Jela jsem na svůj první Silvestr bez rodičů ke kamarádce na vesnici. Sice jsem měla zimní boty, ale pod bundou košilku s krátkým rukávem, večer se začalo ochlazovat a hustě sněžit, o půlnoci jsme celá parta šli do vedlejší vsi za kamarádčinými rodiči, ti nás do hospody nevzali, naopak vyhodili, že budou mít striptýz a my táhli zpátky...ráno jsem šla na autobus, tedy po kolena se brodila sněhem, třeskutá zima a autobus starý Rťák přijel na čas!! A pak jsme jezdili do školy zamrzlým autobusem, seděli v bundách ve studených třídách, vyfasovali učení a zase zamrzlým autobusem domů..

Mám to úplně stejné, k mým koníčkům nepatří nakupování, ale chci vidět, co kupuji, vybrat si čerstvé, ale samoobslužné kasy nenávidím, ještě jsem snad neměla nákup, kde, když už jsem šla k této věci, abych nevolala pomoc, běžně kasy normální běží v omezeném množství, já tedy mám zkušenost, že by po vás pokladní nejraději zboží házeli, v tom okamžiku při skládání do košíku zpomalím, zbožím zahltím odkládací prostor a pokladní musí zpomalit, při placení kartou si nejprve zboží naskládám do košíku nebo tašky, pak v klidu vyndám peněženku, z ní kartu a hradím a bavím se, jak jsem mrtvá vražedným pohledem pokladní a neřekla bych, že lidi ve frontě nějak zdržuji. Před lety v Bille jsem před vánoci potřebovala větší nákup, frontu vystála, vše jsem vyskládala na pás a najednou jsem slyšela, jak pokladní říká, že jí nejde placení kartou a já neměla u sebe hotovost, přišel nějaký nadřízený a na dotaz, co s tím, mi odpověděl, ať si ten nákup naskládám zpátky a jdu si vystát jinou frontu, vím, že lze přehodit platbu na jinou kasu, ale kravaťák očividně nechtěl, tak jsem mu ten nákup na páse nechala a odešla.

Plný počet. Děláte si srandu? Primitivní otázky!!!

Vždycky si vzpomenu na tento případ. Mé spolužačce se něco podobného stalo v roce1984. Obě jsme rodily v září s odstupem 2 dnů. O pár měsíců později jsem se dozvěděla, že šla nakoupit a kočárek nechala před obchodem, tehdy to ani jinak nešlo a když nakoupila, kočárek nikde, naštěstí si nějaká starší paní všimla, že ten čisťounký kočárek odváželo dítě tmavší pleti a velmi zašpiněné. Do večera dcerku měla, místní Romové si klidně děcko nechaly, až když zasáhli policisté, dítě vrátili. Od té doby, když jsem potřebovala "ve městě" nakoupit, domlouvala jsem se s maminkou, která stála před obchodem s kočárkem, zatímco já nakupovala. Zajímavé, že v sídlišti jsme problém nikdo neměl a že kočárků u samoobsluhy bylo jako dnes aut, i když tam jsem využívala o 22 měsíců staršího syna, který fungoval perfektně, jak se někdo přiblížil, spustil takový řev....

V roce 1968 mi bylo 5 let, těžko jsem chápala, co se děje, měla jsem svůj dětský svět. Když přišel film Vlny, nejdřív jsem váhala, ale nakonec jsme s manželem šli u nás v obci do letního kina. Nikdo se během filmu nebavil, jak bývá zvykem, dokonce ve stánku necinkla ani sklenička, lidé se začali zvedat až po titulcích, spousta zůstávala zadumaně sedět, zvláštní pocit. Domů jsme šli všichni tak nějak potichu, se sousedy jsme šli společně a povídali si nějak vyhýbavě o všem možném a až u domu jsme našli odvahu hodnotit a můžu napsat, nám se film moc líbil, i když při tématu filmu je těžké nazvat líbil, ale je to tak.

10 z 10

Vnuk byl teď na táboře a jasně že bez mobilu. Je mu téměř 14 let a na to,jaký je závislák, mu to vůbec nevadilo. Spíš je problém mu psát,když známky prodává pouze pošta. My byli na dovolené, pohled jsem koupila a z domova vezla koupenou známku. Jednou jsem před odjezdem poslala online pohlednici. Odjížděl tam bez koresponďáků, protože rodiče zapomněli koupit a pošty o víkendu nefungují! Sám říká, že mobil mu nechyběl.

