Nejsem odborník, neumím proto zdůvodnit, proč mě zaujaly fotografie k této události. Hned po prvním zhlédnutí se mi líbily a moc. Děkuji za pěkný zážitek.

Vážený pane Slabáku,

omlouvám se, že nepíši zrovna na tu patřičnou stránku, už je pozdní čas, nechtělo se mi hledat.

A zvláště po tom úžasném zážitku z dnešního večera. Tento koncert/pocta k Vašemu výročí mě doslova uchvátila. Bylo to velmi důstojné, dojemné, protože jsem na dechovce vyrůstala. Téměř všechny písničky jsem si nahlas zpívala a vzpomínala na své mládí. Je obdivuhodné, co jste udělal pro vnímavé lidi (také se o to ze všech sil snažím - ve výtvarné oblasti). Proto Vám rozumím, co pro Vás lidé znamenají, také jsem to dojetí zažila, ač jen po krátký čas (přerušeno pandemií, výstavy se nekonaly). Přesto jsou vzpomínky zlato žití.

Vážený pane Slabáku, přeji Vám pevné zdraví a radost ze všeho, co jste prožil a vykonal.

Velká poklona patří paní Slabákové za dojemnou, nádhernou recitaci, která byla pro mne "třešinkou na dortu". Ze srdce přeji všem jen to NEJ!

V mém věku si už také ledacos pamatuji. Vládní nařízení striktně dodržuji, protože jsem v životě takovou pandemickou hrůzu nezažila. Nejsem z těch důchodců, kteří si libují ve slevách, nákupy nám dělají mladí. Vyprošuji si, abych byla nazývána ovcí, jsem člověk, mám svůj rozum, k volbám už dávno nechodím. Stále se snažím žít aktivně, svůj "starý život " jsem si okořenila koníčkem, který chce celého člověka, jeho srdce a duši. Je to malování obrazů. Tato tvorba mi dala zase chuť žít, dostavily se velké úspěchy. Začala jsem tím žít a je jen normální, že bych se chtěla dočkat ještě někdy těch nádherných chvil uznání při výstavách. Bohužel, nasmlouvané výstavy se kvůli pandemii nekonaly. Mám silné přání, abych se ještě mohla dožít..... Proto jsem velmi smutná z toho, jak se mnozí vyjadřují (hlavě mladí), že jsme jen nepotřební "geronti". Také chceme žít, máme své tužby, svoje plány, své radosti. Myslím si jedno - co kdyby si ti mladí uvědomili, že mají před sebou místo padesáti, dejme tomu "JEN" pouhých 8 - 10 let života. Třeba do pouhé osmdesátky, devadesátky? Nechápu, kdo ty mladé vychovával, já si za své děti ručím. Je mi smutno a říkám si "proč" jsou tak nepřející, nenávistní? Já těm mladým nezávidím, neubližuji, nevyčítám. Obdivuji vnuky, ráda se přiučím novinkám na PC atd. S mladými lidmi mám dobré vztahy, také díky výstavám jsem poznala, kolik je v lidech citu. Snad bude zase někdy dobře, snad se zase dočkám.....