Děkuji za velmi zajímavý článek. Gratuluji k objevení hrobu této nevšední osobnosti.

Moc krásné. V článku je překlep, není to Ondřej Plešil, ale Pleštil.

Vždyť je to naopak krásně svobodné, že si děti mohou představit Ježíška podle svého, každá rodina si může upravit tuto tradici, jak chce, vymýšlet si svoje příběhy. Nic nám není prvoplánově podsouváno. Je zajímavé, že moje děti neřeší nic z toho, co bylo v článku ohledně Ježíška uvedeno. Nepodceňujme děti a jejich fantazijní svět, nechme jim taky prostor pro vlastní představivost.

Já to vnímám tak, že na základní škole se děti učí, jak svět v kolem vypadá, jak funguje, jaké jsou v něm vazby. Samozřejmě si to nebudou všechno pamatovat, ale na jednou vytvořené stopy v mozku se v budoucnu dobře navazuje. Pokud nebudou znát pojmy a souvislosti, vyhledávání na internetu jim nepomůže, nebudou pak chápat ani čtený text,v informacích se nezorientují. Například na medicíně vás taky hned neučí, jak léčit lidi. Nejdřív vás podrobně (a nazpaměť) naučí, jak lidské tělo vypadá a jak funguje. S tou finanční gramotností souhlasím, ale ze zkušenosti vím, že se to na školách zlepšuje. Tyto věci se ale může dítě naučit přirozeně spíš v rodině.

Léta nakupujeme s rodinou u Alzy a jsme moc spokojeni. Někdy je zboží o něco málo dražší než u konkurence, ale za ty služby to stojí, komunikace bezvadná, různé slevy, výhody, navíc mají kamenné výdejny, kam může člověk reklamované zboží odnést. Objednávame zde skoro všechno a zatím žádné pochybení z jejich strany, píšu jen z vlastní zkušenosti ( ale dlouholeté). S reklamacemi nikdy nebyl žádný problém.

Do restaurace, kde mě místo úsměvu a vlídného slova čeká na uvítanou seznam pravidel, bych nešla ani bez dětí. Připadala bych si tam jak na návštěvě u nějaké zlé tchýně a bála se, aby mi nedejbože nevypadla vidlička z ruky. Tato společenská diskuze ničemu nepomohla, spíš naopak - arogantní rodiče budou arogantní dál. Zastraší to především ty slušné, kteří si to vezmou k srdci, a už se budou bát s dětmi chodit kamkoliv kromě hřiště. Ale jak se mají naučit děti chovat slušně v restauraci, když tam nebudou nikdy chodit? Já osobně zatím nemám žádné výjimečně špatné zkušenosti s dětmi v dopravě ani v restauracích, ale to je samozřejmě subjektivní. Taky jsem pracovala v pohostinství a děti mi nikdy nevadily, ani mě to nějak nenapadlo.

V mnohém má autorka pravdu, ale naučit se na tyto přijímačky pouhým memorováním opravdu nelze. Naopak jsem ocenila, že jsou z velké části postavené na porozumění textu a logických úvahách, nikoliv na nabiflovaných znalostech. U dětí, které chtějí jít na maturitní obory, se snad nějaká domácí příprava předpokládá, vždy to tak bylo. Je to zároveň i příprava na další studium.

Asi žiju na jiné planetě než ty ženy z dotazníků. Půl života jsem prožila v severních Čechách, půl v jižních, v obou případech slavím Velikonoce na vesnici a je to překrásné. Roztomilé koledující děti, trošku stydliví puberťáci a dospělí chlapi, kteří se ke mně za celý život v žádném věku nezachovali nijak nekorektně. Ani v nejmenším.Vždy byla legrace a dobrá nálada. Když se to někomu nelíbí, ať neotvírá a je vyřešeno. Připadá mi, že se hodně lidí bere až moc vážně. Bojím se doby, kdy bude vše hyperkorektní, ale bude jen smutno a nuda.