Je to tak stárneme později. Jsem generace dnešních 60-tníků - do důchodu daleko a mládí v pr....., jak se říkalo. Hypotéka na krku. S manželem neznáme válecí dovolené, dříve z důvodů financí jsme děti vedli k čundrování a vodáctví, což dnes je jakási móda, která zničila to hezké, po 50-tce jsme začali nejdřív po Slovenském Ráji, pak Vysoké Tatry, už nám chybí jen zdolat Rysy. Máme sjeté řeky v Evropě, teď po Evropě na kolech. Lyžujeme každý rok v Itálii, jezdíme na normálních kolech na vlastní pohon, já mám letos už přes 1200 km najeto, manžel daleké méně, ale on v práci zdolává výšky s nákladem víc jak 50 kg na zádech při montážích, jezdí domů zdevastovaný, ale přijde víkend a sedneme na kolo....naše děti vyznávají "válecí dovolené", kde bychom se po dvou dnech rozvedli. Musíme mít volnost, žádné uzavřené resorty....když ne kolo, voda, tak pěší túra nebo výšlap...já miluji historii a hrady, zámky, manžel s radosti sedne v zahradě a počká, on uznává doly (i když já dcera havíře fárala, on nikdy), líbí se mu historie letectví, válečná a bohužel i nedávná -tábory politické, tam se vyžívá on a já s radostí jdu s ním)... Mí rodiče v našem věku byli v důchodu, mamka, přesto, že do mých 14 let byla v domácnosti a táta měl i tři zaměstnání, tak mamka byla ta v té šatové zástěře babka, táta ještě v důchodu jezdil na tábory jako vedoucí a vedl šachový oddíl děti a závodně hrál šachy. Je to o tom, jak se cítíme. Já si života užívám. Před lety mi kolegyně vyčetla, že nejsem ta "babička", uvázala jsem si šálu kolem hlavy a byla spokojená🤣.

Zažila jsem bramborové brigády, kdy jsem ráno přijela ke škole, odtud autobusem na pole a večer to samé domů. Sranda byla a domů jsem vozila tašky plné kvalitních brambor, ty z obchodů jsem odmítala jíst, že jsou pro prasata. Chmelové brigády jsem zažila stejně takové, jako bramborové, po přestupu do jiné školy jsem si užívala ve 3.ročníku drátkování se spaním. V noci jsme vyvolávaly duchy a oknem lezly na vycházky. Denně jsme doplňovaly zásoby vína, my studenti přes kopec do hospody, protože v místě ubytování okupovali hospodu profesoři. Užili jsme si legrace, profesoři byli víc přatelštější a vstřícnější než ve škole, nikdy žádný průšvih ani problém, užili jsme si diskotéku, která byla to jediné z organizované zábavy. Profesoři i respektovali, že v den písemek jsme nejdřív poslechli vyhlášená témata k pmaturitním písemkám a teprve pak na pole. Drátkování Horešovice. Pro pamětníky

Přes 30 let jsme jezdili a jezdíme na vodu, Vltava patřila k těm nejkrásnějším, cca před 10 lety naposledy (v sezóně už nikdy víc). Měli jsme sebou malé děti, v kempech jsme hledali odlehlá místa, ale vždy si před nás postavili stany pařmeni, kteří nalití jak děla dojížděli kolem 23 hodiny, jako zábavu jim sloužilo navzájem si ničit stany, z každého mobilu řvala jiná muzika, do rána chlastali, řvali, uléhali k 8 ráno, kdy my nevyspalí, naštvaní, vstávali, jak jsem záviděla kamarádce handicap - měla naslouchátko.... Když jsme dojeli ke Krumlovu, nechávali jsme si celý den na tohle město, kdy jsme v civilu došli ze Spolí pěšky, Krumlova jsme si užili, no tak jsme nešli na prohlídku zámku, ono otočné divadlo a zahrady byly daleko hezčí a další den jsme jen projeli, pro vodáky bývala skvělá hospoda Rumyší díra, kde je jí konec....z vodáctví není záliba je to moderní trávení dovolené a podle toho to vypadá! A nejen v Krumlově!

Miloš Frýba byl televizní hlasatel stejně jako Saša Hemala a neuváděl televizní noviny.

Pobavilo mě, že voda pitná je z kohoutku, momentálně řeším, že v naší obci (bydlíme zde od roku roku 2013 a od vánoc řešíme vodu), je pitná voda nepitelná, smrdí hnilobou, mám kožní i žaludeční problémy, před 3 týdny odkalili, voda opět zkažená (prý je vše v havarijním stavu a ještě v azbestu), na základě stížností na obec, vodárny a hygienu opět odkalovali a hned po odkalení dorazili na odběr vzorků vody pro laboratoře!! Takže se prokáže, že voda je přece čistá. Mám od lékaře zákaz mytí postižených míst vodou z kohoutku, nesmím jí pít, nezbývá než mít garáž narvanou kupovanou vodou a mít tak i abnormální spotřebu plastových lahví!!! V obci se třídí tím, že skladujeme plasty a sklo a jednou do měsíce je svoz v předepsaných pytlích a i to už řešíme v pergole dalšími popelnicemi!

