Moc mě pobavilo, jak má autor jasno ve věcech, kterým se věnuje celá řada historiků a publicistů už přes sto let a ti rozhodně nedošli k jednoznačným závěrům. O kvalitě tohoto slohového cvičení svědčí spíše seznam pramenů a literatury, který se o žádnou skutečně seriózní publikaci na téma doby před i po bělohorské neopírá. Jako slohové cvičení z jazyka českého dobré, myslím si však, že autora by nepřijali na základě této práce ke studiu historie na vysoké škole ani omylem. Jako semestrální práce by pak toto dílko bylo naprosto nedostatečné. Chtělo by to hlubší a důkladnější studium historie a méně grafomanie, pane autore.
Pan autor by si napřed měl zajet do Terezína, Lidic, Ležáků, Javoříčka, Ploštiny, Hladkých Životic, Osvětimi, Treblinky a podobných míst, než vůbec začne ťukat do klávesnice nesmysly. Říká se, že kdo seje vítr, sklidí bouři. Obávám se, že ti, co zaseli v roce 1938 bouři a pak ji proměnili v obrovský uragán, sklidili jenom vánek. Co se dá čekat od generace, která nezná dějepis a pak hajluje na internetu, jako jedna mladá dívenka? Je však nutno přiznat, že i tento národ měl za války patologickou ssedlinu v podobě udavačů a kolaborantů. Kdyby nás nedej bože mělo něco podobného potkat znova, pan autor by jejich řady jistě rozšířil.
Moc by mě zajímalo, kolik roků prožil pan autor za socialismu. Já 29 let. Nebylo to nic moc, ale myslím, že by se hodnocení minulé doby měli dopouštět hlavně historikové a pamětníci. Kdo v té době nežil, měl by se zdržet jakýchkoliv komentářů. Minulý režim nic moc, nesmělo se cestovat, v poměru k výdělkům bylo všechno drahé. Ale není pravda, že za normalizace byly fronty na všechno. Osobně jsem se frontám vyhýbal a chodil jenom tam, kde nebyly. Nějaké maso se vždycky sehnat dalo, pokud byl čas vařit. Normální pracující se stravoval v závodce nebo za stravenky, výběr jídel pochopitelně byl. Opěvované banány, fíky a datle nekupuji ani dneska, proto jsem na ně fronty stát odmítal. Jablek a citronů bylo dost, grepy byly taky, jen pomeranče hlavně kubánské. Za novomanželskou půjčku jsem vybavil byt, nábytek mám dodnes. Prožíval jsem tehdy mládí a nechtěl jsem si ho zkazit. Dodnes mám krásnou sbírku vinylů ze Západu, které tehdy vydal Supraphon nebo Opus. Kdo neuvažoval konzumně, tak si vždycky poradil. Co mě iritovalo, byla nemožnost cestování. Dodnes beru jako zázrak, když sednu na vlak do Vídně jen s občankou a večer se vrátím zpátky. Ale prosím, pište jenom ověřenou kritiku na minulý režim a ne nesmysly, jako že nebyl kečup. U nás ve večerce byl vždycky a mohl jsem si vybrat, jestli chci ostrý nebo jemný. Mimochodem, frontu jsem tam nikdy nestál, protože prostě nebyly. Raději pište o zničeném životním prostředí, protože to bylo opravdu tristní. Některé řeky byly černé a nebo pěnily průmyslovou pěnou, dneska v nich žijí pstruzi.
O té bezohlednosti máte pravdu. Je naprosto běžné, že kuřáci kouří na zastávkách pod střechou a nekuřáci jdou raději na déšť, než aby to čuchali. Ale se zdražením jste strašně naivní. Můžeme u nás zdražit cigarety o kolik chcete, ale tím jenom povzbudíte nákupní výlety do Polska nebo jiného zahraničí. Muselo by nastat řešení celoevropské a to nenastane.
