Mají pravdu, Korejci. I když většina přispěvatelů této diskuze vymýšlí různé nadávky na Sev. Koreu a na Kima, jsou to bohužel Američané, kam vstoupí vznikne konflikt a válka - na Západě se tomu eufemisticky říká "obhajoba demokracie."
Pan Živný již zasel, na žádné argumenty, ani ty slušné, již neodpoví. Na západě se, když jsme u těch termínů, podobnému argumentačnímu faulu říká selektivní slepota. Vůdce národa, jehož otec nechal v letech 95 až 99 hladem poumírat kolem 3 milionů lidí (kolik jich umírá dnes se bojím i domýšlet), by byl velký pokrytec, když by na kohokoliv ukazoval prstem. Nevím, netuším, kde se neustále bere ta fascinace totalitními režimy a jejich všudypřítomné obhajování (či dokonce oslavování).
1. Je to BOREC!!
Hezký den, mohu se zeptat čeho jsou ty namalované nehty symbolem? Podle historických pramenů si své nehty zdobili prvně muži. Tehdy kolem roku 3200 př.n.l. šlo především o válečníky - černé nehty nosila vyšší třída, zelené třída nižší. A taky ve starém Egyptě byly namalované nehty, nejčastěji rubínové nebo terakotové, u žen i mužů symbolem jistého společenského postavení, prestiže. Co symbolizují dnes? Pro Martina jsou evidentně pouhým talismanem v důležitém závodě.
Ano, I přesto. Jednou to je chlap a tomhle se vymyká normálnosti. Zrovna tohle bych si jako vzor nebrala, je toho v dnešní době už nějak moc.
Proč by pár namalovaných nehtů mělo nějak přebýt Martinovy úspěchy, zásluhy, celoživotní dřinu a proč by pár namalovaných nehtů mělo být v tomhle kontextu téma? Martin nemůže za frustraci jakékoliv části naší společnosti, která už se chytá i takovýchle banalit. Nikomu svou pověrčivostí neublížil, sám nemá pocit, že by tím utrpěla jeho mužnost, tak mi přijde zbytečné domáhat se na jeho příkladu jakékoliv normalizace. Pokud se tu neustále bavíme o právu na názor (často za každou cenu), o svobodě slova a projevu, tohle byla Martinova svobodná vůle, svobodný projev a já to zcela respektuji. Vnucovat mu, co může jako MUŽ dělat nebo nemůže, to už bych cítil jako silný disrespekt. Každopádně vidím, že za svou poznámku dostáváte hodně souhlasných pochval, takže účel nejspíš splnila. Pro mě zůstává důležitější jeho úspěch, odkaz a k obému mu ze srdce gratuluji.
Letní Olympijské hry Tokyo 2020, čtvrtfinále boxerského turnaje žen v lehké váze, Imane Khelif, první alžírská boxerka v historii OH, prohrává 0:5 s Irkou Kellie Harrington, pozdější vítězskou turnaje. Hledal jsem články kolem minulé Olympiády, ale žádnou podobnou vlnu nenávisti, která se v posledních dnech zcela vymkla kontrole, nenacházím.
Pokud nenabízí lepší alternativu (jakože nenabízí), ale jde jí pouze o to, jak vládu "sundat", tak musí být snad každému jasné, za jakým účelem se tohoto snaží dosáhnout. Ptejte se, kdo asi tak může momentálně mít prospěch z destabilizace vnitrostátních politik v Evropě... Otázkou tak zůstává, zda je za to z kremlu placená... pokud ano, tak patří za mříže.
Ano, to je velmi dobře vystiženo. Tahle dáma nenabízí smysluplná řešení, konstruktivní alternativu, jen s tou rétorikou normalizačního komunistického kádru (vědomě či neovědomě) napomáhá tomu, oč se kremelský režim v té své hybridní válce proti západu už roky snaží. Tedy eskalovat rozkol ve společnosti (ideálně prádznými, chytlavými frázemi) i ve společenství států. Řadě lidí je vlastně jedno, co dělá, stačí jim, že je, stejně jako oni, PROTI někomu.
