i tehdy šlo při zaměstnání si doplnit vzdělání, u výučního listu to nebylo tak těžké, pokud člověk pracoval v oboru. Paní pracovala jako nekvalifikovaná dělnice, fyzicky namáhavá prá

    práce, takže pak měla zdravotní potíže a bylo to s prací těžší. Z článku jsem pochopil, že na úřadě práce byla delší dobu. Část toho prý kvůli starání se o prarodiče, skládali se na její živobytí příbuzní. Zažil jsem jinde, dcera, dospělá se starala o starého otce. Nebrala mnoho peněz, ale něco dostávala, z čeho jde žít - myslím peníze od státu. A ta doba se počítá jako odpracované roky. To v případě paní zřejmě nebylo.

    Paní fakticky dlouho nepracovala, jak autor článku uvádí, brzký odchod do důchodu, leta na UP, předčasný důchod, nemohla sehnat místo. V dnešní době by nárok na důchod neměla - žádný. Leda snad od 70 let nějaké minimum, do té doby by žila ze sociálních dávek.

    Přijde mi normální, že někdo s dosti nízkým platem (pomocná dělnice), bez škol, s neodpracovanými roky a naopak odchodem do důchodu o 3 roky dříve nebere tolik. Fakticky ta paní bere poměrně více proti lidem, kteří vydělávali plat kolem průměru, nešli do předčasného důchodu, nebyly dlouhé roky na úřadě práce. Oni zaplatili na pojistném daleko více v poměru k tomu, co nyní dostávají. A u lidí s vyššími příjmy člověk ztrácí ještě více. Systém je solidární a právě nízkopříjmové skupiny jsou zvýhodněny, cíl je jasný, aby lidé nežili v bídě.

    Paní navíc dostává k důchodu sociální dávky, vadí ji, že je jak "vyžírka". Peníze jí brát nevadí, tak aspoň vadí, že to je formou dávek. Urážely jí i stravenky. Zřejmě nechodila do práce v nové době, protože stravenky dostávají zaměstnanci jako benefit, někdo bere jako standard, ale ne všude to bylo. Bylo to něco navíc.

  • Autor si stěžuje na šikanu, nicméně pouze projevel naprosté ignorantství. Úvahy o potřebnosti konkrétních znalostí nechám stranou, k výkonu nějaké profese většina lidí nepotřebuje vědět, že tu kdysi existovala Římská říše, která hora na světě je nejvyšší, že Nil protéká Egyptem. Ani velká část matematických znalostí se později nevyužije, k čemu znát např. pojmy jako tečna nebo názvy stran u trojúhelníku. A kolik lidí potřebuje v životě počítat kvadratické rovnice?

    Co to jsou sponová slovesa, jmenné přísudky, to opravdu nevymysleli bolševici v ústavu pro jazyk český. I v angličtině existují přísudky, které jsou tvořeny sponovým slovesem a podstatným jménem nebo přídavným jménem. Např. věta: She is a doctor, zde za podmětem je přísudek složený ze sponového slovesa a přísudkového podstatného jména. Za sponovým slovesem může být i přídavné jméno, které rovněž není předmětem, jak autor tvrdí, ale opět je částí přísudku. "The flowers look beautiful. (“look” connects “flowers” to “beautiful,” which is the predicate adjective)." Věty výše jsem si nevymyslel, jsou na stránkách věnových procvičování anglické gramatiky Odkaz   .

    Na rozdíl od jiných "nepotřebných" vědomostí, které se děti ve škole učí, tak jazykové vzdělání je velmi potřebné i v praktickém životě. Pokud se někdo učí angličtinu jako cizí jazyk, i v zahraničních kurzech nebo učebnicích se vysvětluje gramatika a používá její terminologie. Pro studenta je nanejvýš výhodné tyto pojmy mít osvojené z mateřského jazyka. Právě na základě analogie snáze pochopí, jak funguje gramatika cizího

    jazyka. V angličtině, z mého spíše laického pohledu, je toto ještě složitější než v češtině. Místo českého slovesa mluvčí angličtiny často používají vazbu slovesa např. s podstatným jménem. České dobře se vyspat se vyjádří anglickým to have a good sleep. Podobných vazeb je v angličtině mnoho a je dobré vědět, že přísudek nemusí být vyjádřen vždy jen slovesem.

    Jde vlastně o elementární pojmy, někdy je děti naopak chápou snáze než dospělí. Dospělí ty pojmy ovládají lépe tehdy, pokud se to naučili v dětství ve škole. Pokud to nekdo nechápal na zš a nebo ze školních dob to už zapomněl a dříve to chápal jen zčásti, tak pro takového dospělého to bývá těžší pochopit než pro malé dítě.

    Jsem pro vzdělanost, nemyslím, že by bylo zbytečné se učit o Karlovi IV., o době první republiky nebo Rakouska-Uherska. Řada zdánlivě zbytečných vědomostí totiž je i praktických nebo užitečných, jen neznalí lidé to nedokážou pochopit. A pomíjím i stránku, že učení se matematice nebo gramatice bystří mozek, jde o chápání abstraktních pojmů a tohoto si možná z procesu vzdělávání cením ještě více než konkrétních vědomostí a naučených faktů.