...na rynku začne trh. No jo, jsem už taky boomer, ale nad slovem "rinku" jsem vteřinu přemýšlela, co to je.😁

Ještě dodám,že ve zdravé společnosti lidé projevují úctu starším spoluobčanům a váží si profesí, které pomáhají chránit a zachraňovat životy, starat se o děti nebo nemohoucí, obzvlášť v této době. Jestli vám to připadá zvláštní, jak vyplývá z vašich poznámek o "posvátné krávě", pak je váš hodnotový žebříček zjevně posunutý jinam. Samozřejmě jsou dobří i horší učitelé, lékaři, sestry...Ale to je stejné v každé profesi, v každé oblasti lidského konání, je morálnější a statečnější řešit problém individuálně přímo s dotyčným, ne to takto paušalizovat. Tím opravdu urážíte ty, kteří v období pandemie odváděli kvalitní práci. A znám jich ze svého okolí opravdu hodně, hlavně kvůli nim mě to mrzí.

Přej a bude ti přáno.Nikdo vám přece nebrání vystudovat medicínu nebo pedagogiku a mít se taky tak úžasně jako vámi hodnocené profese.

Veliký obdiv oběma rodičům. I adopce zdravého dítěte je odvážný čin, ale tohle je už vážně hrdinství. Ať se dál daří.

Moc nechápu,jak by pánovu situaci vyřešilo dle paní ředitelky "večerní uložení na bok".Polohovat se prostě musí,po dvou hodinách,z boku na záda,na druhý bok. Kdyby ležel celou noc na boku, udělají se mu zase dekubity na kyčlích, ramenou...I kdyby byl pán konfliktní, stejně má právo na to být polohován po dvou hodinách ve dne i v noci. Jestliže za ním kvůli tomu musí dojíždět otec, je to ostudné.

6 až 12 měsíců???Chudáci chlapi..I těch šest neděl je moc, pro oba.

Jestliže se hádají o něco,co nemusí společně řešit (jako je výchova dětí,společná budoucnost, stěhování apod.), nechala bych to plavat a těmto tématům se prostě vyhýbala.Jinak to skončí pokaždé buď hádkou, nebo tím,že jeden ustoupí a bude se muset přetvařovat. Dva lidé prostě nemůžou mít na všechno stejný názor. Jestli se manžel nechce stresovat kvůli politice, jeho volba.

Přečetla jsem článek dvakrát a stále nevím,jaké "základní chybě" se mám vyhnout.

Bohužel tito malí virtuální nadšenci jsou stále uvězněni v těle, které se vlastně neliší od těla lovců mamutů- a to potřebuje pro správnou funkci mnoho pohybu na čerstvém vzduchu. Takže všeho s mírou.

Já bych trvala na Štědrém večeru pouze s manželem a na Boží hod zajela na slavnostní oběd k tchýni. Mohli by zůstat do večera a předat si i dárky u rozsvíceného stromečku. Rada "udělej si to po svém,ať si manžel jde,kam chce" zní sice dobře,ale myslím,že ve finále by bylo smutno všem třem.

Já tomu prostě pořád nerozumím. To chtějí popírat barvu své pleti nebo se za ní dokonce stydí? Nebylo by naopak divnější a víc diskriminující, kdyby se Olivier odmítl nalíčit a podobat se tak předloze? To je jako kdyby točili film o basketbalovém hráči, ale hrál by ho 150cm vysoký muž - aby náhodou nebyl diskriminovaný pro svou výšku. Je škoda, že učitel ustoupil, i když chápu, že si v tomhle bláznivém světě bez svobody projevu chtěl udržet místo.

A to jí má jako říct:"Prosím Tě, miláčku,můžeš se víc odvázat?" To je k ničemu. Dvojka vína by zabrala víc než tento antisexuální rozhovor,který radí paní mediátorka.