Já nevím, ale čím starší panelák tím víc prostoru. Když jsme před cca 22 lety kupovali s manželem byt tak ty komunistické byly poměrně velké a ty novější o něco menší. Dnes má nový třípokojový byt tak do 60 metrů čtverečních. My tedy máme dvoupokojový 50 metrový. Dnes nový tak kolem 40 metrů. A koneckonců dnes se ani byty nestaví. Hlavně samé kanceláře. Můžou být všichni rádi, že to ti komunisti postavili, jinak by lidi ani neměli kde bydlet.
No vídíte, a pro pětičlenou ,,nenáročnou,, rodinu jako jsme my, stačí 50 metrů. Dospělá dcera studující VŠ, další středoškolák a potom jedna na ZŠ. No máme pořád veselo. Nejstarší plánovala tak cca 2 roky zpátky nějaký podnájem, ale po covidu při skoro konfliktu na Ukrajině a po volbách šlo vše tak nahoru, že už na to nemá ani při brigádách.
Chce to pozavírat a izolovat všechny obcany kteří mají jiné názory , pak teprve tady budeme mít demokracii .
To jste napsal úplně přesně. Dobře jsem se zasmála. Bohužel máte velkou pravdu. Myslím, že lidé, kteří sympatizují s dnešní vládou a novým panem prezidentem by to tak nejraději udělali. Jak má někdo jiný názor tak je babišovec nebo kobliha a hned na něj ,,pávkovci,, útočí.
Dobrý den, také jsem rodila poprvé překotně, ale já na rozdíl od paní jsem byla už přímo v nemocnici na gynekologicko porodnickém oddělení. Byla jsem tam hospitalizovaná od 36 týdne těhotenství s tím, že placenta dostatečně nevyživuje plod, ale jiné potíže jsem neměla. Vždy jsem měla bolestivou menstruaci a tak u mě také začal porod v 37. týdnu. Tlak v podbřišku jako při té menstruaci a to asi o půl třetí v noci. Když jsem to řekla sestřičkám tak mi řekly, že to určitě nic nebude a poslaly mě spát. Já vždy na chvilku zdřímla, ale přece jen bolest mě vždy probudila. Pak mi praskla tak kolem šesté ráno voda a už se běželo na sál. Chtěla jsem mít u porodu manžela, tvrdili mi, že už to nemůže stihnout, ale stihl a v půl deváté se nám narodila dcera Anička.
My měli první dítě po třech a půl letech od svatby a příští rok spolu budeme 25 let. Sestra se vdávala už těhotná a rozvádět se chtěla už po porodu. Nakonec se také po asi 18 letech manželství rozvedla, ale rozvádět se chtěla za těch osmnáct let víckrát. To asi opravdu nebude o tom kdy mít dítě, ale koho si vzít:)
Když musíme do pokoje o 12m2 s klasickými stropy nacpat 3 děti, tak je to úplný kouzlení s prostorem. Ale souhlasím, že každý potřebuje mít svůj prostor a zároveň mají hodně co mluvit do vzhledu. Rozhodně plánujeme všem 3 jejich vlastní stůl, uzamykatelné šuplíky, poličky a skříně. Vlastní postele s možností zatáhnout si závěsy. Teď jsme hlavně rádi, že máme vlastní bydlení a nejsme závislí na zvyšování nájmů. Takže byť doma nemáme tolik prostoru a musíme dělat hodně kompromisů, pořád nemusíme řešit, jestli máme pro děti na jídlo, oblečení a koníčky. Takové štěstí dneska moc rodin nemá.
Plně souhlasím. Také máme tři děti na 12 m2. Možná dobře, že samé holky jinak by toho soukromí asi potřebovaly ještě o něco víc. I tak rozdíl mezi nejstarší a nejmladší je devět let, takže ta velká chudák na učení moc soukromí nemá, ale i tak odmaturovala na jedničky a dostala se na právnickou fakultu. Takže všechno jde když se chce.Pěkný den
To je sice moc pěkné tři týdny dovolené v kuse, ale někteří mají za rok dohromady 20 dnů dovolené. Když si v létě vezmou 3 týdny zůstane jim pak jeden asi tak akorát na vánoce a potom mají pro nějaký případ nouze smůlu. Ne všichni mají tzv. sick day. takovou dovolenou si vlasdtně mohou dovolit pořádně jen učitelé. A pořád si stěžují jací jsou chudáci. Nejvíc volna a peněz dnes už taky nemají málo.
Moc mě nerozčilujte s tím neustále ,,malým ,, prostorem. Nevím proč by 31 metrů čtverečních mělo být pro jednoho málo. Naše pětičlená rodina žije na 50 metrech a to bych teprve potom chtěla vidět všechny architekty jak by vymysleli pro každého trochu osobního prostoru. Zvláště pro dvě starší studující děti a ještě pro 4 ženy dost úložného prostoru na oblečení, boty a v koupelně na kosmetiku.
Nás bydlí pět na padesáti metrech čverečních a také tak žijeme už přes dvacet let. Jsme dva dospělí rodiče, jedna dospělá dcera a potom dítě 15 a 11 let. přitom dospělá dcera studuje a druhá příští rok na střední, takže také daleko více učiva než na základce. Zvládli jsme i distanční výuku tří dětí najednou a nějakou dobu do toho i manžel pracoval z domu. tak nejsou jen samoživitelé, kteří těžce bydlí, ale nestěžujeme si. jen konstatuji, že všechno je dnes o samoživitelích, ale, že mnoho úplných rodin tak také žije už nikdo nevidí.
