I já, ale dřív se to nikde neuvádělo

Plný počet. Děláte si srandu? Primitivní otázky!!!

To máte pravdu. Na Kladně šla v červnu takhle budova nádraží. Vím, nebyla tak stará, jen něco kolem 150 let. Co se kolem toho dělo, i byla prohlášena za historickou, aby vzápětí šla do týdne k zemi a můžu jít do nedaleké historie. Kladno moc takových budov nemá, tak proč je nebourat.

jj, nechala jsem košík uprostřed samoobsluhy a letěla ke kočárku🤣

Vždycky si vzpomenu na tento případ. Mé spolužačce se něco podobného stalo v roce1984. Obě jsme rodily v září s odstupem 2 dnů. O pár měsíců později jsem se dozvěděla, že šla nakoupit a kočárek nechala před obchodem, tehdy to ani jinak nešlo a když nakoupila, kočárek nikde, naštěstí si nějaká starší paní všimla, že ten čisťounký kočárek odváželo dítě tmavší pleti a velmi zašpiněné. Do večera dcerku měla, místní Romové si klidně děcko nechaly, až když zasáhli policisté, dítě vrátili. Od té doby, když jsem potřebovala "ve městě" nakoupit, domlouvala jsem se s maminkou, která stála před obchodem s kočárkem, zatímco já nakupovala. Zajímavé, že v sídlišti jsme problém nikdo neměl a že kočárků u samoobsluhy bylo jako dnes aut, i když tam jsem využívala o 22 měsíců staršího syna, který fungoval perfektně, jak se někdo přiblížil, spustil takový řev....

V roce 1968 mi bylo 5 let, těžko jsem chápala, co se děje, měla jsem svůj dětský svět. Když přišel film Vlny, nejdřív jsem váhala, ale nakonec jsme s manželem šli u nás v obci do letního kina. Nikdo se během filmu nebavil, jak bývá zvykem, dokonce ve stánku necinkla ani sklenička, lidé se začali zvedat až po titulcích, spousta zůstávala zadumaně sedět, zvláštní pocit. Domů jsme šli všichni tak nějak potichu, se sousedy jsme šli společně a povídali si nějak vyhýbavě o všem možném a až u domu jsme našli odvahu hodnotit a můžu napsat, nám se film moc líbil, i když při tématu filmu je těžké nazvat líbil, ale je to tak.

Mě bylo 5, pamatuji si, že strejda k nám v sajdkáře přivezl tetu se sestřenicemi, jedné byly 4 a druhé 1 rok, aby byly raději pohromadě, o dědovi, který u nich bydlel, jsme nic nevěděli, pracoval v Zemědělských novinách v Opletalově ulici. Strejda, protože pracoval s tátou na šachtě jen vyřídil mamce vzkaz, že táta je v pořádku, že nefárají a odjel zpatky do práce. Děda se po nějaké době ukázal doma, jen se umyl, převlékl, řekl, že v Praze je hrůza a odjel. Vím, že na sobě jsem měla trikolorku, kterou jsem pak nosila v 1989. Že jeli od Prahy ruské tanky, že lidi plakali, maminka s tetou nám zakázaly, že se na vojáky nesmíme dívat, ale vysvětlete to malému dítěti, vždyť se ti vojáci smáli a mávali, tak po očku jsem pokukovala. Vím, že jsme pak celá rodina jeli do Lán, taky mě v těch dnech děda bral do ND, měli dávat Labutí jezero, ale místo toho Prodaná nevěsta a že jsme dostali penízek a na něm byly letopočty 1918 a 1968.

Pusto, prázdno, nikde nikdo, my tam jeli na blind cestou z dovolené, informace nikde žádné fakt nebyly, až u štoly a nebyli jsme jediní, kdo měl to dopoledne stejnou zkušenost.

