Já jsem po rozvodu rodičů zůstal s otcem, sestra s matkou. Byli jsme hluboko v předškolním věku. Tatínek byl žensky pečující a žensky ochranářský. Nedovolil, aby na mě dopadly důsledky mého jednání, až mě to štvalo. Na vejšce jsem se tomu vzepřel. Autoritu udržoval klasicky tělesnými tresty velmi častými a velmi intenzivními. Zároveň byly neustále přítomny znaky toho, že mě má rád a že mu na mě záleží. Celkově včetně jeho vedení domácnosti se mi zdá, že tam bylo mnoho ženských prvků té péče a toho ochranářství. Myslím, že by to mohlo být v důsledku situace, jaká po rozvodu nastala.
Hezký článek.
Od přírody má žena vnitřní puzení pečovat o dítě (nejen). To vede k tomu, že průběžně automaticky řeší otázku, jestli není něco potřeba, aniž by si to takhle sama řekla. Prostě je v tom procesu. Snadno přitom přehlédne, jestli požadavky dítěte náhodou nejsou za hranicí přijatelného. Je přece zaneprázdněná péčí a starostlivostí. Dítě to taky nedokáže odhalit a tak ty hranice může testovat bez zlého úmyslu. Střežit hranice s nesmlouvavostí je prostě ve střetu zájmů s potřebou laskavé, trpělivé a obětavé péče. Dohlédnout na kázeň proto snáze může otec. Z pohledu ženy dítě zlobí, když jí narušuje to, co ona potřebuje a to se může v různých situacích lišit. A tak její pojetí hranic je tak závislé na okolnostech i náladě, že z pohledu toho dítěte mohou být rozmazané. Z pohledu muže dítě zlobí, když jedná v rozporu se zásadami, které ten muž ctí jako správné, i když to jejich narušování momentálně nedělá problémy. A muž potřebuje mít problém vyřešený - potřebuje udělat takové opatření, které bude do budoucna mít efektivní účinek - účinně přispěje k demotivaci v nežádoucím jednání dítěte. Nemá tedy smysl matkám vyčítat to, co sice nouzově mohou suplovat, ale nejsou k tomu povolány i s ohledem na ony přirozené faktory zmíněné v článku, kterými přirozenost k onomu úkolu otce lépe vybavila.
Někdy mám dojem, že jako lidi nemáme svědomí. Kdybychom ho měli, bylo by nám jasné, že to, co na komunizmu nebo fašizmu vadí, je svou podstatou něco úplně jiného, než intelektuální ubohost ve spojení s mocí. Někdo dokonce může posměch nad tím jevem chápat jako posměch nad velkou částí populace, která nemá vysoké vzdělání. A to může být fatální nedorozumění, které přinese volební preference někomu, kdo podpoří novodobé myslitele novonorimberských projevů.
Fico se připojil ke Kimovi ve věci podpory Putina a pravděpodobně jsou si blízcí i charakterově. V USA se schyluje k volbám, ani jeden kandidát není dokonalý, ale ostatně my všichni nejsme dokonalí, a blbý je, že o výsledku voleb v současnosti tam i jinde významnou měrou rozhoduje hysterie politických emocí. Před téměř sto lety se na vlně hystericky vzedmutých emocí dostal k moci diktátor a významným nástrojem mu kromě podpory nepokojů u sousedů bylo šíření nenávisti vůči menšinám, které také nejsou jistě bez nedostatků a taky vůči mocenským konkurentům, i když s nimi uzavřel smlouvu stejně účelovou jako lživou. Ukazuje se na tehdejším příkladě i na těch dnešních, že probuzená hysterie radikalizuje společnost a nahrává populistům, ze kterých se po čase vyklubou diktátoři mající často reálně prsty ve zločinných aktivitách, někteří jsou tam ale až po lokty a občas se v tom někdo ráchá celý.
A to je právě důvod, proč není žádoucí probouzet společenské hysterie. Každý kdo o něčích nedostatcích a pochybeních mluví nebo píše bez respektu k němu jako k člověku, v konečném důsledku nahrává právě populistům, ať přitom straní komukoli. Pro populisty a výhledové diktátory a jejich příznivce je tedy stejně výhodné provádět nerozumné extravagantní kousky, aby o nich někdo napsal tak, že to tu hysterii probudí nebo přiživí, jako je pro umělce výhodné také provádět extravagantní nepředloženosti, aby se o nich víc psalo. Je mi líto, ale jeví se mi to silně tak, že reportéři, redaktoři, novináři vůbec, ale i influenceři a my příspěvkáři -- všichni neseme vinu na uchvacování moci diktátory.
