Představme si, že jsme dlouhodobě v situaci, že k pití je jen pivo a přijde nařízení nepít pivo, protože alkohol je nezdravý. On to není dobrý příměr, protože bez možnosti přijímat tekutiny skapeme do týdne, zatímco bez možnosti efektivně demotivovat od sobeckého, svévolného, požitkářského a nezodpovědného jednání se společnost zničí až v řádu generací. A to je důvod, proč ti, kdo tak daleko nedohlédnou, to nemusí řešit. Ještě se to může vylepšit tím, že mladiství svévolníci budou beztrestní, nedotknutelní a své činy mohou sdílet, aby je ostatní obdivovali, jací jsou kurážní borci a vzájemně se inspirovali, zatímco jejich rodiče, kteří nesmí nijak zasáhnout, za ně půjdou sedět, protože nesou zodpovědnost za to, co nemohou ovlivnit.
Takže když se řekne A - takové to líbivé a vznešenými kecy podávané, musí se říct i B - totiž jak efektivně bránit nežádoucímu jednání. Domluva? Hodiny bezzubého plkání? Zákaz večerníčku na týden? Nebo odmítnutí záskusku v neděli po obědě? Opravdu je někdo tak naivní, že věří, že je to k něčemu?
Zpochybnit lze jen to, co bylo formulováno jako výrok, teorie nebo hypotéza. Přiznám se, že jsem se nikdy nesetkal s tvrzením, že existence lidstva má nějaký smysl, které by bylo založené na nenáboženském paradigmatu a sám bych si něco takového netroufnul obhajovat. Když reálně není duchovní svět, pak je jen svět fyzikálních interakcí a mezi smrtí člověka a likvidací přístroje není žádný principiální rozdíl. Když někdo zemře, je to stejné, jako když se zničí důmyslný přístroj. Leda, že by lidé alespoň byly bytosti se svobodnou vůlí, kteroužto totiž nelze fyzikálně realizovat v její ontologické podstatě. Lze ji jen napodobit simulací podobně, jako lze matematickým algoritmem generovat pseudonáhodná čísla. Skutečná svobodná vůle už by ale byl princip duchovní existence a tak bychom se zase dostali na půdu náboženství, kde lze smysl lidské existence (ale vlastně čehokoli) nacházet. Mimo ni pojem "smysl" ani nemá smysl. Prostě se jen dějí události a mění kvantové stavy a otázka, "k čemu to je", je irelevantní.
Je tu ještě paradox. Smysl něčeho a svobodná vůle jsou potřebné pro to, aby se vůbec mohl dělat vědecký výzkum. Pokud jsou jen pseudo- je takovou i ta věda. Není tedy spíše chybou, když někdo prezentuje duchovní existenci jako svět pohádek, čímž by mohl vytvářet falešné paradigma?
Milí teroristé, kteří jste už dávno uchvátili nejen ruský lid (s jehož mentalitou to bylo snadné) ale i lid jiných národů (mezi nímž je dost takových, jejichž mentalita vám to taky usnadňuje) a uchvácený lid držíte jako rukojmí pro své zločinné cíle a spolu s ním se snažíte nadělat rukojmí i ze zbytku světa, kde vám to usnadňují zbabělci a kolaboranti! My ostatní, kteří chceme být svobodní, vám slibujeme to samé, co policie může slíbit každému mafiánovi, že narozdíl od jejich podlostí se s nimi bude zacházet poctivě na základě práva. Slibujeme, že vůbec nepoužijeme žádnou zbraň, když přestanete se svým terorem a vydáte se do rukou spravedlnosti.
Měl jsem jednoho seřizovače. Připravoval mašiny po celé dílně a občas taky trochu programoval. Jak tak běhal po té dílně, koukal, kde se co komu nedaří, aby ho následně s tím neúspěchem proslavil před ostatními a hlavně u vedení. Byl to dáreček! Jednou cosi seřizoval a napsal špatně korekci. Totiž přesněji jednou kvůli tomu byla bouračka. Napsat špatnou korekci klidně mohl mnohokrát a po vyrobení prvního zmetku to opravit. A po té bouračce potřeboval každému vysvětlovat, že se mu na displeji zalesklo slunce.
