Dobrý den, paní Sládková, s DD spolupracuji již 15 let, pracuji i v domě na půl cesty a z mého pohledu je to tak jak píšu, nic není černé nebo bílé.

Jsou mladí lidé, kteří i po odchodu z ústavní péče jsou úspěšní a to jak v pracovním tak osobním životě, znám jich několik, kteří vystudovali nebo studují VŠ, ale samozřejmě znám i takové, kteří spadli na úplné dno.

Je to hodně o jejich osobnostech, o tom, zda chci neco dělat, anebo zda si chci stěžovat a čekat až mi někdo něco dá....

Je pravda, že možnosti při práci pedagogických pracovníků je omezené, ale většina z těch, které znám dělají tu práci srdíčkem, a dělají víc než je jejich povinnost. Systémově by bylo potřeba změnit hodně věcí, to máte pravdu... A co se týká návratu do původní rodiny, to je většinou krátkodobý návrat a to do té doby dokud mají peníze, o které je ta rodina obere....ale to je také na dlouhé vyprávění.

Proto jsem hned na začátku psala, že je článek psaný účelově, protože vykresluje jen jeden úhel pohledu, což je celkem nespravedlivé.

Článek je napsaný tak, aby vzbudil lítost u veřejnosti, avšak bylo by vhodné ověřit si fakta a souvislosti. Mladí lidé určitě neodchází se 3 000,- a igelitkou a hlavně, pokud je v DD, má kolem sebe pracovníky a to pedagogické, sociální,...kteří je připravují na odchod z DD a na běžný život. Před odchodem pomáhají se zajištěním bydlení - domy na půl cesty, městské byty, část ml. lidí se vrací do primárních rodin...ale není to tak, že by se na ně všichni vykašlali.

Znám spoustu ml. lidí, kteří s do DD vrací na "návštěvu" , pro radu....mají vazbu na své tety a strýce. Ale zároveň jsou tací, kteří jsou nadšení, že konečně domov opustí a můžou si dělat co chtějí, nemusí dodržovat pravidla, chodit do školy, do práce apod....

Nic není černé nebo bílé, je potřeba se na situaci podívat z více stran

Tak to nemáte pravdu, přímo ve zlíně jsme ho realizovali, a zájem byl měli jsme 6 turnusu a vždy plně obsazené