Věřím, že všechno je v nás rodičích. Nemysleme jen na sebe, ale sportujme s našimi dětmi. Zkusme se historicky znemožnit a vše dělat s dětmi. Nebát se přihlásit do lyžařské školy s dětmi. Zaplavat si s nimi, zahrát si volejbal... Ocenit a pochválit děti při sebemenším úspěchu a vědět, že nemusí sportovat na světové úrovni. V mládí mě motivovali naši sportovci a uměla jsem se postavit čelem ke všem sportům a zahrát si s radostí v kolektivu. A i po oslavě šedesátin se snažím být aktivní, abych měla ze sebe dobrý pocit... A pro ten pocit stojí za to se hýbat a žít.
Dřív jsem se divila, že každý Američan má svého psychologa a dnes se tento jev šíří Evropou i Českem... Vyrůstala jsem za socialismu, v tvrdé realitě dne, která mi hodně dala pro budoucnost. A dnes, když pozoruji mladé lidi, tak jsou úplně stejní jako my, jen nemají výdrž a pevné cíle a bojí se zodpovědnosti.
Státní orgány nedodržují interní předpisy, ohrožují vlastní osobní svobodu jako občanů této země. Autor článku zřejmě nežije v Olomouckém kraji. Co dodat, když naše země je členem NATO a co na to náš pan prezident? Další a další strašáci, nestačil zlovid, nestačily nevysvětlené události na filozofické fakultě...Jak máme chránit naše děti, naše vnoučata před takovým nezodpovědným chováním, když se dva státní subjekty domluví na podobné akci a občan je na posledním místě...
Paní Jiřino, máte pravdu. Moc vám ale nezávidím, že jste v důchodu a syna máte teprve na střední...to jen tak práci asi neopustíte. Hodně sil.
Pane Arnošte, děkuji za podporu. Moje práce je mým koníčkem a mám kolem sebe báječné kolegy a kolegyně. A dokonce i nejmladší sen, ten co je na střední jde k nám na letní brigádu do oddělení IT. Beru život s úsměvem. Takže přeji vše dobré i Vám.
Článek jsem si přečetla a přemýšlím, kolik let je panu Kolářovi. Důchod mi byl přiznán od letošního května, ale přesto dál pracuji, protože mám ještě syna, který studuje na střední škole a přeji si , aby vystudoval v klidu i vysokou školu jako mi dovolili i moji rodiče, abych studovala. Věk je jen číslo v občance, slýchám občas... Musím se ale zastat těch lidí, kteří tvoří rukama, celý den jsou na nohou a opravdu za 8 hodin práce toho mají plné zuby. Zatím jsem slyšela jen z úřednických, že to zvládnou všichni i po dovršení 65 let věku. Tak prosím, zkuste si alespoň měsíc jít do výroby, vychystávat do skladů , běžte pracovat , a pak mi dejte vědět.... Vždyť naši politici nejsou schopni dorazit ani do jejich úřadů. Bylo by dobré abychom měli vzory v těch, kteří hlásají, kde jsou naše hranice možností...
4
Sledujících
3
Sleduje
4
Sledujících
3
Sleduje
Souhlasím s vámi, ale jen částečně. Tohle rodinkaření je totiž také proti přírodě, proti životu, kteří lidé žili po desetitisíciletí.
Naše generace narozená v 50. letech neznala, aby s námi rodiče sportovali nebo se zúčastňovali našich aktivit v době volna. Na to neměli čas a bylo by to pro nás i ostudné. Děti si potřebují své dětské problémy také řešit jenom mezi sebou. Je to součást jejich komplexního formování pro život, i když při tom vymýšlejí všelijaké, mnohdy nebezpečné, skopičiny.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jsem narozená v roce 1962 byly jsme tři děti. Od malička si rodiče s námi hráli a sportovali a ve škole si pak našli kamarády a nebo s dětmi na ulici. Děti potřebují kolektiv. Můj 19-letý syn mi tento týden řekl, s kým mát jít hrát fotbal, když všichni kámoši jsou ajťáci. Tak šel se starou gardou hrát volejbal. Tak jen pro odlehčení situace...
1 odpověď