Moje postižená dcera čeká na vyšetření u zubaře pro neošetřitelné pacienty rok i když vědí že má kazy. A pak další rok na termín ošetření v narkóze. A to nic neprovedla, jen se narodila.

Ono se často ti prarodiče ještě starají o své rodiče..

Tak co by se po nich ještě všechno chtělo?

Budou mít výrobci povinnost vyrábět pevné láhve, které se nedeformují už při otevírání ?

Vlastně kromě dokumentů koukám jen na kriminálky, akorát jen ty zahraniční..

Teda, jak já milovala, když mě starší bráchové hlídali a později tahali všude sebou. A já zase pak mladšího bráchu. A možná proto máme k sobě i v dospělosti tak blízko a přirozeně si pomáháme. Mezi sebou i rodičům.

A... První hodina odbila, lampa ještě svítila...to si někdo pamatuje ?

Když se lidé nesloží, nebude mít moje dcera peníze na laser ohně v obličeji, protože já na a to nemám.

Ale je to problém lidí, nebo můj ?

To mám svůj nedostatek peněz přenášet na okolí ?

Zvláštní, že ?

Kdo tyhle články vymýšlí ?

Sestra byla pečující a opatrovník ? Protože pokud byla opatrovník, dochází jednou ročně domů kontrola 🤔

Léky ji předepisoval kdo ? Bez toho že by ji viděl ?

Celé je to zvláštní

5 osob. Věk 22 až 89 .. jeden postižený , jeden ležák.

Dům , jedno sociální zařízení, jedna kuchyň.

Jde to. Je to o zvyku, o trpělivosti, toleranci.

Ano, soukromí téměř žádné, ale každý má svůj pokoj, může se zavřít.

Stačí nastavit pravidla a jde to.

Všechno jde, stačí jen chtít.

Ale my nemáme mezi sebou problém, pak by to jistě bylo horší.

My jsme 4 , rozdíl je 16 let .

A jestli na něco ráda vzpomínám, tak na starší sourozence, jak se mnou blbli a řádili.

A na dopisy z vojny. Posílali mi žvýkačky a pohádky v obálkách ( vycházely malé sešitky)

Dodnes máme super vztahy.

Mí rodiče nikdy nebyli na klasické dovolené u moře, nechodili lyžovat, nechodili do restaurace. Celý život šetřili a postavili sami dům..teda opravili..100 let starý.

Protože tady chtěli dožít, věnovali mi ho s tím že je doopatruju. Někdo mi ten starý dům, vyžadující opravu závidí. A co je na tom, že stojí u hlavního tahu do města, že je tady hluk, neda se pořádně vyjet .

Stát mi to teď dává vyžrat. Vysoká daň ( teď byla cca 3000, protože město ) i ten plyn jak brzy vezmou, nařídí zateplení. A že na to pečující matko nemáš ? Pak nemáš právo vlastnit starý dům.. Však se najde bohatý, co si to zaslouží a užije daleko víc.

Proč chodit na kosmetiku, ke kadeřnici, na dovolenou, nehty, chodit do kaváren a restaurací ?

Každému přináší radost něco jiného 😉

To je ten, který prohlásil, že si tím my dlouhodobě pečující vylepšujeme rodinný rozpočet ?

Můj táta ( ležák ) říká. Prosím, nechte mě odejít, až přijde můj čas, jsem připravený odejít.

Jsem mámou postiženého dítka a dcerou nemocného otce.

Často je to jen a jen naše sobeckost. Já chci abys zůstal.. a že ty nechceš.. mě nezajímá.

Nechme své nemocné v klidu odejít a uleví se všem.

Opravdu si myslíte, že když někdo žádá o dávku, má peníze na zateplení domu? Celý život platil daně při nákupu materiálu , platí daň z nemovitosti, kolikrát nebyl ani na dovolené. Kolik lidí bydlí v bytech byli na dovolené každý . Tak teď budete trestat majitelé starých nemovitostí? Za to že celý život šetřili ?

Daň z nemovitostí se bude valorizovat. Škoda že třeba rodičům pečujícím o postižené děti ( rodiče , příbuzné ) bylo řečeno, že jim se péče valorizovat nebude, protože si tím vylepšují rodinný rozpočet.