Vzhledem k tomu, že každoročně se před Velikonoci mluví o "neskutečném barbarství" a že většina lidí má z pomlázky trauma, tak se ani nedivím, že už nikdo nechodí. Ano, chápu že pokud se na někoho každoročně sesypala tlupa opilců s vypsanou soutěží "kdo švihne víc", sebere mu to jakoukoli chuť Velikonoce slavit. Bohužel pro spoustu lidí "ne" není odpověď. Je mi líto že má spousta lidí takové zážitky. U nás v Jinonicích (ano, v Praze 🙂) místní spolek zorganizoval "mrskačku" na místním hřišti a za mě super. Kdo chtěl tak přišel, užil si pomlázky i koledy, kdo nechtěl tak nebyl nijak obtěžován. Klidně příští rok přijďte, je to akce zcela veřejná a je v Praze. Možná (celkem hodně pravděpodobně) něco podobného pořádají i jiné místní spolky a komunity 😉 my chodíme do kostela a na Velikonoční pondělí se tu taky sejde dost koledníků co se vytratí ještě přes koncem mše a před vchodem vytvoří špalír, nikdo s pomlázkami a vajíčky v kostele problém nemá (alespoň nikde kde jsme kdy byli). Mimochodem, já nejsem z Prahy a u nás na vsi se taky s pomlázkou téměř nechodilo. Od čtvrtka do soboty se chodilo "křístat", v sobotu jsme u každého domu zastavovali a zpívali, za to jsme dostávali koledu. Pondělí s pomlázkou jen v rámci rodiny nebo opravdu blízkých známých, většinou po předchozí domluvě.
Mě se líbil přístup na jedné ZŠ. Úkoly ano, ale na týden. Protože zkrátka některé děti ty kroužky do večera zkrátka mají, ale ne každý den. Takže úkoly se zadávají v pondělí a odevzdávají se příští pondělí. Ve dny kdy mají děti kroužky do večera je dělat nemusí a udělají si je v době, kdy na ně mají čas. Rodiče jsou o tomhle systému informováni, takže to není že na ně dítě v neděli večer vyrukuje s tím že "tohle všechno dostali na víkend...", děti se učí rozložit si práci. Známkované jsou hodně symbolicky, učitel si známky píše zvlášť a přihlédne k nim spíš v případě třeba nerozhodné známky. Pokud někdo úkol neudělá, automaticky se mu přidává k dalším domácím úkolům. A nemají jich moc, je toho tak na 5 - 10 minut práce denně.
Ano, to je fakt mňamka, kojit dítě na záchodě. Tam totiž zpravidla ona místa na přebalování jsou. Většinou sklápěcí přebalovák vedle umyvadel. Že by tam bylo někde místo na kojení jsem si nikdy nevšimla. Takže dle autorky si tam můžeme sednout na zem, případně (pokud je jich tam víc) na záchodovou mísu? Pokud má dítě hlad a řve (a ano, stává se to dokonce častěji než po těch 2 - 3 hodinách), je to špatně, dítě je nevychované a máme si ho ihned uklidnit. Pokud se tedy o to uklidnění snažím (pokud je to alespoň trochu možné, Sednu si do rohu zády k lidem, nebo si přes sebe alespoň něco přehodím, samotné je mi to nepříjemné), jsem bláznivá biomatka a mlékoteroristka. Ano, uznávám že některé frajerky jdou do extrému, ale vážně někoho nutí se dívat? Pokud jim to nevadí a jsou s tím ony v pohodě, co těm kdo s tím v pohodě nejsou brání dívat se jinam?
Ze mě by měla paní stylistka radost. Asi 15 kolových sukní, k nim několik různobarevných triček a mikin, několik různěbarevných punčocháčů - a pak věci ke zvířatům (kozy a koně) - a těch mám teda podstatně víc než troje. Zvlášť v době línání a bahna bych prala několikrát denně. A ze všech zmiňovaných "základů šatníku" nemám nic. Tak přemýšlím, co by mi vyřadila 😄 ale zase bych to měla levnější, když na to dojde tak mám skříň za půl hodiny přeskládanou. Za hodinu pokud by mě donutila vzít diskutabilnější věci na sebe i se zdůvodněním proč potřebuju i odrbanější oblečení 🙂
Ani poníci nejsou sudokopytníci, ale budu to považovat za překlep, ne za hloupost a neznalost autora. Víc mi vadí že je článek prezentován stylem: "OK, dítě chce poníka, tak tady máte výpis nejmenších plemen, je to v pohodě, jsou malí, milí roztomilí, tak jen do toho, vozit se přece zvládne každý." Ono pak nastávají nejčastěji dvě situace (velice vzácně třeti). 1) Dítě to během pár týdnů přestane bavit, nejpozději když zjistí, že ono to není "sednout a jezdit" ale že je to hodně práce. I to ježdění je dřina. Co pak s poníkem? 2) Přístup k poníkovi jako k "živému plyšákovi". Při troše štěstí je někde ustájený a je o něj zajištěná alespoň základní péče, dítě s rodiči se za ním občas zastaví, ideálně ho nacpou kdečím co mu přivezli na přilepšení... a pak si zase měsíc nevzpomenou, že nějakého poníka mají. V horším případě ho mají doma na zahradě... a že těch případů zanedbávaných až týraných koní je pořád hodně. Vzácně nastává třetí situace, kdy se dítě opravdu chytí, chce na sobě makat... a u koní zůstane.
Nejlepší je přihlásit dítě někam na kroužek, do oddílu... a až když opravdu bude chtít u koní zůstat a něco bude umět tak uvažovat o vlastním koni.
Měla jsem jednoho koně právě od lidí, co si bez rozmyslu pořídili koníka. Přivezli jsme zanedbaného chudáka, aby mu nebyly vidět žebra, tak mu předchozí majitelé koupili deku. Docela dlouho jsme ho dávali dohromady, ale stal se z něj fajn parťák, když se nakrmil po několika návštěvách chiropraktika začal mít radost ze života a začal ukazovat co v něm je 🙂 jednoduchý koník pro děti to opravdu nebyl, byl jen bolavý a dobitý
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Vos máme mraky u zvířat. Kozy krmíme mimo jiné mlátem a na vodu z něj se slétávají jak divé, nás si nevšímají 😀 k tomu nám tu lítá celkem hodně vlaštovek a jiřiček a prakticky nemáme mouchy. Když dopouštím vodu tak vždycky odlívám stranou do bahniště pro hmyz, zvlášť dopoledne se tam většinou sletí i hodně motýlů 😊