Taková variace na medovník, něco podobného dělávám taky. Moc tou sodou nevyskočí, na videu jsou ty placky rozválené hodně do tenka, pochybuji že ty výsledné úhledné řezy jsou složeny z těch předvedených plátů, ale to je jedno. 🙂

Krájím a skládám na 3 větší pruhy, ne takto celou placku. Nevzhledné okraje se oříznou a rozdrobí na ozdobení. Pudinkového krému dělávám více, tmavý a světlý a místo čokolády pomažu i vršek a boky řezů. Posype se to tím rozdrobeným zbytkem. Pak už to opravdu vypadá jak medovník. Ale opravdu nutno nechat proležet a navlhnout tím krémem, jinak jsou placky tvrdé. Stojí za vyzkoušení.

Idea je to pěkná, ale realita je krapet jinde. To, že dospívající dívky nechodí do školy, málokdy souvisí s menstruací. Nechodí, protože se jim tam nechce chodit a nikdo je k tomu nevede, že škola je povinná. A pak z nich rostou další generace lidí na dávkách a chudobě, kteří si jen zvyknou na to, že jim přece vždycky někdo něco dá. Někdy dávky, jindy vložky do školy.

A pro rejpaly, v onom Mojžíři jsem před lety bydlela, takže opravdu vím, o čem mluvím.

Nechci to číst, ty vaše ublížené a nespokojené články a vždycky se zase nachytám. No, po tomhle už si dám pozor, abych nějaký ani omylem nerozklikla.

U bramborového salátu s tím člověk tak nějak počítá, že to bude kaloričtější, než normální vařené brambory. Kopr mám ráda, ale ke smažené rybě nebo řízku mi opravdu neladí. Každá rodina má svůj "tradiční" recept, nelze říct, tenhle je lepší, než ten váš. Ale bez vašeho přehánění by si na video a recept nikdo neklikl, že?

"Protřiďte také své předchozí pracovní pozice a nechte v životopise jen ty důležité."

Takže personalista je blb a nevšimne si toho, že tam jsou "mezírky", kdy jsem tedy asi nepracovala, když to tam nemám uvedeno?

A k diskriminaci stejně dochází, jsou pozice, kde jste jen pozvané "křoví", ale adept už je dávno vybrán předem. Stejně tak filtrují podle věku, i když to nesmí přiznat. Podle školní docházky spočítají věk a litujeme, vybrali jsme vhodnějšího adepta.

Úplně ten jeho hlas slyším, majora Winchestera nadaboval naprosto geniálně. Uměl to.

No, tak jestli doteď nekrachoval, tak teď to přijde. Jak se lidi semkli, aby kupovali a pomohli mu, teď se semknou znovu a řeknou si: Tak od něho už nic.

Moc dobře věděl, co dělá, když psal slova o krachu a podvedl lidi. Tak teď si to patrně užije reálně.

Takže když v listopadu 2012 v AHA řekla - " Miluju čokoládu. Já i Agáta, ale když máme pocit, že máme nadváhu, tak si tu čokoládu jenom dáme do pusy a pak ji vyplivneme do koše, abychom nepřibraly," prohlásila Žilková, tak to bylo taky nějakým omylem a špatně sestříhaným videem?

V té rodině je něco špatně, není den, aby tu nebyl od nich nějaký nesmysl. Hlavně, když je o nás slyšet, že?

Cuketové (mrkvové, dýňové, jablíčkové) buchty mám moc ráda, dodá jim to vláčnost. Nemohu se ale zbavit dojmu, že vámi upečená buchta buď není dopečená, nebo má dole tzv. brousek, část hutného těsta na dně plechu. Obecně tyhle buchty chtějí půl prášku do pečiva navíc (aby se hutnější těsto dobře v troubě zvedlo) a pekla bych to asi mírně déle.

Člověk čeká zajímavost o zákeřné nemoci a dočká se zmateného popisu dětství dvou sestřenic. Článek je podivně psaný, neucelený, s ukřivděnou notou.

A když už jsme teda u tématu článku (promarněného, protože o Alzheimerovi to fakt není), tak dovolte citovat jednu pasáž z článku: "Moje úžasné vzpomínky na vesnickou dvoutřídku, v létě na hry u řeky, koupání u splavu, v zimě sáňkování, lyžování, bobování, tak ty už mně z paměti nikdo nevymaže!" - No, vymaže. Právě Alzheimer to udělá. Takže takové to "všechno pomine, ale vzpomínky nám zůstanou, to nám nikdo nemůže vzít..." - Může a bere. A o tom ten článek měl být, ne o tom, že jste se nemohla dívat jako dítě na televizi.

Pokud maso naložím na 3-4 dny do grilovacího koření, které obsahuje sůl, po čtyřech dnech vytáhnu z lednice hroudu čehosi, z čeho už vytekla veškerá šťáva. A nikdy už to nebude šťavnaté a dobré! A toho moulu, kterého napadlo přidat sýr mezi maso a dát to nad otevřený oheň (to nám to pěkně kape do ohně, že?), toho bych nechala viset za uši v průvanu.

Tyhle recepty, to je zlo. Pak to někdo doma zkusí a zapláče, že zkazil tolik masa. Tohle nemá s gyrosem fakt nic společného.

A nejhorší je, že jim to ani nedojde, že jsou národu pro legraci, jak se ztrapnili. Nebo se tomu ještě smějí, že teda byli za tupouny, ha ha ha, strašná legrace, my jsme nic nevěděli.