Už se zase pláče kvůli otevřeným obchodům. Co tak to nechat na obchodnících samých? Je svátek: máte jistotu, že přijede záchranka? Pustíte si proud? Máte možnost jít do divadla nebo kina? Můžete jet vlakem? Nebo strojvůdci nepojedou kvůli návštěvě kostela? Zastaví se dodávky plynu? Plno zaměstnanců dělá svátek nesvátek, dokonce i za minimální mzdu. O otevřené obchody ve svátcích se zajímají jenom ouřadové a lidé, co se živí tím, že melou hubou. V nepřetržitých provozech se to neřeší. Zemědělec taky vyjede na pole, když je svátek nebo hezky. Krávy taky nepřesvědčí dojičky, že o svátcích nevzniká mléko. Jenom obchody, to je problém. V Itálii se prodává i o nedělích, na rozdíl od Rakouska.
Nevím proč, ale v Ostravě a v Brně je cena ročního kupónu vyšší, poplatky za parkování 30 Kč za hodinu a nikdo se nehroutí. Spíše bych se orientoval na rakouský model. Tomu, kdo pro cestu do Lince použije železnici, tomu platí zpáteční jízdenka jako síťová pro celou MHD. A tak cestující z venkova nechají auto na parkovišti u venkovského nádraží, které je pro klienty OBB zdarma a do Lince jedou vlakem.
Možná je to výhodnější pro rodinu, pro jednotlivce rozhodně ne. Z Ostravy do Prahy by jel autem jedině sebevrah. To máme dálniční známku, parkování v Praze, dost často zákazy vjezdu atp. Při častějším používání vlaku se dá pořídit In-karta, levnější jsou nákupy přes internet. Jezdit autem po městě vyjde na trojnásobek. Placená parkoviště, věčně přeplněná atp. Při roční jízdence je výhodnější trolejbus nebo tramvaj. Cesta do zahraničí? Interrail do Slovinska vyjde na polovinu, než cesta autem. Už jenom troje dálniční známky a ceny PHM v zahraničí. Kdo chce cestovat, musí se naučit plánovat a kalkulovat. Příklad cesty v neděli je dost zavádějící. Navíc auto chce údržbu a opravy, které se mohou vyšplhat do desetitisíců.
Každý vrazí pohraničníkovi 500 eur, ten je vezme, protože na Ukrajině přece není korupce, a pak v České republice nebo jinde v Evropě pobírá sociální dávky. A tak se musí dělat daňové balíčky a okrádat důchodci. No a pak se kolem vás prohání v bavoráku mladý Ukrajinec, co by měl bránit vlast a ne brát dávky. V tramvaji slyšíte jenom ukrajinštinu, protože mají MHD zdarma.
To je vina rodičů. Mají ty mladé učit příkladem. Když mi bylo 15 v roce 1976, tak jsem měl utrpení zajít si do restaurace a objednat si jídlo. Nakonec to šlo. Jen ten trapas dát stravenku a dýško. V 16ti už to šlo. V 17ti v roce 1978 už byl problém odmítnout pivo a chtít kofolu s tím, že mi ještě není 18. Vrchní přede mnou postavil pivo, aniž bych si ho přál, a pokud jsem protestoval, tak mi velmi vulgárně doporučil, ať piju to, co mi dává. Člověk se časem otrká. Tak by rodič měl chodit někdy s dětmi do hospody, dovolit jim, ať si objednají, co chtějí, a pak jim svěřit peníze a říct jim, zaplať. A přihoď pár korun jako dýško. Ony si děti zvyknou. Pokud ovšem mladí sedí jen u počítače a s rodiči nikam nechodí, tak je to smůla. Pak si nebudou umět ani nakoupit a přiložit platební kartu.
To je těžké. V Ostravě na Masarykově náměstí je prý údajně mrtvo. Ale proč ne? Když někdo chce za klobásu 120 Kč a za rohem ji dostanete za 40 Kč v bufetu, nebo v OD Laso dostanete u Číňanů oběd za 99 Kč, tak se jenom podíváte, vyslechnete hudební kýče, a pak jdete do podniků, které fungují celý rok. Ve všední dny však většinou stánky minete a jdete si na menu do restaurací, kterých je všude kolem plno. Stánky jim nemohou konkurovat. A jste v teple.
7
Sledujících
0
Sleduje
7
Sledujících
0
Sleduje
Praha by si měla vzít příklad z Ostravy. Ve všech autobusech, trolejbusech a tramvajích je v Ostravě wi-fi, dokonce je i na vybraných zastávkách. Dívky si stěžují, že místo toho, aby se na ně kluci koukali, tak čumí do svých mobilů.