Stezka Českem mě nadchla, ale díky mé kosmetičce, která už 3.rokem po chvilkách vyráží a často i sama, nespí volně, zajišťuje si spaní a jak říká i pokec po dnu ticha. Vyhýbá se asfaltkám, vybere si jinou cestu. Ale nemusí se zrovna Stezka. V mládí jsem jezdila čundrovat, jenže tehdy se dalo spát kdekoliv, pak jsme přešli na vodáctví a dnes kolo. I dovolenou s vybavením na kole jsme dali a manžel i s průjmem. S dcerou jsem prochodila Český ráj, jen jsem nenašla odvahu spát volně, tak jsme šlapaly kemp od kempu. Dnes jako šedesátníci volíme větší pohodlí, jako je spaní v penzionu s jídlem, ale elektrokola nám nesmí přes práh a zrovna teď jsme se vrátili z kol a sice na Břeclavsku, v úmorném vedru jsme pod 50 km za den nešli, poslední den 68 km. Čeká nás každoroční dovolená na vodě pod stanem či pod širákem s vnukem a chystám se ho na pár dnů vytáhnout na výšlap. Sice nemám excelentní vybavení, ale dá se to i s normálním. Takže Stezka za mě skvělý nápad, ale kdo chce, najde si tu svou Stezku sám.

Byla by ostuda po tolika letech sjíždění řek (dnes už jen s vnoučaty, protože dnešní vodáctví už není o klidu, pohodě, vodě a zážitcích), jak tuzemských tak zahraničních a po samozřejmě mnohonásobném přečtení vodácké bible od Zdeňka Šmída nemít čistou 10!

9/10

Jeden z "herců" - myslím, že Pepík Lukáš,, chodil s mojí mamkou do základní školy, vyprávěla mi vždycky, že takhle chodil oblečený i do školy, že vůbec nevěděli, že něco natáčí, snad se mělo natáčet hlavně o prázdninách a celá škola pak šla na film do školy. Možná bych někde ještě její školní fotku našla.

9/10. uklikla jsem se u ND. Ale dějepis ve škole nepatřil k nejoblíbenějším, baví mě české dějiny a to díky mému dědovi, kdysi mě jeho vyprávění nebavila, ale když se narodily děti, jak jsem lovila v paměti. Děda byl rodilý Pražák a Prahu miloval a velmi dobře znal. Já osobně nejradši Lucemburky a dobu Karla IV.

Zasmála jsem se, ne zasmála, já tu řvala smíchy. Poslední dobou kolem mě nic není, jak by mělo, takže za mě máte 1 s mnoha !!! Ženské zvládnou všechno!!!!! Držte se!!!!!

V paneláku dlaždice neexistovaly. Strašně jsem se těšila na byt v paneláku a tehdy mi vůbec nevadilo, že vana je plechová, umyvadlo se moc dlouho neotáčelo bo zatuhlo, jádro bylo šedomodré, strašně křivé, rozdíl od podlahy ke stropu bylo víc než 5 cm, po prvním vytopení sousedy nám spadl umakartový strop na WC, všude bylo podobné barvy lino, ono když se vydrhlo, tak bylo i světlejší. První, co jsem jakoby rekonstruovala - měkké lino s podobou dlaždic na všechny zdi i podlahu v koupelně. Po dalším vytopení mi stropem tekla tmavohnědá voda a zkratovalo světlo, páni elektrikáři se zděsili, když přišli opravovat tu změť drátů, co vypadla po odmontování stropu v koupelně. Taťka tam tehdy byl s nimi a napájel je slivovicí, aby neutekli. Když jsme se rozhodli koupelnu rekonstruovat, manžel mě a dceru poslal na hory a s kamarády se pustil do bourání. Vůbec nechápu, že jádro drželo tolik let pohromadě - místy bylo podšprajcováno laťkami, nová koupelna i WC byly nádherné.

Mám děti narozené 1982 a 1984, obě děti jsem měla u sebe. Sestra mě ukázala jak dítě přebalovat, koupat, u prvního jsme byly na pokoji dvě, u druhého dítěte nás bylo šest mamin s miminama. Kojení se podporovalo, sestra přišla u obou dětí i k nám domů. Před porodem prvního dítěte jsem dostala pozvánku na setkání s lékařem, který nám vše kolem porodu vysvětlil. Takže informace slečny či paní autorky jsou zkreslené.