Je to smutné. Chudák pan Zbořil, když se mu tam sejde takový materiál. :-)

A zase - velikost plechu?

Buchta vypadá dobře, velký plech to asi nebude, na ten to pak převrátili. Mám ráda pudinkové variace, vyzkouším.

Laser-books tu anticenu obdržel naprosto oprávněně. V posledních letech se u nich mizerné překlady jen množí. Namátkou - knižní série Do pekel, autor Nicholas Sansbury Smith. První díl přeložil Robert Čapek, druhý a třetí Jiří Jaňák. Ve větách došlo k výraznému zhrubnutí a nárůstu vulgarismů, což zřejmě p. Čapek při překladu uhlazoval. P. Jaňák evidentně ne a postavy tak začaly mluvit jako kanál. Máte najednou pocit, že čtete knihu od úplně jiného spisovatele, který jen volně navázal na první díl.

Je škoda, že vydavatelství nedrží "lajnu" a nenechá překlad jednomu člověku, zvlášť, když jsem se dívala, že oba dva překládají několik spisovatelů souběžně, např. Blake Crouche - tam nastane totéž (a opět to stejné vydavatelství).

Kvalitní překlad knihy by nikdy neměl vypadat jako překlad. Člověk by měl mít pocit, že čte knihu, která byla napsaná v tom daném jazyce, tedy u nás v češtině. Nějaké zachování tónu autora, kreativní přístup, výběr správných slov, to tady prostě není.

Pokud je ve větě "old man" a je to přeloženo jako "stařec", přestože je hlavnímu hrdinovi 55 let, tak nad tím překladatel asi moc nepřemýšlel. Trochu to působí jako prohnané překladačem a jen zběžně zkontrolované.

Já dopadla úplně stejně. Bydlím mimo Brno, ale rodiče na mě přepsali malou chatku na přehradě. Okamžitě vyvstala povinnost platit poplatek za odpad, přestože v Brně nemám trvalý pobyt a v okruhu cca 3km od oné chatky se žádné popelnice fyzicky nenacházejí. Nepomohla mi žádost, nepomohlo odvolání se k Hladíkovi, tehdejšímu náměstkovi.

Bohužel mi bylo vysvětleno referentkou správy poplatku, že vlastníkem jsem já, tedy poplatek platit musím. A to přestože se v Brně nezdržuji, na chatě pobývají moji rodiče (ale nemají tam pochopitelně trvalý pobyt), a chata je obývaná pouze pár dní v roce, protože rodiče jsou již staří.

Ani argument, proč mám platit něco, co ani nemůžu využít - že tam není ta popelnice, byl úplně marný. Zdá se mi to úplně absurdní. Loni jsem ještě bojovala, letos už jsem to vzdala a rovnou to zaplatila.

Takže platím jak mourovatá, odpad odvážím v sáčku, protože ho tam není kam vyhodit, ale hlavně že si město vylepšilo rozpočet.

Jak to vypadá na řezu? Není v tom žádný pudink, škrob, ani nic jiného, co by vyrobilo nějaký "krém" kolem těch piškotů. Kdo jste to už pekl, nerozpadalo se to?

Opravdu doporučuji se na ten přenos z hnízdění podívat. Je to balzám na duši. V Makově žijí handicapovaná zvířata různých druhů. Uvidíte tam na paloučku v harmonii hnízdění čápů, pobíhají tam srnky, zajíci, jeřáb šedý, volavka, husy, labutě, nebo třeba malá muflonka se zraněnou nožkou.

Oba čápi se ochotně a s velkou pečlivostí věnují adoptovaným mláďatům. Sice byli zpočátku trošku zmatení, že tam byly 4 vajíčka a najednou šup, čtyři devítidenní čápata, ale zvládli to všichni skvěle. Čápata získala skvělé rodiče a Johanka s Honzíkem krásná čtyřčátka.

Je dost hrozné, když si někdo založí kariéru na tom, že kritizuje oblečení jiných a ještě hroznější je, že mu to vynáší slávu a peníze. Já ty jeho bláboly nečtu ani neposlouchám, ale ten titulek splnil co měl - tohle opravdu o někom řekl? A ten někdo mu nerozbil ústa?

Staví módu nad normální hodnoty. Každý, kdo to má v hlavě trochu srovnané, ho považuje za šaška. Vždyť je to jen oblečení a jen kabelka, nic důležitého. Jsem ráda, že jde tenhle diktát konzumu mimo mě. By mě zajímalo, kdyby se něco "pokazilo" a nastala nějaká postapo situace, čím by tenhle pán byl světu užitečný?

Tož pěkný granát, to jo. Enem ten krúžek na klíče mně do teho nepasuje.

Bych navrhovala plátek ředkvičky, vnitřek opatrně vyříznout a dát tam jen to obvodové kolečko. Nebude to sice tak efektní, ale člověk to může sežrat celé. :-)

Takže si předpřipravím "samokypřící" mouku a pak stejně ještě přidám prášek do pečiva? Nebylo by lepší v receptu napsat na tolik gramů mouky - tolik a tolik prdopeče? Takhle to jen mate.

Jinak bochánky vypadají lákavě, na rozdíl od irského chleba, který mi smrdí po sodě (je bez kypřícího prášku i bez droždí) a pro běžného Čecha není moc chutný.