Jingle Bells na palubě letadla ve Spojených státech, Rybova Česká mše vánoční na hlavním nádraží v Praze...možná to s tímto světem není až špatné, škoda jen, že o těchto krásných a výjimečných okamžicích nečteme častěji...přeji všem klidné Vánoce a hodně zdraví v roce 2025.

Zajímám se o tenis a když slyším komentátora v zápasu, kde hraje tuniská tenistka Ons Jabeur, říkat, jak výborně hraje Uns Džábirová, někdy také Uns Džabúrová, vypínám zvuk, protože mi to velmi vadí. Při této příležitosti jsem si vzpomněla, jak při komentování mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci v r. 2009 se spolukomentátorka Zuzana Kocumová "dopustila přestupku" a byla nejprve odvolána, protože odmítala přechylovat příjmení lyžařek z cizích zemí, poté ji tehdejší šéf sportovní redakce Černý přesunul na komentování mužských závodů. Jak úsměvné, vlastně ne, smutné.

Kdysi jsem četla, že Ivana Trump prohlásila, že má tolik peněz na zkrášlující a omlazující zákroky, že si může dovolit stále vypadat na třicet /v tu dobu jí bylo lehce přes padesát/. Čas oponou trhnul a na netu kolovaly snímky zhrbené, zestárlé Ivany Trump, kterou kdosi ulicí na Manhattanu vedl domů, protože sama by to už nezvládla. Byl to smutný pohled na ženu, která měla dost finančních prostředků na to, aby vypadala pořád mladá, ale ten čas, ten čas, přátelé, je neúprosný a doběhne každého z nás. Jak Ivanu Trump, tak Simonu Krainovou. Tak paní Krainové dopřejte, ať své tělo prezentuje, dokud to ještě jde, za nějaký /krátký?/ čas...

Paní Fialová, ano, buďte svá, oblékejte se podle svého vkusu v rámci Brna a přilehlého okolí, v zaměstnání, doma na zahradě...ALE v současné době jste manželkou premiéra, tudíž reprezentujete nejen sebe, ale i Českou republiku, tak si dejte říct a svěřte se, prosím, do rukou stylisty/stylistky, každý prostě umíme něco. Když si vzpomenu na váš outfit u papeže, žádná hitparáda to nebyla, ale budiž, papežovi váš outfit byl nejspíše úplně lhostejný, ale na zahájení LOH jste, je mi líto, že to musím konstatovat, naši zemi opravdu, ale opravdu nereprezentovala. Troufám si tvrdit, že kdyby se zahájení LOH zúčastnila manželka předešlého prezidenta České republiky, vy byste v regionálním porovnání s ní dopadla trošičku lépe, to ano, ale v porovnání se světem? Chce se mi věřit, že příští reprezentace vás a vašeho manžela/premiéra dopadne lépe. Držím vám palce!

"Wir schaffen das", prohlásila před pár lety Mutti Merkel...Teď se o paní Angele Merkel téměř neví, jako by zmizela z povrchu zemského a Německo s následky státnického rozhodnutí paní Merkel bojuje...

Nevítali jste nás v Německu před několika lety slovy jisté političky "Wir schaffen das"? Říkali jste přece, že to zvládnete, je to vaše země, tak si ji ukliďte.

Mám tinnitus 46 roků; spouštěčem byl můj zánět středního ucha a připustila bych i stres. Měli jsme dvě malé děti, žádná babička nebo chůva v dosahu, synovi se až do doby, než šel v osmi letech na operaci krčních mandlí, opakovaly rýmy a záněty /i oboustranné/ středního ucha, takže jsem měla, maminky malých dětí to důvěrně znají, velmi velký spánkový deficit. Usínala jsem s malým tranzistorovým rádiem u ucha, jinak to nešlo. Trvalo asi dva roky, než jsem se s tím naučila žít. Nevím, co je absolutní ticho, zvuky se mění. Jednou je to zvuk vodopádu, podruhé soustavné hřmění z větší dálky, potom zvuk trafostanice... Intenzita je vyšší při nachlazení /rýmě/, momentálně i při alergické rýmě, když jsem v pohodě, tím myslím i psychické, stav je o něco lepší. Chodím na pravidelné masáže krční páteře, snažím se vyhýbat stresu a to je tak vše, co můžu pro zmírnění hučení v uších udělat. Lepší už to prostě nikdy nebude, to mi potvrdila i lékařka na ORL. Tak se snažím s tím bojovat a utěšuji se, že ostatní jsou na tom po zdravotní stránce daleko hůř. Hezký den všem.

Milá Dario, i když jsem se fakt snažila sebevíc, prezentaci vašeho příspěvku na Českých lvech jsem po obsahové stránce vůbec nepochopila. Doteď. Buď dítě/děti chcete nebo nechcete. Pokud se rozhodnete mít dítě, odnosit je musíte vy i s tou vaší stárnoucí dělohou. To za vás nikdo jiný neudělá /nebo možná ano, ale to je jiný příběh/. No a když se děťátko narodí, buď se o ně budete starat vy /případně spolu s partnerem/ a kariéru na určitý čas odložíte, nebo si najmete chůvu a budete zase pilně pracovat, abyste se nejenom seberealizovala ve vaší profesi, ale abyste mohla zaplatit i chůvu, která bude vašemu dítěti suplovat maminku. Ano, budete mít radost ze své práce, ale až vám chůva bude sdělovat, jaké pokroky vaše dítě dělá, kdy udělá první krůčky, řekne první slůvko - možná "chůva" místo "mama" - možná vám to přijde líto. Vždycky je něco za něco, milá Dario, tak to prostě v životě chodí. Ve vašem věku, a to opravdu nemyslím zle, už byste si měla priority určit. Sama. Ani já, ani další diváci, kteří přenos české televize sledovali, vám ve vašem rozhodování nepomůžeme. Je to pouze váš osobní problém a velmi jsem se divila, proč mám být přímým účastníkem tohoto intimního sdělení. Nicméně přijměte mou upřímnou gratulaci k získání Českého lva.

Proboha, pánové, to je úroveň! Je mi za vaši oboustrannou verbální komunikaci velmi, velmi stydno, to už je úplné dno, nebo může být ještě hůř?

Tento zápas jsem neviděla, takže to nemohu hodnotit... ale...když hraje Djokovič a má podání, jdu si někdy uvařit kafe, jindy navštívit sociální zařízení, jindy zalít kytky; když se vrátím, Djokovič si stále odpočítává svoje "bum bum..." míčkem o beton /lehce jsem to přehnala, samozřejmě/; jednou je to 18x, někdy 9x, asi podle toho, jak se mu zápas vyvíjí. Mám utkvělý pocit, že ho v tomto čím dál více následuje Zverev. Když sleduji čas, jak vteřiny utíkají a /zvláště u Djokoviče/ pořád slyším "bum bum" a rozhodčí ho tolerují /málokdy dojde na napomenutí/, tak si říkám, že každému se neměří stejně.