Páni...to je obluda! Myslím, že by děti vystrašila víc než čert nebo mrtvej kostelník.

Na ohodnocení této paní, zoufale se snažící zase něčím zaujmout, mi stačí jedno jediné slovo: NESOUDNOST

Na pohled vyžilý seladon si vzal vrásčitou prošedivělou šlupku a myslí si, jaký je to terno.

Alena si z toho evidentně nic moc nedělá a dál si žije svůj spokojený život po boku nového partnera. Tak není co řešit...

Proč mi ho není líto - další z mnoha fetek...

Před třiceti lety to byl můj akční hrdina, krásnej chlap, v Posledním skautovi úplně k sežrání! Navíc skvělý herec a podle výpovědí kolegů i slušný a empatický člověk.

Rve mi to srdce sledovat, jak odchází...

No, ta výše TUČNÉ odměny za takový nález je přímo inspirující pro všechny další potenciální hledače pokladů. Aneb když něco najdeš, tak si to radši nech doma a schovej pro budoucí generace, hlavně to nedávej nikam do muzea :-)

Je smutné, že lidi si všímají hlavně odlišností ve vzhledu, víc než toho, jaký ten člověk ve skutečnosti je nebo co dokázal. I kdyby to byla špičková matematička, bohatá mecenáška nebo překladatelka z dvaceti jazyků, tak vždycky bude nejčastěji slýchat "hele, to je ta vyzáblá s divnejma očima".

Krásné nadčasové stavby i teď. Škoda toho obchodního domu Ještěd - taky jsem v něm byla - v roce 1987. To ještě nikdo netušil, jak dopadne...

Odporný samolibý element. Fakt mi nejde do hlavy, že místo toho, aby chcípal hlady někde v houští, tak si vesele podniká dál a dává na odiv svou aroganci...

Moc dobrý článek, přečetla jsem jedním dechem. Nikomu z nás nepřísluší soudit van Goghovu osobnost - byl to prostě geniální umělec, citlivá duše plná nadšení ale i démonů a obav. Dovolím si jen jednu gramatickou poznámku k autorovi: to ucho je střední rod - tudíž daroval JE prostitutce (nikoli JEJ - to je doslova pravopisná hrubka fuj!)

MLČETI ZLATO by u této dámy mělo platit dvojnásob :-)

Přeju jim klidně dalších spokojených aspoň 30 let. Nikomu nic špatného neudělali.

No...tahle vydlabaná partička v mládí do školy asi moc často nezavítala👌

Proč rodiče nečinně přihlíželi, když to věděli. Šikanovaný kluk chodil domů s pláčem a byl viditelně zdeptaný. Měli začít urychleně řešit přestup na jinou školu a ne to nechat dojít takhle daleko.

Přesně tohle bylo i moje dětství - vlaky, chaty a buřty, kytara, spousta strejdů a tet, kteří u nás nebo my u nich přespávali, míjeli se, setkávali a zase odjížděli. Později už nám vždy jen přišlo parte oznamující, kdo další z naší čundrácké "rodiny" umřel. Rodiče ještě žijí, ale táhne jim k osmdesátce a mám trochu obavu, že už zůstali z té party sami...

Tak jsem si taky pěkně pobrečela, ještě že mě nikdo neviděl! Článek si tisknu a schovávám :-)

Její šaty nebyly ani tak provokativní, jako spíš normálně hnusný.

Ať se zkusí ucházet někde o místo školníka - pokud je manuálně zručný. Školníci mají vždy služební byt k dispozici zdarma nebo jen za nějakou symbolickou částku.

Přeji Aničce uzdravení bez následků a dalších alespoň 60 šťastných let života. Už jen to, že o své vážné nemoci otevřeně hovoří, svou bojovností a sdílením osudu dodává sílu a naději i ostatním vážně nemocným, kteří by to už možná dávno vzdali.

Ten, kdo nikdy nebydlel v bytě přímo nad hospodou nebo v blízkosti rockového klubu, tak ani nemá tušení, jaké je to peklo. Nejde jen o noční klid a ducání hudby, ale i o brzké ranní stahování sudů a valení nových, hejna masařek z kuchyně kroužících kolem pytlů s odpadem, halekající hloučky fetek (pardon-hostů), všude kolem odhozené vajgly a pach chc*nek. Vůbec se nedivím nikomu, kdo u toho musí žít, že si stěžuje.

No...hmm...v noci bych se té paní v domě asi lekla.