Souhlasím, hmotná odpovědnost by mohla některé naučit, jak hospodařit s penězi daňových poplatníků.

Je mi líto, ale na jedné straně vidím a potvrzují to nejen úředníci, ale i architekti, stavebníci atd., nezvládnutou digitalizaci stavebního řízení - evidentní a prokázaný fakt a na straně druhé slyším tvrzení Bartoše, že "ohrozili peníze velkých kluků z ODS" - tvrzení bez důkazů. Myslet si můžu cokoli, ale když něco tvrdím, měla bych to umět prokázat. Co mně ale vadí ze všeho nejvíc, je neschopnost pirátské strany přiznat, že jejich předseda nezvládl digitalizaci.

Michálek potřebuje studený obklad a klid na lůžku... Tato krize u Pirátů jen ukázala, že nejsou schopni sebereflexe, natož vyvození důsledků. Místo, aby pirátská strana přiznala neúspěch s digitalizací a snažila se ho napravit, chovají se hystericky. Tady souhlasím s Kubou - malé děti.

No tak to mám štěstí, že jsem se provdala, protože moje rodné příjmení začínalo na "H" 🙂)))).

Musím se smát, protože já mám 1 byt a nedávno jsem na něj doplatila hypotéku. Takže u mě jste úplně mimo. Měla jsem 2 zaměstnání, abych si mohla byt dovolit. Nevím, jak by se vám líbilo, kdyby vám např. někdo sebral auto jen proto, že jste ho třeba 3 měsíce neužívala. Prostě jednou to auto je vaše a nikdo nemá právo vám ho sebrat. Je to naprosto stejný princip. Jednu věc vám řeknu - závist je ošklivá vlastnost.

Pokud to přeženu, tak podle této logiky se za chvíli dopracujeme k tomu, že všichni budou mít povinnost sdílet vše, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem. Říká nám tím pisatel, že pokud si uspořím na byt, koupím si ho a pak se rozhodnu např. na 2 roky odcestovat do zahraničí a nebudu chtít tento byt pronajímat, že o tento byt mohu přijít? Co otázka osobního vlastnictví? A je jedno, jestli byty, které jsou volné patří institucím nebo soukromníkům. Nikdo nemá právo zabavovat majetek někoho jiného. Možná, že kdyby se zákonným způsobem zlepšila ochrana pronajímatele, byla by větší ochota byty pronajímat. Dnes je obrovský problém, dostat z bytu problémového nájemníka.

Tak to bylo trefné, ještě teď se směju. 🙂)))))

Teď už jsem taky zápecnice (hezký výraz, ten jsem ještě neslyšela 🙂), ale dřív jsem nebyla. Prostě nemládnu. Co se týká přístupu ke spoření na důchod, s tím s vámi samozřejmě souhlasím včetně rezervy financí. Osobně si myslím, že zajištění bezpečnosti obyvatel, je základní povinností státu ať už má jakékoliv státní zřízení. Při slově dotace mi naskakuje husí kůže 🙂. To by u mě bylo na román a tím vás nebudu zdržovat. Takže ještě jednou díky a pěkný den.