Už SPD přišla s nějakým systémovým, smysluplným, komplexním a ekonomicky udržitelným návrhem reformy zdravotnictví? S něčím transparentním, co by si nechala posvětit řadou nezávislých odborníků, aby měla pádný argument proti vládě a získala si podporu od opozice? Na tomhle zoufalém plakátu už chybí jen to, aby byl chlápek s nožem oblečený do české olympijské kolekce s duhovou šálou kolem krku. Víc prvoplánové nenávisti už by z toho aktuálně asi vytřískat nešlo. P.S.: Pocházím z malého města, kde veškerou zdravotní péči zastává hrstka matadorů důchodového věku a mladí lékaři, zubaři se tam opravdu nehrnou. Nepomáhá ani příslib zařízené ordinace, služebního bytu. Trn z paty místním vytrhla až ortopedka z Ukrajiny a internista s africkými kořeny, kterého si velmi chválí. Jen příklad z praxe, jak selhává vláda současná a že opozice nenabízí zatím nic konstruktivnějšího.
Vážně čtu správně? Mluví Morozov o DEPOLITIZACI mezinárodního sportu a proto KHL přechází z teoreticky (byť praxe je úplně jiná) politicky nezávislého svazu pod naprosto otevřeně politické MINISTERSTVO sportu?
Zaráží mě to (nebo možná i nezaráží) úplně stejně. Jakože se chtějí vymanit ze zlé, politikařící organizace tím, že se stanou ještě okázalejším nástrojem vládní politické propagandy? 😮
Cynismus a výsměch Moskvy je daleko za hranicemi civilizovaného světa, který by ho měl jednomyslně odmítnout a ne ho neustále nějak tolerovat. Už z principu bych takové menu odmítl a slavnostního oběda se nezúčastnil. Už fatk, že Rusko předsedá OSN je nepředstavitelné. Svět je naruby.
Čím dál tím více cením schopnost podat argument věcně, fakticky, bez vulgarit. Bohužel, s klesající kulturou dialogu naopak roste potřeba selektivní paměti a v roztříštěné společnosti, která nikdy nemůže být názorovně zcela jednotná, se historie i současnost často ohýbá tak, jak kdo potřebuje. A protože jen část z těch, kteří se hlasitě odvolávají na svobodu projevu, je zároveň schopno nést odpovědnost a důsledky za své výroky ve veřejném prostoru, je fajn ocenit každý podobný komentář. Ať už s ním člověk souhlasí (což je můj případ) nebo nikoliv.
A tak jste zastáncem 3. světové, která smete nejen organizátory konfliktu-a nejsou to jenom a pouze Rusové-včetně populace odpůrců války ,antifaštů, malých fašounků, zelených břídilů atd.atd., ale hlavně milionů lidí, kteří chtějí pokojně žít? Máte dobře vymaštěno, likvidátore. Rusko ZATÍM neposunuje konflikt naprosto jinam, než na východní části UA. Tak jako proč se do toho všichni ti chtivci naváží( napadlo mě i sprostší slovo). NATO ? Svělé OBRANNÉ uskupení. NIKDO na něj nezaútočil.
Paní Zlatu si pamatuji, myslím, že už jsme pár slov proměnili a ten narativ zůstal stejný. Pokud je to skutečná paní, kterou děsí válka jako taková, pak nesouhlasím s tím aby jí tu bylo vulgárně nadáváno a vyhrožováno. Pokud jde o další proruský trollí profil, kterých jsou tu stovky, tisíce, je asi zbytečné vysvětlovat, že kremelský režim právě jde velkému konfliktu čím dál více naproti. Ta stále očividnější touha po obnově Sovětského svazu, touha po rozšiřování území nebo alespoň naprostém politickém vlivu v okolních státech, bude pouze eskalovat. Jakýkoliv dílčí "pseudomír" na Ukrajině, který pochopitelně znamená jednoznačnou kapitulaci napadené země, na tom nic nezmění. Už před víc jak rokem jsem dnešní kremelský režim (ne Rusko jako takové) přirovnával k tomu nesnesitelnému dítěti, které na pískovišti krade bábovičky, tluče ostatní lopatičkou do hlavy, lže, vyhrožuje a pak si doma s pláčem stěžuje, že s ním ostatní zlý děti nechtějí kamarádit. Když nevěříte někomu, kdo neustále dokazuje, že se mu jednoduše věřit nedá, neznamená to, že schvalujete válku nebo ji dokonce chcete.