Letos jsme tam zavítali s manželem, chtěli jsme do štoly, když už jsme v mlze na 2.pokus (první - v mlze jsme došli každý jinou cestou ke kapli), kde jsme mimo cedule - že jsou na prohlídce, se dozvěděli, že návštěvu štoly si musíme objednat na tel.čísle, mimo nás tam dorazila skupinka chlapů s dětmi, ti volali, neochotný hlas jim sdělil, že 1.prohlídka bude ve 13 hodin (bylo 11.10 hod.) a že lístky si mají zakoupit v té hospodě. Parkovali jsme naproti stejně jako ona skupinka, že by byla nějaká informace, nic, po návratu k autu byla před hospodou cedule s informací o koupi lístků. Zasmrádlá hospoda, neochotný personál a jak jsem pochopila, jeden z hostů byl průvodce, zakoupila jsem si turistickou vizitku a ač se mi chtělo na WC, raději jsou lokál opustila a radši jsme na nic nečekali. Asi jsme měli štěstí, mnoho jsme neviděli, mrholilo a byla hustá mlha, přesto to málo, co jsme viděli, je spíš k pláči.

Taky se to stalo jen jednou a pak se profláklo, že vedoucí se věnovali sobě a děti je nezajímaly. Při návratu přijelo nejdřív auto s hlavní vedoucí a dalšími vedoucími a nikdo z nich nevěděl, kde je autobus s dětmi, prý nemůžou za to, že děti " blejou". Dokonce děti nedostávaly ani obědy, odbývali je chlebem s paprikou. To vím, že vedoucí, kteří mají opravdový zájem o děcka, se připravuji a bohužel dnes jezdí na úkor své dovolené, dříve to tak nebylo, podniky to braly, že to není dovolená, ale čas strávený s dětmi jejich zaměstnanců. Obě moje děti pak jezdily se skautem, manželka jednoho z vedoucích vařila v hospodě a o svou dovolenou jela vařit skautíkům do polní kuchyně.

Přesně tak, výše poplatku za tábor se odvíjela od příjmu rodičů. Já jezdila za 140 Kč od šachty. Vzpomínám na tábory dodnes. Táta pak jezdil celé roky jako zástupce hlavního, ale jinam a jiný turnus, nechtěla jsem jezdit s ním. Vím, jak od ledna týden co týden schůzky ohledně programu. Vždycky říkal, že musí být program na minuty a to jak na hezké tak špatné počasí, aby se děti neměly čas nudit. Když pak byl prvně můj syn na táboře, pořád psal domů, že hrajou karty a táta hned, že tam není něco v pořádku. A měl pravdu!

Přesně. Droběna byla nápadnice prince, hrála jí paní Růžičková a sestra se jmenovala Dora. Chyba v otázce!

Je to smutný, ale fakt neseženete blbou poštovní známku, koupím pohled a pošty o víkendy nejsou, sama uznávám pohledy, máme s kamarádkou zvyk, odevšad si posílat klasický pohled a je čím dál větší problém ho poslat, často si pohled dovezeme domů a posíláme si ho až tady.

Ano a stojím si za tím! Pokud musí mít dítě na táboře telefon, pak ať sedí doma pod dohledem rodičů. Především se narušuje celý program. A vím, co to je za práci pro vedoucí program minutu po minutě připravit!

10 z 10

Právě o tom pán píše. Paranoia, novodobý výmysl. Tak holt děti nechte doma a hlídejte na každém kroku. Nebezpečí hrozí i tady!

Vnuk byl teď na táboře a jasně že bez mobilu. Je mu téměř 14 let a na to,jaký je závislák, mu to vůbec nevadilo. Spíš je problém mu psát,když známky prodává pouze pošta. My byli na dovolené, pohled jsem koupila a z domova vezla koupenou známku. Jednou jsem před odjezdem poslala online pohlednici. Odjížděl tam bez koresponďáků, protože rodiče zapomněli koupit a pošty o víkendu nefungují! Sám říká, že mobil mu nechyběl.