To, že jsou někteří lidé neschopní poctivé sebekritičnosti, je fakt. A pak hledají viníka. Rusko ale už hledat nemusí. Má instantního viníka v Západu, který může za všechny ruské problémy.
Víte, jaký je rozdíl mezi Rusem a Američanem? Třeba ten, že Američan nehledá viníky svých neúspěchů v Rusku.
Není jediné. Pocit nespravedlivé ublíženosti vyvolaný a udržovaný v masách po první světové válce pomohl jednomu zneuznanému malíři stát se vůdcem celého národa a navíc byl doplněn o pocit nadřazenosti. A pocit nespravedlivé ublíženosti vedl ve Francii lid k násilnému běsnění stejně jako jistý druh vědomí nadřazenosti nad zdegenerovanou, svévolnou, požitkářskou a bezohlednou šlechtou. A v důsledku vedl také k bezohledné svévoli. Pocit nespravedlivé ublíženosti je vynikajícím materiálem pro získávání voličstva pomocí populizmu ještě vedle pocitu nadřazenosti a pohrdání někým jiným a nebo vedle strachu z něčeho i jen doměle ohrožujícího, kdyby náhodou nebylo k mání nebezpečí skutečné. A z těch, kdo s těmi pocity umějí manipulovat, se stávají vůdcové, diktátoři, kterým zachutnala moc a dříve či později ji zatouží rozšířit i za cenu životů vlastního napřed zfanatizovaného lidu a pochopitelně i lidu napadené oběti sami se udržujíce v bezpečí svých pevností.
Mně to připomíná takové ty detektivky, kdy gangsteři vtrhli do banky, pozabíjeli pár lidí a ostatní vzali jako rukojmí. A pak policii a správě města sdělili, že chtějí ještě helikoptéru a bezpečný únik, jinak ty rukojmí pozabíjejí. A někdy je to ještě vylepšený tím, že mají komplice ve vedení policie nebo města. No, v těch filmech se speciálním drsňákům podařilo gangstery zneškodnit s minimálními ztrátami včetně rukojmích. Co je správné? To záleží, jestli to hodnotí povahou bezcharakterní padouch a nebo charakterní člověk.
Ona si Evropa - ruku na srdce - o porážku koledovala. Ale vlastně stejně, jako si celý svět koleduje o kolaps života. Ten ale aktuálně není nejpalčivějším problémem. Ještě asi několik desítek let se můžeme přesvědčovat, že se v tom dá žít. Tedy to koledování spočívá v prokrastinaci řešení akutních problémů a péči o problémy okrajové nebo bez aktuálně přímých dopadů způsobem, který ale aktuálně přímé dopady má. Dalo by se to chápat, kdyby Evropa byla hlavním likvidátorem životního prostředí a obyvatelstvo bylo schopno dohlédnout, že jejich nepohodlí je nutné pro přežití jejich dětí (ono nějaké řešení nutné je, ale prostě to na nás stále nedoléhá tak, abychom to považovali za důležité). Akutní problém Evropy je, že vedle Číny, Ruska a USA je to jen hlouček bezvýznamných států, který si kdokoli z hegemonů může namazat na chleba a Česko a Slovensko obzvláště. Evropa už nebude mít velkého bratra, který, kdyby něco, zahrozí svou mohutností. Již delší řadu měsíců je v pozici mudrování nad volbou mezi hanbou a válkou. A protože jsme lidi a je nám bližší pohodlí košile, volíme a sklidíme totéž co ti, kdo před pár desítkama let volili stejně. A pak přišla smlouva Ribbentrop-Molotov. Mohlo by být pro Trumpa výhodné se s Ruskem dohodnout, že si rozdělí Evropu? Až bude Ukrajina protektorátně vazalskou zemí Ruska a dojde k anšlusu Dolních i Horních Uher, Podněstří ovládne Moldávii, od které dají všichni opatrně ruce pryč, bude mít Rusko první fázi úspěšně za sebou. A má dost rozumu, aby svým spěchem nepřimělo ospalou západní Evropu se probrat, takže k Atlantiku mu to bude ještě trvat.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Podle toho důrazu na území se jeví, že Rusové to s Napoleonem a nebo s Hitlerem dělali špatně. Já neříkám tak, ani tak...