Moc dobrý článek, přečetla jsem jedním dechem. Nikomu z nás nepřísluší soudit van Goghovu osobnost - byl to prostě geniální umělec, citlivá duše plná nadšení ale i démonů a obav. Dovolím si jen jednu gramatickou poznámku k autorovi: to ucho je střední rod - tudíž daroval JE prostitutce (nikoli JEJ - to je doslova pravopisná hrubka fuj!)
Přesně tohle bylo i moje dětství - vlaky, chaty a buřty, kytara, spousta strejdů a tet, kteří u nás nebo my u nich přespávali, míjeli se, setkávali a zase odjížděli. Později už nám vždy jen přišlo parte oznamující, kdo další z naší čundrácké "rodiny" umřel. Rodiče ještě žijí, ale táhne jim k osmdesátce a mám trochu obavu, že už zůstali z té party sami...
Tak jsem si taky pěkně pobrečela, ještě že mě nikdo neviděl! Článek si tisknu a schovávám :-)
Ten, kdo nikdy nebydlel v bytě přímo nad hospodou nebo v blízkosti rockového klubu, tak ani nemá tušení, jaké je to peklo. Nejde jen o noční klid a ducání hudby, ale i o brzké ranní stahování sudů a valení nových, hejna masařek z kuchyně kroužících kolem pytlů s odpadem, halekající hloučky fetek (pardon-hostů), všude kolem odhozené vajgly a pach chc*nek. Vůbec se nedivím nikomu, kdo u toho musí žít, že si stěžuje.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Na ohodnocení této paní, zoufale se snažící zase něčím zaujmout, mi stačí jedno jediné slovo: NESOUDNOST
1 odpověď