Já se naopak domnívám, že Kim pošlte ty nejpodřadnější, které snadno může postrádat, ale pro Putina to budou důležitá čísla. Tím pádem Kimovi nebude hrozit nic, když všichni padnou. Jen se zbaví nepohodlných, ani je nemusí vyhazovat z okna. A pro ně by mnohlo být nejlepší, kdyby se jim podařilo dezertovat a emigrovat.
Panu profesorovi bych klidně věřil ve standardních podmínkách. Teď ale ve světě nejsou standardní podmínky. Jedna z těch nestandardních je i hysterie emocí, která se šíří celým světem a která nahrává těm, kdo s ní umějí manipulovat jak to skoro před sto lety předvedl v Evropě jeden tehdejší populista.
"Mezinárodní systém vystavěný Západem" -- já doufám, že ve skutečnosti Západ netrpí takovým egocentrizmem a velikášstvím, aby nebyl schopný připustit, že současný světový mezinárodní systém naší planety není vystavěný jen jím. Na Zemi a ani v negeografické oblasti nelze bezpečně ohraničit nějakou podoblast, o které by bylo možné bezpečně a pravdivě říci, že je produktem výhradně snah pocházejících ze Západu. Každý lidský systém má vady a problematická místa a není znakem moudrosti se s jejich přehlížením hrdě plácat do prsou, že tohle je jen naše dílo.
Především si ale myslím, že jestli je na Západě něco dobré, tak je to hlavně občasná schopnost respektovat druhé a mít k nim ohledy, neponižovat je a nevyvyšovat sebe. A doufám, že také nerozeštvávat lidi proti sobě. To už by si Západ mohl podat ruce s Ruskejma vlivovejma nástrojema. Úvodní odstavec článku ale právě je formulovaný tak, že lidi rozeštvává.
Jedna věc je socializmus a jiná věc je doba socializmu. Krásná vzpomínka na činžák mých prarodičů nemá s politickým resentimentem nic společného. Na jedné straně otrávené, formální a nebo prospěchářské odříkávání hesel a frází, nošení pionýrských šátků a svazáckých kravat a na druhé straně pozoruhodný styl dizajnu, ve kterém se doznívající roztomilost předválečné doby setkávala s modernistickou praktičností a odvážným futurizmem, kdy betonová stěna po odstranění bednění byla považována za ošklivý nedodělek a šlendrián, kdy auta měla každé svůj osobitý charakter, ať šlo o embéčko, tráboše nebo naopak cortinu... A tohle dizajnově platilo na obou stranách železné opony. Lidsky laskavý humor Františka Nepila nebo Zdeňka Svěráka nepropaguje socík, jen pochází z té doby. A i kdyby bylo za totáče všechno zboží dostupnější, jakože nebylo, poviné znečišťování svědomí participací na nemorálnosti bylo hlavním zátěžovým faktorem, který dnes mnozí neznají, nebo už nepamatují a nebo pro jejich charakter není problémem.
Ke kvízu mě zlákal krásný dizajn karosy, ale šlo jen o znalost slov, která bývala tak běžná, že nešlo je zapomenout.
Chci vyjádřit radost nad tím, že anglickej humor je tu stále. Trochu mi to připomíná Jeevese, který propůjčil šmrnc i našemu Saturninovi. Tenhle humor mám rád už od devatenáctýho století -- Dickens, Klapka, Wodehouse, ale tu a tam zajiskří i u JRRT nebo C.S.Lewise a třeba i u Rowlingové nebo Cromptonové. A taky seriály BBC jako Red dwarf, Yes, minister, Hallo, hallo... A vidím, že se tenhle snímek dotýká aktuální problematiky mileniálů a mladších generací obecně s nadsázkou ale i trochou porozumění oběma či všem stranám. Těšíl jsem se, jak si v komentářích počtu podobné recenze, ale vidím tu jen samé zapšklé xenofóbní kidy.
Název není pravdivý. Ačkoli je dost slušných lidí, které by nikdy nenapadlo dělat podobné věci jako Trump, jsou a v historii byli i takoví, kteří měli a mají stejné chucpe: Tak třeba Nero, Caligula, Napoleon, Hitler, Stalin, Putin, Kim, a na blízkém a středním východě by bylo také co najít. Takže Trump není zdaleka jediný, kdo nemá takové svědomí, které by ho brzdilo ve zběsilostech, "které by nikdo jiný neudělal".
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Odkaz