Je to bolavé téma, ano..i moje sestra využila situace (dokonce možná její děti, protože ona na to nemá intelekt), máma (84 let) zkolabovala-nadužívala léky na bolest a na spaní, navíc byla covid pozitivní, starala jsem se o ní, při chození do práce, z noční jsem jela k ní, nemohla tam být sama, nebyla toho schopná. Sestra se divila, proč jí nedají na LDN?, že se o ní starat nebude, byla na neschopence, nebude přece riskovat, že přijde o nemocenskou (měla vycházky, rehabilitace), přesto v pondělí ( v pátek jsem zařídila Charitu) nechala byt přepsat na ní - podle data na darovací smlouvě. Opravdu se mi královsky odměnila - moje matka. Už rodinu neřeším. Zničilo by mě to. A mě se tady líbí, život miluji...a jeho krásu si nenechám vzít, jen kvůli hamižnosti byť je ve vlastní rodině. Držím Vám palce, třeba se ve vaší sestře hne svědomí...moc bych Vám to přála paní Jitko.
Moc děkuji za podporu paní Dano. Ať už to dopadne jakkoli mám svědomí čisté. Přeji Vám ať se Vám v životě daří.
Paní Jitko, ani nevíte jak mě to bolelo "lidsky". Byla to rána do vazu a do srdce. Mnoho nocí jsem nespala, mnoho měsíců se snažila hlavou to pochopit - dobře vám rozumím. Každý notář Vás ujistí o tom, že je mylné domnívat se, že máte jaksi po rodičích na cosi "nárok". Darovat si mohou komu chtějí cokoliv...pakliže jsou svéprávní. Taky jsem mámě pomáhala, starala se, autem jí vozila po nákupech, k lékaři, Charitu zařídila...vše bylo málo, jen "hloupý" rodič dělá rozdíly mezi dětmi. Je to neměnné - ovšem na druhou stranu teď vím, že jsem roky běhala pro něčí lásku zbytečně: opravdu jim nechybím, od loňského dubna neví jestli žiju a jak se mi daří. Asi to muselo přijít, abych "prohlédla". Taky jsme měly "dobré" vztahy - domnívala jsem se to, mylně ovšem. Bonusem mi je pocit, že se za sebe nemusím stydět. Moje sestra konečně poprvé v životě "něco vlastní" je jedno, že na můj úkor - ovšem když si sáhnu tam, kde je srdce, mě se spí dobře. I Vám přeji sílu to ustát...
Děkuji, cítím to velmi podobně. Zatím udržuji vztahy s rodiči a dokonce i nějak se sestrou. Myslím, že rodiče opravdu situaci moc nerozumí. maminka má 82 a tatínek 88 let a navíc trpí demencí a alzheimrem. Těm opravdu nic nevyčítám. i kdyby byt prodali a jeli za ty peníze na dovolenou tak to byl jejich byt a mohli si s ním dělat co chtěli. Jen setra využila příležitost, bohužel.
Dobře znám, bohužel, z vlastní rodiny. V tichosti, za mými zády a přečetla jsem si to na webu katastru...nechtělo se mi věřit, že vlastní sestra, kterou jsem litovala a krátce předtím jí pomohla zařídit papíry do důchodu, se takhle zachová. Je přece chudák, který nic nemá. Je lepší sedět a pokuřovat, na vše nadávat a ve finále vše shrábnout, já se přece o sebe postarám...a pohádky je konec. A vztahů v rodině jakbysmet...už to bude rok. Dodnes nikdo ani nebyl tak slušný, aby mi to třeba jen řekl, bavil se o tom se mnou...smutné, a to tak, že velmi. Ne nadarmo se říká - po přízni, řízni!
Já to mám velmi podobné. Rodiče dali sestře byt s tím, že uvěřili, že mě vyplatí. Je to už dva roky. Manžel loni na podzim zjistil, že v katastru je jako majitel zapsaná moje sestra. Nikdo mě o tom vůbec neinformoval. teď je tam na trvalý pobyt zapsán můj synovec. Sestra sice o rodiče pečuje neboť bydlí nedaleko ve státním bytě. S rodiči nebydlí. Já ale rodiče navštěvuji a samozřejmě se v tu chvíli o ně starám. Sestra to bere tak, že se o ně stará a kdyby musela odejít ze státního bytu tak, aby měla kde bydlet. Je to byt 3+1 v Praze. My s rodinou bydlíme v Brně 2+1 50 m čtverečních. Je nás pět. Prý mám hodného manžela, který se o mě vždy postará. To je sice pravda, ale není to argument, abych jednou přišla o podíl na bytě mých rodičů. a hlavně mám tři děti, které mají nárok dědit po babičce a dědovi. Rodičům bych to ani nezazlívala, jsou již staří a neznají ani tržní hodnotu bytu, ale sestra mě vyloženě podvedla. když vás podvede vlastní krev tak je člověku do pláče. A to jsme nikdy neměly jako sestry špatné vztahy. nebyly jsme si úplně blízké, ale nikdy žádné větší spory mezi námi nebyly.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Já bych zase nevyměnil Prahu za Brno ;)
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Já z Prahy bydlím v Brně už přes 20 let. Do Prahy bych se nevrátila ani za zlaté sele. Tak dvakrát do roka kouknout na rodinu a jinak centrum všude narvano cizinci takže z památek nic nemáme a všude předraženou. Zlaté Brno!