Je to tak stárneme později. Jsem generace dnešních 60-tníků - do důchodu daleko a mládí v pr....., jak se říkalo. Hypotéka na krku. S manželem neznáme válecí dovolené, dříve z důvodů financí jsme děti vedli k čundrování a vodáctví, což dnes je jakási móda, která zničila to hezké, po 50-tce jsme začali nejdřív po Slovenském Ráji, pak Vysoké Tatry, už nám chybí jen zdolat Rysy. Máme sjeté řeky v Evropě, teď po Evropě na kolech. Lyžujeme každý rok v Itálii, jezdíme na normálních kolech na vlastní pohon, já mám letos už přes 1200 km najeto, manžel daleké méně, ale on v práci zdolává výšky s nákladem víc jak 50 kg na zádech při montážích, jezdí domů zdevastovaný, ale přijde víkend a sedneme na kolo....naše děti vyznávají "válecí dovolené", kde bychom se po dvou dnech rozvedli. Musíme mít volnost, žádné uzavřené resorty....když ne kolo, voda, tak pěší túra nebo výšlap...já miluji historii a hrady, zámky, manžel s radosti sedne v zahradě a počká, on uznává doly (i když já dcera havíře fárala, on nikdy), líbí se mu historie letectví, válečná a bohužel i nedávná -tábory politické, tam se vyžívá on a já s radostí jdu s ním)... Mí rodiče v našem věku byli v důchodu, mamka, přesto, že do mých 14 let byla v domácnosti a táta měl i tři zaměstnání, tak mamka byla ta v té šatové zástěře babka, táta ještě v důchodu jezdil na tábory jako vedoucí a vedl šachový oddíl děti a závodně hrál šachy. Je to o tom, jak se cítíme. Já si života užívám. Před lety mi kolegyně vyčetla, že nejsem ta "babička", uvázala jsem si šálu kolem hlavy a byla spokojená🤣.

Zažila jsem bramborové brigády, kdy jsem ráno přijela ke škole, odtud autobusem na pole a večer to samé domů. Sranda byla a domů jsem vozila tašky plné kvalitních brambor, ty z obchodů jsem odmítala jíst, že jsou pro prasata. Chmelové brigády jsem zažila stejně takové, jako bramborové, po přestupu do jiné školy jsem si užívala ve 3.ročníku drátkování se spaním. V noci jsme vyvolávaly duchy a oknem lezly na vycházky. Denně jsme doplňovaly zásoby vína, my studenti přes kopec do hospody, protože v místě ubytování okupovali hospodu profesoři. Užili jsme si legrace, profesoři byli víc přatelštější a vstřícnější než ve škole, nikdy žádný průšvih ani problém, užili jsme si diskotéku, která byla to jediné z organizované zábavy. Profesoři i respektovali, že v den písemek jsme nejdřív poslechli vyhlášená témata k pmaturitním písemkám a teprve pak na pole. Drátkování Horešovice. Pro pamětníky

Přes 30 let jsme jezdili a jezdíme na vodu, Vltava patřila k těm nejkrásnějším, cca před 10 lety naposledy (v sezóně už nikdy víc). Měli jsme sebou malé děti, v kempech jsme hledali odlehlá místa, ale vždy si před nás postavili stany pařmeni, kteří nalití jak děla dojížděli kolem 23 hodiny, jako zábavu jim sloužilo navzájem si ničit stany, z každého mobilu řvala jiná muzika, do rána chlastali, řvali, uléhali k 8 ráno, kdy my nevyspalí, naštvaní, vstávali, jak jsem záviděla kamarádce handicap - měla naslouchátko.... Když jsme dojeli ke Krumlovu, nechávali jsme si celý den na tohle město, kdy jsme v civilu došli ze Spolí pěšky, Krumlova jsme si užili, no tak jsme nešli na prohlídku zámku, ono otočné divadlo a zahrady byly daleko hezčí a další den jsme jen projeli, pro vodáky bývala skvělá hospoda Rumyší díra, kde je jí konec....z vodáctví není záliba je to moderní trávení dovolené a podle toho to vypadá! A nejen v Krumlově!