Rozhodně si nemyslím, že by výrok MUDr. Kubka byl postesknutím. Vyzněl jako výtka směrem k napadeným ženám. Je obecně známo, že tyto ženy se často obávají, že jim nikdo nebude věřit a že naopak budou znít hlasy, že si za celou situaci mohou samy, protože měly krátkou sukni, byly namalované,.... A teď ještě navíc podle MUDr. Kubka tím, že mlčely, mohou za napadení ostatních.

Výborný článek.

Proč ne? Už si zaslouží klid.

Já moc s článkem nesouhlasím. Moje děti neměly přislazované mléko (i když to bylo na krabicích) ani ovocné příkrmy, a to už jsem hodně stará. To, že cukr není pro děti vhodný, není poznání posledních roků. Moje maminka nám nedávala bonbony ani čokoládu, ale když jsme byli malí, dělala syrob z cukrovky, který jsem si rozhodně neoblíbila. Doma jsme měli hlavně zeleninová jídla, občas nějaké sladké jídlo, které měla ráda maminka, ale my ostatní jsme z něj radost neměli. Pokud někdo dává dětem sladkosti, je to spíš proto, že je má sám rád/ráda a ne proto, že by byli přesvědčeni, že je to zdravé.

Ano. A v tom případě vyjadřuji pouze svoje sympatie a nehodnotím aktuální výkon soutěžícího. (Já jsem pouze divák.)

Dobrá práce reportérů.

Pan Pražák dokáže vždycky napsat něco, čím potěší.

Děkuji. I já Vám přeji příjemný večer. Chápu, co Vám vadilo. Nešlo mi o to, aby vláda řešila věci potajmu, aby aby jednala racionálně a ne aby se lišily podávané informace a pak z celého jednání stává bouře ve sklenici vody.

Moc nerozumím tomu, s čím nesouhlasíte. Já nic nenavrhuji.Nnevím o tom, že by v prezidentově vysoce nadstandardním příjmu byly zahrnuty náklady pro jeho ženu. Jistě že jí zřejmě příspívá tak, jako to je v běžné rodině, ale pokud by chtěl příjem oficiálně rozdělit, snad by to nevadilo. Ale to já neřeším. Nic víc, nic méně.

Paní Olga Havlová byla právě nejčastěji nazývána jako paní Havlová nebo se o ní mluvilo ve spojení pan prezident s manželkou. O penězích se nemluvilo, i když byla také hodně aktivní. Já věřím, že ani paní Pavlová peníze nevyžaduje, i když náklady samozřejmě má. Přitom ale do "funkce" nebyla volena. To je oříšek. Pokud ho chce vláda vyřešit, měla by jednat maximálně diskrétně, bez zbytečného rozruchu.

Já bych ty maminky nelitovala. Když nepřemýšlejí? Naopak chci ale pochválit občany z Moravské Třebové a jiné, kteří chápou, že staří lidé mají kus života za sebou a nepovažují to za důvod vystrčit je někam, kde by nebyli na očích. V Moravské Třebové je Domov pro seniory přibližnš desetkrát větší než plánovaný domov v Horní Lidči. Je umístěný uprostřed města pár metrů od náměstí. Senioři vycházejí běžně do města koupit si něco na co mají chuť nebo co potřebují nebo se jen projít. Nikomu to nevadí. A rozhodně žádné průvody sanitek ani pohřebních vozů odtud nevyjíždějí.

Jste úžasná. Kytičky jste vypočítala a výsledek napsala. Já jsem nedokázala nic.

Moje dcera měla ve třetí třídě paní učitelku v důchodovém věku a bylo to peklo pro dceru i pro mne. Paní učitelka viděla dceru vyšší než ostatní děti a stále ji pro něco peskovala. Třídní schůzky byly velmi dlouhé, protože předem mluvila třeba 20 min. o tom, že děti mají používat psací pera. Odmítala učit množiny, které předtím děti probíraly a které byly v osnovách matematiky a stejně tak po svém učila i ostatní předměty.

Další rok měla učitelku přísnou, ale znalou osnov a byl klid.

Ale paní Formáčková (rovněž seniorka) staré lidi nešpiní. Jen připomíná, že i staří lidé by se měli chovat slušně. Gesto strkání holí do děvčete zrovna moc slušné není. Odpověď dívky také ne.

Chraňte nás všichni svatí!

Je mi líto, ale není to tak.

Je výborná. Dá se v ní najít všechno.

Facebook jsem si založila především proto, abych měla více informací o městě ve kterém žiji a abych si mohla připomínat události z mého rodného města. Postupně jsem četla články i z jiných skupin a hodnotila jsem pozitivně informace, které se mi líbily. Před nedávnem mi byl Facebook zablokován. Když se mi po několika dnech podačilo obnovit přístup, dostala jsem vysvětlení, že zablokování bylo preventivní. Po dvou dnech mi byl Facebook zablokován znovu.

Výborný a poučný článek.

Třídním srazům se nevyhýbám. První sraz ze základní školy jsme měli jako třicátníci. Sešli jsme se společně absolventi ze všech škol ve městě. Tím jsme se samozřejmě všichni neznali, (já jsem se setkala i s lidmi, které jsem znala z hudební školy), ale to zábavě vůbec nevadilo. Organizátoři nás svolávali zhruba po pěti letech. Vždy byla zajištěna hudba; úžasná byla ta, která hrála písničky našeho mládí. Nevím, jestli se ještě schůzky konají, ale já jsem na ně přestala jezdit z důvodu špatné pohyblivosti. První sraz ze střední školy byl hned za rok po maturitě, byly jsme na sebe zvědavé. Další byly nepravidelné, ale nejméně po pěti letech. Témata byla typicky ženská: svatby, děti, bydlení, pracovní místa, nemoci, další studium, ztráty spolužaček (hned od prvního roku). Od padesátého roku po maturitě se nás schází osm až devět každý rok. Náplní schůzek je klidné, přátelské povídání. Brzy se máme sejít šedesát roků po maturitě. Tentokrát se snad sejdeme všechny, které ještě můžeme. Má nás být asi dvanáct.