ale v článku byl M.D.zmiňován, tak proto😂

U nás byly Čaje, kde hrála schválená kapela jeden týden a druhý místní kapely, které hrály dobře a nesměli jsme tam v džínách a pak jsem chodívala na diskotéky pod hlavičkou SSM a hrály se světové pecky a často i české songy od Petra Nováka, který v té době se v rozhlase nehrál. Davida si z diskoték vůbec nepamatuji, jsem ročník 63.

Ale jezdily, divil byste se, dnes nejezdí pořádně ani ve všední den, ale tehdy jel a rozhodně jsem v buse nebyla sama!!!! Jela jsem kolem 8 hodiny ráno. A navíc, jezdily šichťáky, Poldovka jela nepřetržitě!!

Jela jsem na svůj první Silvestr bez rodičů ke kamarádce na vesnici. Sice jsem měla zimní boty, ale pod bundou košilku s krátkým rukávem, večer se začalo ochlazovat a hustě sněžit, o půlnoci jsme celá parta šli do vedlejší vsi za kamarádčinými rodiči, ti nás do hospody nevzali, naopak vyhodili, že budou mít striptýz a my táhli zpátky...ráno jsem šla na autobus, tedy po kolena se brodila sněhem, třeskutá zima a autobus starý Rťák přijel na čas!! A pak jsme jezdili do školy zamrzlým autobusem, seděli v bundách ve studených třídách, vyfasovali učení a zase zamrzlým autobusem domů..

Přesně, naši dostali byt na Kladně v roce 1961 včetně telefonu, sice to byla desetilinka. Pro neznalé, v domě 10 linek, které se lišily posledním číslem. Sice, když volal někdo v domě, zbylých 9 mělo telefon hluchý, ale už tak to byl luxus. A tchýně na vsi věděla, kam může v sousedství jít telefonovat a navíc budek bylo dost.

Mám to úplně stejné, k mým koníčkům nepatří nakupování, ale chci vidět, co kupuji, vybrat si čerstvé, ale samoobslužné kasy nenávidím, ještě jsem snad neměla nákup, kde, když už jsem šla k této věci, abych nevolala pomoc, běžně kasy normální běží v omezeném množství, já tedy mám zkušenost, že by po vás pokladní nejraději zboží házeli, v tom okamžiku při skládání do košíku zpomalím, zbožím zahltím odkládací prostor a pokladní musí zpomalit, při placení kartou si nejprve zboží naskládám do košíku nebo tašky, pak v klidu vyndám peněženku, z ní kartu a hradím a bavím se, jak jsem mrtvá vražedným pohledem pokladní a neřekla bych, že lidi ve frontě nějak zdržuji. Před lety v Bille jsem před vánoci potřebovala větší nákup, frontu vystála, vše jsem vyskládala na pás a najednou jsem slyšela, jak pokladní říká, že jí nejde placení kartou a já neměla u sebe hotovost, přišel nějaký nadřízený a na dotaz, co s tím, mi odpověděl, ať si ten nákup naskládám zpátky a jdu si vystát jinou frontu, vím, že lze přehodit platbu na jinou kasu, ale kravaťák očividně nechtěl, tak jsem mu ten nákup na páse nechala a odešla.

přesně, byly to krásné časy, vánoce skvělé, užili jsme si svátky, maminka ráda pletla, pod stromečkem na mě čekala nádherná panenka a k ní kufřík plný upletených oblečků!!!! Před nástupem do 1.třídy bylo pravidlem dostat tašku do školy, červená a v ní penál!!!!

Já slavila prvního Silvestra u kamarádky, kluci lezli oknem za námi, o půlnoci jsme táhli vesnicí v hustém sněžení v lehkých bundičkách za dospělými, ti nás z hospody vyhodili, prý budou mít striptýz a my jsme moc malí (bylo nám 15-18 let), ráno jsem musela domů a světe div se, starý Rťák přijel neuklizenou silnicí na čas a v tom třaskavém mrazu i jel!!!!! Žádná kalamita, nic, jen pak ty prázdniny....a slečna, či paní, co to psala zapomněla ještě jedny uhelky a to v roce 1970, byla jsem v 1.třídě, od půlky listopadu jsme nechodili do školy pro epidemii planých neštovic a po vánocích nastaly prázdniny uhelné!

I já, ale dřív se to nikde neuvádělo

Plný počet. Děláte si srandu? Primitivní otázky!!!

To máte pravdu. Na Kladně šla v červnu takhle budova nádraží. Vím, nebyla tak stará, jen něco kolem 150 let. Co se kolem toho dělo, i byla prohlášena za historickou, aby vzápětí šla do týdne k zemi a můžu jít do nedaleké historie. Kladno moc takových budov nemá, tak proč je nebourat.

jj, nechala jsem košík uprostřed samoobsluhy a letěla ke kočárku🤣

Vždycky si vzpomenu na tento případ. Mé spolužačce se něco podobného stalo v roce1984. Obě jsme rodily v září s odstupem 2 dnů. O pár měsíců později jsem se dozvěděla, že šla nakoupit a kočárek nechala před obchodem, tehdy to ani jinak nešlo a když nakoupila, kočárek nikde, naštěstí si nějaká starší paní všimla, že ten čisťounký kočárek odváželo dítě tmavší pleti a velmi zašpiněné. Do večera dcerku měla, místní Romové si klidně děcko nechaly, až když zasáhli policisté, dítě vrátili. Od té doby, když jsem potřebovala "ve městě" nakoupit, domlouvala jsem se s maminkou, která stála před obchodem s kočárkem, zatímco já nakupovala. Zajímavé, že v sídlišti jsme problém nikdo neměl a že kočárků u samoobsluhy bylo jako dnes aut, i když tam jsem využívala o 22 měsíců staršího syna, který fungoval perfektně, jak se někdo přiblížil, spustil takový řev....