Nechapu
Proc mlada a fyzicky zdrava holka potrebovala, aby ji tu sebevrazdu nekdo povolil, schvalil
a hlavne, aby ji s ni nekdo pomohl (viz slovo asistovana)
Nenasla dost navodu napr. na netu, v literature, ve zpravach, ve vlastni fantazii???
Já ze přiznám, že třeba nechápu tuhle reakci. Vezměte to tak - trpíte celé roky, bolestí, kterou nedokážete snášet, žijete nedůstojný život a zkusíte najít odvahu alespoň důstojně odejít. Totiž ukončit život, vědomě, to opravdu vyžaduje velkou odvahu, protože, tak jako tak, jdete proti pudu sebezáchovy. Může se při tom pokazit milion věcí, takže si dotyčná zvolila cestu jistou, pod dohledem specialitů, po mnoha letech bolestí bezbolestnou.
Velmi mě mrzí, že o život přišla mladá a
krásná slečna. Musela se neuvěřitelně trápit a přestože se někomu může eutanazie v tomto případě příčit, rozhodnutí slečny chápu. Kdo to nezažil, nedokáže si tu temnotu představit. Osobně s depresemi zkušenosti nemám, ale mám syna, který trpí autismem, depresemi i úzkostmi. Dělám všechno možné i nemožné, aby měl co nejkvalitnější život. Od terapií, vyhovující školy , domácího prostředí, vnějších podmětů, lékařské péče.. Většinu času je veselý a obyčejně šťastný. Když přijdou ale stinné chvilky, až fyzicky cítím jeho vnitřní bolest a přetlak. Není nic horšího, než-li vidět své milované dítě, jak se trápí, sebepoškozuje se doufajíc, že fyzická bolest přebije tu psychickou.. a pak přijdou otázky ,,maminko, proč jsem takový, já to nechci… ”. To jsou momenty, které mé srdce tříští na tisíce kousků, cítím obrovskou bezmoc a říkám si, proč tohle břímě nemohu vzít na sebe. Dala bych cokoliv, aby byl zdravý. Na psychických onemocněních je nejhorší to, že nejsou pro okolí viditelná, oproti fyzickým handicapům. Proto prosím za všechny lidi, kteří trpí depresemi či jinými psych. poruchami o větší porozumění a empatii. Nedokážete si představit, jak to mají těžké a jak musí denně bojovat, aby obstáli v běžném životě.
Bohužel, deprese a duševní onemocnění má vždycky dvě stránky - toho, kdo uvnitř bojuje a ty, kteří se za něj snaží bojovat "zvenčí." Pro jednoho je to neustálý vnitřní příval toxicity, bolesti, strachu, apatie, zoufalství, pro druhého bezmoc. Obojí bere strašně moc sil a (zvlášť od milujícho blízkého) vyžaduje neuvěřitelnou dávku trpělivosti. Deprese je stále ještě stigmatizovaná, lidé se za ní často stydí. Dříve je brali za blázny nebo slabochy, dnes je berou za slabochy, co se snaží být zajímaví. Empatie, taky stále častěji považovaná za slabost, se pomalu vytrácí a i když máme stále víc informací, často máme paradoxně čím dál méně pochopení, podpory, opory. Přeju hodně sil, vám oběma! Bohužel nebo bohudík, to, co si v životě vybojujeme má dvojnásobnou hodnotu. Zvlášť, když bojujeme pro někoho, na kom nám nejvíc záleží.
A co jste tím chtěl jako říct? Že jste viděl film o tom, že s depresemi se dá s medikací žít? Ano. To je pravda u většiny pacientů. Ale u některých prostě medikace nezabírá. A tak je to téměř u všech chorob. A naneštěstí, chronická deprese, u které medikace nezabírá, je stejně fatální jako rakovina, u které medikace nezabírá. A kupodivu, to že ten s rakovinou zemře, vám bude připadat normální, ale to, že spáchá sebevraždu ten s neléčitelnou depresí, je nepochopitelné. Vždyť mu nic nebylo. Jen občas blbá nálada. Tu přece občas máte taky. A neskáčete proto pod vlak. Slaboch jeden. Že?
