20% vyhodit z celého státního aparátu včetně lékařů ve státních nemocnicních, kde berou výrazně více než v soukromém sektoru včetně policie, kde se dělá 24h šichta (chci vidět tu efektivitu za 24h) a pak 3 dny volna, včetně učitelů, kde počet žáků na učitele je nižší než jinde, generálové a celníci (proč jich je pořád tolik bez hranic) atd. Kdo na to bude mít odvahu?
To, že za léky platíme pakatel je blbost. Základní léky jako paracetamol jsou zde dražší než ve Velké Británii. Koupila jsem tam 3 balení Paracetamolu po 16tbl za £2. Běžně tam balení stojí £1 tedy asi 31 Kč. To stejné i Ibalgin a Strepsils. Čekání v nemocnici je tam dlouhé, ale dostanete v jeden den rentgen, magnetickou apod. žádné obíhání tady a čekání měsíc až se někdo milostivě podívá na váš rentgen. Objednání k zubaři za 2 měsíce. Kontrola £9, 2 rentgeny £6, dentální hygiena £12. Ve finále je to levnější než jedna dentální hygiena v ČR. Tak ať mi někdo říká, jak máme zdravotnictví zdarma. Na oko možná, ale lékaři si oklikou vyberou od pacientů ještě více.
Ten problém je v Praze v celém státním sektoru. Na úřady se nedají sehnat lidí, do škol atd. Ono je prostě nesmysl zvyšovat platy plošně přes celou republiku. Jiné náklady jsou v městečku s 10 tis. obyvateli a jiné v hlavním městě. Je potřeba zavést příplatek pro hlavní město tak, jak je to běžné v jiných metropolích. Není to žádná diskriminace, ale odraz nákladů. Celý systém státní správy pro občany se pomalu v hlavním městě hroutí.
S výrokem, že bez podpory rodiny je našetření 380 tis nereálné nesouhlasím. Spíše je to o odříkání a to někdy brutálním. Z vlastní zkušenosti. Při škole jsem pracovala, známému jsem ještě dělala účetnictví. Několik let jsem měla tři zaměstnání. Od 18ti jsem měla založené stavební spoření. Na svůj první byt rok po škole (rok jsem využila k šetření) jsem si vzala hypotéku (sazba okolo 5%). Byt jsem pronajala a sama jsem dál bydlela na ubytovně ve dvou v pokojíku. Hypotéku jsem docela rychle splácela a tak jsem koupila ještě jeden a dopřála si luxus soukromého pokoje ve sdíleném bytě. Nějaké kávičky nebo dovolené nepřicházeli v úvahu. Prostě vše jsem podřídila touze mít splacený byt. Takhle jsem to dělala do 30ti. Potom jsem se do jednoho bytu nastěhovala, druhý dál pronajímala. Pak nastala situace, že jsem se rázem ocitla jako samoživitelka hned po narození dítěte, takže návrat do práce do 6 měsíců a opět uskromňování. Rodiče už jsem několik let neměla. Ve 40ti jsem si konečně začla dopřávat a najednou okolí, začalo závidět, kde na to bere samoživitelka. Jde to, ale málokdo to dá.
41
Sledujících
0
Sleduje
41
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Odjakživa platilo bez peněz do hospody nelze. Platí to i pro obchody. Lidé peníze mají a neví co s nimi. Nakupují i to co nepotřebují, ale hlavně, že je to ve slevě 🤕