V roce 1968 mi bylo 5 let, těžko jsem chápala, co se děje, měla jsem svůj dětský svět. Když přišel film Vlny, nejdřív jsem váhala, ale nakonec jsme s manželem šli u nás v obci do letního kina. Nikdo se během filmu nebavil, jak bývá zvykem, dokonce ve stánku necinkla ani sklenička, lidé se začali zvedat až po titulcích, spousta zůstávala zadumaně sedět, zvláštní pocit. Domů jsme šli všichni tak nějak potichu, se sousedy jsme šli společně a povídali si nějak vyhýbavě o všem možném a až u domu jsme našli odvahu hodnotit a můžu napsat, nám se film moc líbil, i když při tématu filmu je těžké nazvat líbil, ale je to tak.

Mě bylo 5, pamatuji si, že strejda k nám v sajdkáře přivezl tetu se sestřenicemi, jedné byly 4 a druhé 1 rok, aby byly raději pohromadě, o dědovi, který u nich bydlel, jsme nic nevěděli, pracoval v Zemědělských novinách v Opletalově ulici. Strejda, protože pracoval s tátou na šachtě jen vyřídil mamce vzkaz, že táta je v pořádku, že nefárají a odjel zpatky do práce. Děda se po nějaké době ukázal doma, jen se umyl, převlékl, řekl, že v Praze je hrůza a odjel. Vím, že na sobě jsem měla trikolorku, kterou jsem pak nosila v 1989. Že jeli od Prahy ruské tanky, že lidi plakali, maminka s tetou nám zakázaly, že se na vojáky nesmíme dívat, ale vysvětlete to malému dítěti, vždyť se ti vojáci smáli a mávali, tak po očku jsem pokukovala. Vím, že jsme pak celá rodina jeli do Lán, taky mě v těch dnech děda bral do ND, měli dávat Labutí jezero, ale místo toho Prodaná nevěsta a že jsme dostali penízek a na něm byly letopočty 1918 a 1968.

Pusto, prázdno, nikde nikdo, my tam jeli na blind cestou z dovolené, informace nikde žádné fakt nebyly, až u štoly a nebyli jsme jediní, kdo měl to dopoledne stejnou zkušenost.

Letos jsme tam zavítali s manželem, chtěli jsme do štoly, když už jsme v mlze na 2.pokus (první - v mlze jsme došli každý jinou cestou ke kapli), kde jsme mimo cedule - že jsou na prohlídce, se dozvěděli, že návštěvu štoly si musíme objednat na tel.čísle, mimo nás tam dorazila skupinka chlapů s dětmi, ti volali, neochotný hlas jim sdělil, že 1.prohlídka bude ve 13 hodin (bylo 11.10 hod.) a že lístky si mají zakoupit v té hospodě. Parkovali jsme naproti stejně jako ona skupinka, že by byla nějaká informace, nic, po návratu k autu byla před hospodou cedule s informací o koupi lístků. Zasmrádlá hospoda, neochotný personál a jak jsem pochopila, jeden z hostů byl průvodce, zakoupila jsem si turistickou vizitku a ač se mi chtělo na WC, raději jsou lokál opustila a radši jsme na nic nečekali. Asi jsme měli štěstí, mnoho jsme neviděli, mrholilo a byla hustá mlha, přesto to málo, co jsme viděli, je spíš k pláči.

Taky se to stalo jen jednou a pak se profláklo, že vedoucí se věnovali sobě a děti je nezajímaly. Při návratu přijelo nejdřív auto s hlavní vedoucí a dalšími vedoucími a nikdo z nich nevěděl, kde je autobus s dětmi, prý nemůžou za to, že děti " blejou". Dokonce děti nedostávaly ani obědy, odbývali je chlebem s paprikou. To vím, že vedoucí, kteří mají opravdový zájem o děcka, se připravuji a bohužel dnes jezdí na úkor své dovolené, dříve to tak nebylo, podniky to braly, že to není dovolená, ale čas strávený s dětmi jejich zaměstnanců. Obě moje děti pak jezdily se skautem, manželka jednoho z vedoucích vařila v hospodě a o svou dovolenou jela vařit skautíkům do polní kuchyně.

Přesně tak, výše poplatku za tábor se odvíjela od příjmu rodičů. Já jezdila za 140 Kč od šachty. Vzpomínám na tábory dodnes. Táta pak jezdil celé roky jako zástupce hlavního, ale jinam a jiný turnus, nechtěla jsem jezdit s ním. Vím, jak od ledna týden co týden schůzky ohledně programu. Vždycky říkal, že musí být program na minuty a to jak na hezké tak špatné počasí, aby se děti neměly čas nudit. Když pak byl prvně můj syn na táboře, pořád psal domů, že hrajou karty a táta hned, že tam není něco v pořádku. A měl pravdu!

Přesně. Droběna byla nápadnice prince, hrála jí paní Růžičková a sestra se jmenovala Dora. Chyba v otázce!