Ano, vystihl jste to naprosto přesně Radku. Tady stále existuje jistý mýtus, že deprese je jen "blbá"nálada. Kolik lidí s vážnou duševní poruchou si vyslechlo: "Nemysli na to!" nebo "Moc si to bereš!" Řada lidí, a nelze jim to mít za zlé, posuzuje a soudí jen ze svého pohledu, tedy tak, jak by se cítili oni, jak by se rozhodli. Nějak si nedokážou připustit, že člověk je individualita, že to, co jednoho nechá chladným druhého úplně srazí, to, co jeden přejde mávnutím ruky, druhého uvrhne do depresí. Ano, slaboch, slabý kus, tyhle termíny tu vídám až hrozivě často, u každého článku o sebevraždě (a nemusí jít jen o umělce, veřejně známé osobnosti), přitom většina nemocných bojuje, každý den, týden, celý roky, někdy i většinu života. Nezáleží na tom, jestli je jejich boj vidět, nebo se odehrává uvnitř.
Vystihl jste přesně pocity těchto lidí je mi jich moc líto a doufám, že jednou bude lék, který je zbaví trápení aby se jim ty stavy nevraceli,zažívám to se sobě blízkou osobou tak vím o čem mluvíte.
Hezký den Jano, ano, vyčerpává to, jak člověka s depresí, tak lidi, kteří jsou mu nejblíž, protože ty krůčky ke zlepšení jsou často velmi vratké, pomalé a někdy dokonce jediný krok kupředu následují dva kroky zpět. Přeji hodně sil, trpělivosti a energie. Držte se!
Můj muž žil půl roku co mu diagnostikovali rakovinu mozku.
Ten nejhorší nádor co se nedá vyoperovat jen se podívat. To nemá cenu.... řekl mě tvrdě lékař z Liberce-umře!! Muži bylo 42 let.
Trápil se a dost rychle chátral -chodit nemohl jíst ani brát prášky.
Při operaci se porouchala ta hřejivá podložka-a tak se mu propálil do hloubky zadek měl tam dvě velké díry...to ještě k tomu všemu!!Až na kost-nevyléčil si to zemřel s tím.
Žádná omluva.....život skončil v LDN....přesně po půl roce....kdyby se viděl a věděl "ON" co mu je tak by spáchal sebevraždu-nebo by chtěl eutanázii. Ale poškozený mozek mu v tom zabránil...HRŮZA!!! chtěla jsem ho doma ,ale nezvládla jsem to .Už nemluvil a dělal po sebe....takhle to už by dál nešlo....šílený rok a šílený srpen.
Upřímnou soustrast Ivčo. Ne, tohle je nepřenosné, zkušenost, kterou každý (alespoň minimálně empatický člověk) doufá, že nikdy neprožije. Bezmoc, na kterou se dá skorem sáhnout, jak těžká a všeobjímající je. Doufám, že už je alespoň trochu lépe a přeji hodně sil.
Vůbec, tenhle titulek tématu vůbec nepomáhá a téma duševních chorob shazuje. Vážná nemoc duše je pořád vážná nemoc, i když není vidět, nedá se obvázal, nechodíte o berlích, tak, aby každý na první pohled uvěřil, že vás něco skutečně trápí. Já bych deprese přirovnal k prudké otravě jedem, vnitřní toxická paralýza, která vás upoutá na lůžko, bez energie, bez schopnosti normálně fungovat a racionálně přemýšlet. I když vás obklopují přátelé, rodina, blízcí, připadáte si sami, ztracení, často zbyteční, bezcenní a když jste na to sami, je to ještě násobně horší. Když se přidají panické ataky, cítíte neustálý stres, i když se zdálnivě vůbec nic neděje, máte sevřený žaludek, potí se vám ruce, buší srdce, zažíváte pocit silné klaustrofobie ve vlastní těle. Nemůžete popadnout dech, zastavit třes. Pochybujete, čím dál víc a úplně o všem, nedokážete vyjít mezi lidi, rušíte schůzky, neberete telefony. Cítíte permanentní bolest, která se stupňuje a nemůžete přijít na to, co ji způsobuje. Léky většinou jen zmírní důsledky, neodtraňují příčinu, která často jednoduše odtsranit nejde (třeba jako souběh poruch u slečny v článku). Vždycky je důležité kombinovat je s terapií. Někdo má víc světlejších chvilek, ve kterých najde sílu, naději a někdo už je nezažil celé roky. Vyčerpává to vás a stejně i vaše okolí. Není v tom neúcta k vlastnímu životu, ani k lidem, kterým na vás záleží, jen už ten život nežijete, prostě "jen" jste.
je tu někdo kdo ví jak se projevují deprese? docela bych ráda, kdyby mi to někdo vysvětlil. Nikdy jsem depresemi netrpěla, tak nevím, jak se lidé cítí při depresi a co vlastně cítí.
