Přiznám se, že stále nechápu argumenty pro nezveřejnění "ublížilo by to/ neublížilo by to", "mohlo být hůř". Komu? Jak hůř? Vždyť STB ublížila tisícům lidí, ovlivnila životy a ubližovala i další generaci těch původně šmírovaných a pomluvených a ti to ani nemuseli tušit. Třeba pokud jim prarodiče, rodiče ( nebo jeden z nich) zemřeli před listopadem. Jsem přesvědčená, že tady silně platí přísloví "Stokrát nic umořilo (nejen) osla."
Určitě při dojednávání těto návštěvy se švýcarskou diplomacií padla poznámka kdy manželka prezidenta slaví kulaté narozky, že by se dalo spolit příjemné s užitečným a že by mohla, případně, švýcarská strana uzpůsobit termín, místo, počasí, program, menu i případný dar pro první dámu jejím kulatinám. Už jenom fakt, že je někdo schopen takto uvažovat, ukazuje, že tahle země nesměřuje mezi kulturní a vyspělé země s kulturními, průměrně vzdělanými a alespoň obvykle slušnými lidmi.
I způsob, jak se k úmrtí druhých vyjadřujeme a jak kondolujeme pozůstalým vypovídá o nás samých. Ono zmíněné R.I.P/RIP chápu, přesto mi o člověku, který jej použije, demonstruje jistou lenost, neohrabanost a že "to" chce mít rychle za sebou. Ale co mne vytáčí doopravdy je : " Přeji upřímnou soustrast."
A teď upřímně, paní Kovářová...Nemělo by vám až tak vadit to, že jsou tak politici v dnešní situaci vnímáni, ale spíš fakt, že mají často vystupování a chování hospodských žvanilů a nabubřelců co si nevidí na špičku vlastního nosu a zadělali si na to sami? Lidé jsou dnes konfrontováni s obrovskými problémy, strachem, skutečným ohrožením životů a politici předvádí, že jsou v ohrožení leda jejich vlastní šrajtofle. O solidaritě žvaní desetiletí... To , co předvedl ministr Jurečka je nevkusné s pohledem na konání a neukončení mejdanu na MPSV v prosinci, v den střelby na FF. Nemyslím, že by byla společnost uzdravená z této hrůzy. A on řeší to, co řeší.
Jako čtrnáctiletá jsem zažila zimu 78/79 a znala jsem už z vyprávění prarodičů tu z r.29. Pamatuji si vyprávění dědy, byl tehdy na vojně na letišti ve Kbelích, kde jim na stráži už po čtvrthodině omrzaly obličeje, měl jizvy jako připomínku. Druhá babička vzpomínala, že k nim do stodoly na slámu i do chlévů brali spát lidi, kteří neměli přístřeší a v jedné nejteplejší mistnosti spalo i dvacet dětí pohromadě.
2
Sledujících
9
Sleduje
2
Sledujících
9
Sleduje
A jak vychytralost sestry Maláčovou známe, ještě jen ty vytištěné.