Když je život na dávkách tak "výhodný", tak se divím, že to nevyužívá víc vychytralých Čecháčků. Autorka článku píše, že jako samoživitelka nikdy o žádné dávky nežádala a dřela do úmoru. Ale to je přeci její chyba, kdyby o dávky požádala, tak by je dostala, minimálně příspěvek na bydlení a přídavek na dítě, a k tomu mohla i přiměřeně pracovat. Ty informace o dávkách, které podává, jsou zavádějící. Na dávkách lidi přežívají. Co je ale pravda a znám takové, kteří berou dávky a přitom na černo pracují na brigádách, kde jim vyplácí na ruku. Ale čí to je vina? Těch kdo je takto zaměstnají, pro ně je to totiž také výhodnější. To samé když podnikatel zaplatí svému zaměstnanci minimální mzdu a zbytek mu dá na ruku. Ten zaměstnanec si pochopitelně pak také může žádat o sociální dávky, protože z minimální mzdy se vyžít nedá. Takže by se měli zamyslet i ti, kteří to tímto způsobem podporují.

Článek mě doslova nadzdvihl ze židle. Již přes rok pomáhám jedné mladé rodině menšinového etnika z Kladenska a za celou tu dobu nedostali od státu ani korunu. Přišli o bydlení a dvě malé děti byly umístěny v dětském domově. Otec pracuje za minimální mzdu, nikdy nebyl na dávkách, matka je opět těhotná. Její rodiče ji doma nechtějí a jeho rodiče žijí v městské ubytovně, pět lidí v jedné místnosti, takže si ji přehazují jak horký brambor, občas oba přespí venku. Nabídla jsem matce, že s ní zajdu na ÚP vyřídit dávky životního minima, protože sama to nezvládala vyplnit. Jak to dopadlo? Klepala jsem se ještě dvě hodiny poté, co i na mě úřednice na hmotné nouzi doslova řvala, jestli vím, že zneužívání státních dávek je trestné a že dotyčná nevykazuje známky bezdomovectví, tudíž nedostane ani korunu. Předtím jsem jí poskytla čisté oblečení, což byla asi chyba. Když jsem úřednici v dobré víře řekla, že jsem jim darovala nějaké peníze na jídlo a že si to u mě odpracovali, tak jsem byla poučena, že každý obnos se musí zdanit, doslova i pětikoruna! Ještě nutno dodat, že naši romští spoluobčané těžko shánějí podnájem, což se na jednu stranu nedivím, ani oni se nediví. Když už se jim konečně podařilo podnájem sehnat, tak jsem je poslala na ÚP si požádat o příspěvek na bydlení. Jenže na ten mají nárok až po třech měsících, kdy doloží zaplacené nájmy zpětně. Kdybych jim teď nepomohla a nepůjčila na dva další nájmy, tak jsou opět na ulici. I kdyby mně to neměli z čeho vrátit, tak toho nelituju, jen aby dostali zpět děti, které tolik milují, a věřím, že dětem bude lépe u rodičů než v ústavu.

Nevšimla jsem si, že by na křeslech byly nějaké jmenovky, takže to podle mě není vina Turecka, ale pana Michela, že jí nepustil, ale zase na druhou stranu....kdyby to udělal a uvolnil místo ženě, tak v dnešní době by za to mohl být kritizován, protože na gentlemanství už se nehraje z důvodu genderové ideologie, která postupně ničí naši kulturu. Aby byl z obliga, měl to udělat nenápadně, už při vstupu se držet dál, ale to mu asi zprvu nedošlo, tak co měl potom chudák dělat....Navíc mně ta pohovka zase tak vzdálená nepřipadá, takže nevím, co tím paní předsedkyně řeší, genderově podmíněné násilí na ženách? Stačí si pročíst Istanbulskou úmluvu a je to jasné...

Sodoma a Gomora...

Zrovna nedávno jsem četla svědectví několika žen (adoptivních matek), které nikdy nerodily a přesto se pomocí bylinek a intenzivního odsávání rozkojily, takže nic není nemožné 🙂