A ještě k tomu článku, kdyby jí psychiatr řekl, že ji mohou nějak pomoci, tak by eutanázii nepodstoupila? Když mě nepomůže jeden doktor, jdu k jinému a zkouším to tak dlouho, až něco zabere.
Hezký den paní Liběno. V prvé řadě nejsou vidět, nedají se obvázal, nechodíte o berlích, nemáte viditelné jizvy (pokud tedy nejsou doprovázeny sebepoškozováním) a proto bývají zlehčovány, bagatelizovány. Já bych ten pocit přirovnal k prudké otravě jedem, vnitřní toxická paralýza, která vás upoutá na lůžko, bez energie, bez schopnosti normálně fungovat a racionálně přemýšlet. Někoho svazují úzkosti, které lze přirovnat trémě před maturitou, jen stonásobně, tisícinásobně silnější. I když vás obklopují přátelé, rodina, blízcí, připadáte si sama, ztracená, často zbytečná, bezcenná. Při panických atakách cítíte neustálý stres, i když se zdálnivě vůbec nic neděje, máte sevřený žaludek, potí se vám ruce, buší srdce, zažíváte pocit silné klaustrofobie ve vlastní těle. Nemůžete popadnout dech, zastavit třes. Pochybujete, čím dál víc a úplně o všem, nedokážete vyjít mezi lidi, rušíte schůzky, neberete telefony. Cítíte permanentní bolest, která se stupňuje a nemůžete přijít na to, co ji způsobuje. Léky většinou jen zmírní důsledky, neodtraňují příčinu, která často jednoduše odtsranit nejde (třeba jako souběh poruch u slečny v článku). Vždycky je důležité kombinovat je s terapií. Někdo má víc světlejších chvilek, ve kterých najde sílu, naději a někdo už je nezažil celé roky. Není v tom neúcta k vlastnímu životu, jen ho už nemáte sílu, energii a chuť dál žít, protože ho, stejně jako lidé nemocní fyzicky, žijete jen z části.
Pokud svůj příspěvek o tom, jak se vás slova Jakuba Voráčka vůbec nedotkla proložíte větou: „Osobně si z toho nic nedělám, protože tato vyhaslá hokejová hvězda mě nemůže urazit,“ je zbytečné dovolávat se respektu. Jistě, za Jakuba (ostatně jako po celou dobu turnaje) hovoří otevřené emoce, ale srážet takto jeho úspěšnou kariéru je poněkud laciné. Podle úvodníku na vašem profilu soudím, že nejste povoláním novinář, publicista, byť vás za něj řada lidí evidentně pokládá a na novináře tak (zas a znovu) nadává. Jako dlouholetý hudební publicista vím, že kontroverze názoru a (možná schválně) provokativní titulek vyvolá určitou reakci, dvojnásob, když se pisatel ve svém úsudku zásadně zmýlí. Jistě, má na něj právo a jistě, doba virtuální je stále agresivnější, ale svým způsobem na to musí být člověk připravený a, pokud možno, nebrat si okázale vulgární reakce příliš osobně. Jistě, je to těžké, jistě, virtualita je zároveň hodně pokrytecká a svobody slova se tu často domáhají právě ti, kteří by ji ostatním nejraději odepřeli, ale podobným textem jen podtrhujete svůj omyl, nikoliv názor.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Simona Peková možná ještě slaví Českého lva, ale v ezu, vesmírných korábech, finálním zúčtování a Ježíšovi od Berounky tahle členka souboru brněnského HaDivadla tutově nejdete 🙂 Nebo možná jo, ale na rozdíl od MUDr. Soni Pekové, Ph.D. to úspěšně tají 🙂