Asi každá máme na mysli něco jiného. Cestování z mého pohledu v podstatě nebylo, myslím tím na západ. Ve svém okolí jsem měla lidi, kteří cestovat chtěli, zkoušeli každým rokem získat výjezdní doložku a co myslíte? Prostě stání úředník rozhodl, že ne. To je přímá souvislost s politickým režimem. Jistě, že ne všichni rádi cestují, myslím, že to hodně souvisí s věkem, ale hlavně je to každého věc a nevidím nic špatného na tom, když někoho cestování nebaví. Mně jde o to, že tu možnost má a je jen na něm, jestli ji využije nebo ne. Co týká podnikání po r. 1989, tak to bylo myšleno obrazně. Chtěla jsem tím říci, že většina z nás neměla možnost a zkušenost s podnikáním. To, že někteří jsou schopní a naučí se tyto dovednosti, je jasné. Odpovědnost sám za sebe vidím například v tom, že si dnešní mladí budou šetřit na důchody, protože klesá porodnost a podle statistik, by nemusel v budoucnu být dostatek financí na výplatu důchodů. I já celá život pracuji, mám odpracováno 40 let a snažím se o to, abych nebyla na nikom závislá. Netvrdím, že když mladí nevědí co s chatou, že to byla to věc státu. Já jen říkám, že kromě chat a chalup za socialismu jsme nic jiného neměli a neznali a že mladí dnes mají jiné priority. Co má za vás udělat stát? No doufám, že nic, ale např. člověk, který podniká jako OSVČ a na sociálním pojištění odvádí pouhé minimum, pak křičí, že má malý důchod a že se má stát postarat... To jsem tím chtěla říct. Otázky V. Moravce jsem neviděla, ale mohlo to znamenat cokoli např. význam státu při zajištění bezpečnosti obyvatel. To ale jen moje spekulace.

Nesvéprávní jsme určitě nebyli, ale ruku na srdce, taky jsme neměli žádné sebevědomí a povědomí o tom, co je volnost např. v podnikání a když přišel rok 1989, většina z nás byla jak čerstvě vylíhnutá kuřátka, nepolíbená demokracií a možnostmi, které se najednou objevily. Prostě jsme s tím neuměli nakládat. Nikdo nás na to nepřipravil. A nemyslete si, že vidím dnes vše jen růžově, to ani omylem. Vadí mi spousta věcí ve společnosti, některé změny, chování lidí atd., ale přesto všechno jsem vděčná, že dnes mohu rozhodovat sama za sebe, mohu veřejně vyjádřit svůj názor, mám možnost jet kam chci ... To vše mi za to stojí a proto tak urputně bráním dnešní dobu. Jinak gratuluji k bakaláři! Je to super. Děkuji za fajn debatu a přeji hezký den.

V tom se neshodneme. Já mám na mysli, že takový život, o jakém jsem psala, byl nalinkovaný, protože jiná možnost prostě nebyla. Mohla jsem se odstěhovat někam na západ a studovat tam? Mohla jsem tam žít na základě mého vlastního rozhodnutí? Nemohla, to přece nemůžete popřít. A to souviselo s politickým režimem. Takže, co nám vlastně zbývalo? Přesně to, o čem jsem psala. A ano i dnes si lidé pořizují chaty a chalupy, ale ti další, kteří vidí smysl v něčem jiném právě např. v cestování, ti se mohou a rozhodují jinak... Mají možnost volby a o to jde. Já souvislost s politickým režimem v tomto vidím. Je to o tom, že režim umožnil lidem vlastnit chatu nebo chalupu, ale neumožnil jim např. cestovat. Spousta mých známých má nebo měla chalupu, ale taky čím dál víc slyším názor, že neví co s chatou, že mladí mají jiné priority atd.. A je to normální. Co se týká průbojnosti a odpovědnosti, samozřejmě že základní odpovědnost jsme měli, že jsme se museli rozhodnout např. na jakou školu půjdeme, ale nikdo nás nepřipravil na odpovědnost a průbojnost třeba v podnikání. Klišé? Tak to určitě ne - kolik lidí si pořád myslí, že stát se o ně postará a že pro to nemusí nic dělat? Odmítají přijmout odpovědnost sami za sebe a chtějí, aby to za ně udělal stát. To je ta odpovědnost sám za sebe, o které mluvím. Pro vás není podstatná možnost sehnat vše, pro mě ano, protože ten čas, který jsem za socialismu trávila ve frontách na základní potřeby, dnes můžu trávit třeba s vnoučaty.

