Co nás biologie učí, tak jsou pohlaví vždy jen dvě: ženské a mužské, které zajišťují pokračování rodu.

Jako malá holka jsem bydlela ve společné domácnosti i s babičkou a dědečkem. A o mě se přes den starala babička. Byly to krásné roky, ale přesto byly dny, kdy jsem se otřesně nudila.

Na jedné facebookové skupině sdružující tisíce maminek se objevila otázka, jak často doma dětem pouští televizi. Dotazující maminka napsala, že se to snaží omezit na chvíli ráno a chvíli večer, zda to není moc. V komentářích se strhla doslova mela.

Články, které proběhly českým internetem, popisovaly zkušenosti se službami veskrze špatně. Špína, neochota, smrad, hnus. Musím se podělit o zážitek velice pozitivní, protože dětské centrum bylo perfektní. Vloudila se tam jen jedna malá chyba. Já.

Vysokorychlostní železnice bude stát biliony, na které se složíme všichni. Stát má vůči daňovým poplatníkům povinnost dokázat, a tím myslím skutečně dokázat, že se nám tento megaprojekt vyplatí.

Její život by vydal na několik neuvěřitelných románů. Jako malé dítě přežívala na ulici v Polici nad Metují, na sirotčinec jako dítě německých rodičů neměla nárok. Otec Marianny Tomešové totiž za války bojoval za Wehrmacht a to lidé nezapomínají, přestože ona se narodila až dva roky po válce.

Výchovné bylo jednou z mála dobrých věcí, které politici u důchodů zavedli. Skvěle se osvědčilo, jeho zavedení neprovázely žádné větší komplikace a bylo spravedlivé. Je proto stěží pochopitelné, proč ho chce vláda seškrtat na dřeň.

Že je něco s jejím tělem špatně, věděla už jako malá. Tehdy ji ale oslovovali jako Renée. Dnes je z ní Robin a změny pohlaví lituje.

Žijeme v době, kdy až na výjimky, téměř každý student vysoké školy při studiu v určité míře pracuje. Mnoho z nich tvrdí, že by si jinak studium nemohli dovolit. Opravdu? A jak to ovlivňuje studium?

Kdo nese hlavní vinu, že znalosti některých našich dětí jsou tak slabé? Možná škola a možná také rodiče.

To jsem zase jednou nevěřila svým očím, jak se dospělí lidé, rodiče, kteří mají být vzorem pro své děti, dokáží chovat. Můžeme se pak divit, že to na školách vypadá tak, jak vypadá?

Dětské gangy nahánějí po Jablonci nad Nisou své vrstevníky a požadují po nich výkupné za to, že je nezmlátí. Cílem tohoto komentáře není nic menšího než se pokusit ukáznit jak násilníky, tak ty, kteří volají po jejich lynčování.

Dříve žilo pospolu i několik generací a vzájemně se o sebe staraly. Dnes žijí generace často odděleně. A když rodiče zestárnou, ne vždy mají možnost prožít podzim nebo spíš zimu svého života v obklopení své rodiny.

Rybář a myslivec Jaroslav Hronek zachránil v úterý samici orla mořského. Narazil na ni při procházce u svých rybníků poblíž Tálína na Písecku, byla promočená a na první pohled bylo patrné, že má poraněné křídlo.

O část zraku přišla v inkubátoru. V šestnácti prodělala šedý zákal a o rok později podstoupila transplantaci obou očí. „Nejhorší bylo vzít do ruky bílou slepeckou hůl. Styděla jsem se za ni a říkala si, to je super, teď všichni uvidí, že jsem slepá,“ vzpomíná v rozhovoru nevidomá Alena Terezie Vítek, která o pár let později musela po porodu císařským řezem bojovat i o své vlastní dítě.

Jihlavský domácí hospic Bárka během letošního února přijal do své péče prvního dětského pacienta. Do té doby se Bárka věnovala doprovázení dospělých klientů. Cílem péče i v tomto případě je umožnit těžce nemocné dívce strávit čas v přirozeném prostředí se zajištěním péče a podpory multidisciplinárního týmu.

Chtěla bych tímto reagovat na nedávno zveřejněný článek, který babičky rozděloval na ty, co rády hlídají svá vnoučata a na ty, které se hlídání vnoučat vyhýbají. Prostě a jasně řečeno: „hlídací a nehlídací“ babičky.

Čtrnáct zachráněných koček má ve svém rodinném domku Růžena Sekretová na Kladensku. Poskytuje jim nejen obživu, péči a zázemí, ale také mnoho kratochvílí. Jejím velkým koníčkem je totiž práce se dřevem, a tak svými výrobky a dekoračními předměty vybavuje svou domácnost i nejrůznější kočičí zákoutí v domě. Jejím posledním projektem bylo velké škrabadlo ve tvaru hradu se třemi věžemi. U všech koček má velký úspěch – jedna z nich se v něm uvelebila dokonce už při jeho stěhování.

Netradičně si zahrály geny u divočáků v brněnské oboře Holedná, kam míří na procházky tisíce lidí. Z pěti selátek mají tři klasické a všem dobře známé pruhované zbarvení, dvě jsou ale bílá s černými tečkami a připomínají spíše buclaté dalmatiny. Nejde o výsledek křížení s domácími prasaty. Pro podivné zabarvení selátek nemají odborníci vysvětlení. Na Holedné se navíc v minulosti již podobná selata narodila.

Píše se květen 1945. Všichni slaví konec druhé světové války. V této atmosféře se sotva dospělý chlapec Petr vrací domů, do Prahy. Věří, že se tu setká s blízkými, které před několika týdny viděl: v Osvětimi a na pochodu smrti. To je začátek románu Nepatrná ztráta osamělosti. Velkolepý příběh o nadějích i schopnosti (ne)zapomenout napsal jako debut Eli Beneš.