Dřív jsem se divila, že každý Američan má svého psychologa a dnes se tento jev šíří Evropou i Českem... Vyrůstala jsem za socialismu, v tvrdé realitě dne, která mi hodně dala pro budoucnost. A dnes, když pozoruji mladé lidi, tak jsou úplně stejní jako my, jen nemají výdrž a pevné cíle a bojí se zodpovědnosti.
Státní orgány nedodržují interní předpisy, ohrožují vlastní osobní svobodu jako občanů této země. Autor článku zřejmě nežije v Olomouckém kraji. Co dodat, když naše země je členem NATO a co na to náš pan prezident? Další a další strašáci, nestačil zlovid, nestačily nevysvětlené události na filozofické fakultě...Jak máme chránit naše děti, naše vnoučata před takovým nezodpovědným chováním, když se dva státní subjekty domluví na podobné akci a občan je na posledním místě...
Článek jsem si přečetla a přemýšlím, kolik let je panu Kolářovi. Důchod mi byl přiznán od letošního května, ale přesto dál pracuji, protože mám ještě syna, který studuje na střední škole a přeji si , aby vystudoval v klidu i vysokou školu jako mi dovolili i moji rodiče, abych studovala. Věk je jen číslo v občance, slýchám občas... Musím se ale zastat těch lidí, kteří tvoří rukama, celý den jsou na nohou a opravdu za 8 hodin práce toho mají plné zuby. Zatím jsem slyšela jen z úřednických, že to zvládnou všichni i po dovršení 65 let věku. Tak prosím, zkuste si alespoň měsíc jít do výroby, vychystávat do skladů , běžte pracovat , a pak mi dejte vědět.... Vždyť naši politici nejsou schopni dorazit ani do jejich úřadů. Bylo by dobré abychom měli vzory v těch, kteří hlásají, kde jsou naše hranice možností...
Minulý režim nás zastrašoval v kině povinnými válečnými filmy, od té doby jsem pacifista. V kině jsem si zakrývala oči před těmi děsivými scénami. Když má vše rub a líc, nemůžeme žít jen v lícové straně. Nemůžeme zavírat děti, až je pozdě do diagnostických ústavů a odvykaček, ale preventivně jim tu realitu přiblížit, viz dokument paní Třeštíkové HELENA. Nedělejme ze sebe blbce a ukažme jim všechno zlo, dokud je můžeme ochránit....Takže za mě jedinečný projekt, jen tak dál...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Věřím, že všechno je v nás rodičích. Nemysleme jen na sebe, ale sportujme s našimi dětmi. Zkusme se historicky znemožnit a vše dělat s dětmi. Nebát se přihlásit do lyžařské školy s dětmi. Zaplavat si s nimi, zahrát si volejbal... Ocenit a pochválit děti při sebemenším úspěchu a vědět, že nemusí sportovat na světové úrovni. V mládí mě motivovali naši sportovci a uměla jsem se postavit čelem ke všem sportům a zahrát si s radostí v kolektivu. A i po oslavě šedesátin se snažím být aktivní, abych měla ze sebe dobrý pocit... A pro ten pocit stojí za to se hýbat a žít.
1 odpověď