Nesouhlasím v tom, že svoboda projevu vadila hlavně disidentům. Nebyla jsem žádný disident, jen jsem se jednoduše zajímala. Např. když jsem odmítla zaplatit "známku solidarity", protože mi soudruh nechtěl sdělit, kam tyto finanční prostředky odcházejí, jsem měla v zaměstnání problémy a musela svůj postoj vysvětlovat předsedovi CZV KSČ. Ptáte se, jestli je podstatné, že dnes máme na výběr plno zboží. Za mě určitě ano. Jako mladá jsem chtěla cestovat a poznat trošku svět, naučit se jazyk, nebylo mi to umožněno, nebyla jsem perspektivní kádr strany. Na střední školu (SPgŠ) jsem se dostala jen proto, že můj táta byl dělník a i když nikdo z naší rodiny nebyl v KSČ, v kádrovém profilu se hezky vyjímalo, že jsem dělnického původu. Dokonce mi to sdělila profesorka s tím, že mám velké štěstí. Nezajímalo je, že jsem byla dobrá, ale to, jaký mám původ. To jsou věci, které jsou hodně pokřivené, špatné. Vašemu pocitu, když se vám něco podařilo sehnat, rozumím, taky jsem ho měla. To je ale vážně málo. V době socialismu jsme neměli žádné možnosti, měli jsme život víceméně nalinkovaný- vystudovat škodu, vdát se, mít děti, pořídit si chalupu, to bylo zhruba tak všechno. Máte pravdu, když říkáte, že dnes je vše o penězích. Ano, ale i o možnostech si je vydělat. Mám okolo sebe lidi, kteří si po změně režimu dodělali školu, někteří začali podnikat a daří se jim dobře. Myslím, že problém naší generace spočívá hlavně v tom, že jsme neměli odpovědnost sami za sebe, nenaučili jsme se být samostatní, průbojní. Žili jsme podle šablony, kterou nám připravila strana a vláda a mnohým to tak vyhovovalo.

Vidím negativa i v současnosti, o tom nepochybujte. Žila jsem jak v době socialismu, žiji i v této době. Fronty u lékařů byly i za socialismu. Já měla ale na mysli fronty na základní běžné potřeby jako byl toaletní papír, dámské potřeby, fronty na banány (pokud se banány do prodejny vůbec dostaly) atd. Pokud jsem potřebovala něco na OPBH, měla jsem 2 možnosti - buď přes nějaké známé nebo úplatek. Úřady - to samé. A tak to prostě bylo. Mně ale nejvíc vadila nesvoboda, nemožnost říci svůj vlastní názor (pokud byl v rozporu s názorem KSČ). O cestování ani nemá smysl mluvit. Nemyslím si, že vidím dobu socialismu neobjektivně, protože jsem v té době žila a mám možnost srovnání. Já si naopak myslím, že někteří rychle zapomínají.

V tom případě jste nejspíš žila někde jinde. Dobu komunismu jsem zažila a i když jsem byla relativně mladá, velmi dobře si pamatuji. Fronty na obyčejné věci, úplatky na úřadech, to samé u lékařů, svoboda slova neexistovala, cestování jen do zemí určených a můžu takto pokračovat ještě dlouho. Jednoznačně doba normalizace se vším všudy.

Skvělý článek! Naprosto přesně popisuje, jak většina z nás žila a jaké "možnosti" měla. Za mě - už nikdy víc!

Určitě máte pravdu v tom, že v podnikání bývají i slabší měsíce a že povzbudit zákazníky je prostě normální. Povzbudit ano, ale jakým způsobem?! Určitě ne lhaním o situaci firmy, které údajně hrozí krach. To je prostě podvod. Až jim opravdu bude hrozit krach, nikdo už takovému "povzbuzování" nebude věřit.

změnou :-)

Já vím, že objednat můžu. Jenže já jsem chtěla objednat pouze proto, abych pomohla. O to víc jsem znechucená, že někdo říká srdceryvně "zachraňte nás" a ona je to prostě lež. Stačilo, kdyby pan podnikatel řekl pravdu, že má slabé měsíce, potřebuje pomoct a nedělal ze sebe chudinku, která je před krachem. Pak bych si ráda objednala i když nic ze sortimentu nepotřebuji.

Naštěstí není potřeba, nic jsem nestihla objednat a teď už ani objednávat nebudu. Pokud chce někdo zneužít zákazníky jako tato firma, nemám zájem.