No, zajímavý životní příběh. Nicméně si marně lámu hlavu, proč nám ho autor zde sděluje...Toto přesně patří do kategorie článků, jejichž smysl jsem nepochopila.Asi jsem od toho podle nadpisu čekala něco jiného 😄.. ale už tak po několika odstavcích jsem si říkala - " a co jako...co já s tím, proč nám to říká.. četla jsem dál, jestli tam bude nějaká pointa.. no, jestli byla, tak já ji nenašla (nebo nepochopila) 😄 takže z celého článku jsme se měli dovědět, že autor už se nehodlá ženit a bude žít sám?? No a co jako my s tím ? :D
Vybavuju si líčení jednoho kamaráda od dalšího kamaráda - lékaře. Nevím, co je na tom případné lékařské latiny, ale líčil, že jim jednou přivezli pacienta s velmi hluboko zaraženým vibrátorem v análním otvoru. Vyndat bez chirurgického zásahu se nepodařilo. A bohužel vibrátor stále vibroval... byly v něm nové baterie... takže v nemocnici museli nechat vibrátor dovibrovat, pak teprve bylo možné operovat a vibrátor vyndat...
Nezlobte se, ale mně to přijde jako snůška nesourodých blábolů.... pokud jsou takové vaše zkušenosti, ok, ale nezobecňujte. Co to melete, že se rodiče s dětmi nemazali a nebyli zvyklí na projevy citů??? Pokud byli takoví vaši rodiče - no, očividně vás to ovlivnilo. Moji rodiče byli vřelí, milující, nám dětem se věnovali.... a co znám spoustu rodičů spolužáků, protože jsme samozřejmě bydleli všichni poblíž, bylo to stejné... samozřejmě každá rodina je jiná, ale tvrdit, že všechny se s dětma nemazaly?? nesmysl...
věděla jsem v dětství, že holt některé věci, které si doma povíme, nesmíme říkat navenek 😄 ale jinak bylo moje dětství fajn, peněz nazbyt nebylo, ale měli jsme vše, co jsme potřebovali..
jo a uměli jsme napsat správně "branná výchova"... :D
Krásné vzpomínky.... díky bohu za ně, jsou často takový ohříváček v horších časech 🙂 Jinak ramínka dostávám třeba běžně u Marks & Spencer, hlavně si beru ty s klipy na kalhoty 🙂) ale ramínkovou všehochuť najdu ve skříních taky.. včetně dřevěných obháčkovaných bavlnkama, co dělala maminka.. Z nostalgie je opečovávám 🙂-Gabra a Málinka....knihy mého dětství, četla jsem asi milionkrát 🙂 tím spíš, že mám kořeny na Valašsku....
Děkuji za článek.. úžasné knihy, úžasná spisovatelka. A heslem sester z Borovic "nestůj, když si můžeš sednout, neseď, když si můžeš lehnout" jsem se řídila a řídím dodnes (nemám teda tuberu, ale na endoprotézy kolen to platí taky" 😄 vybavuje se mi najednou spousta báječných scének z obou knih.... a usmívám se... díky, Betty, díky, Petro :-)
uáááá, já se tu válím smíchy.. chudák táta.... 🙂))))))))))))))) no, já povahu po své matince taky moc nezdědila (prý díkybohu), a nechávat v jedné místnosti manžela s matinkou samotné se rovnalo potenciálnímu výbuchu atomovky... kupodivu se s ním snesla až ve stáří, kdy jí skolil Alzheimer a manžel se smál, jak chodí za babi do domova, babi se na něj směje, kafe si spolu dají... smutné, ale vlastně i veselé...
jo a skutečná paní Urválková učila manžela na základce dějepis.. a on, poťouchlík, se jí zeptal, jestli by jim mohla vysvětlit, jak to bylo s procesem se Slánským... díkybohu, že když opouštěl základku, tak už tam Urválková neučila, jinak by nejspíš nedostal doporučení na střední školu 😄 máte krásné vzpomínky a umíte o nich krásně napsat, děkuju, že je s náma sdílíte....
Nojistě... reálnosti příběhů a aktérů v televizi věřil a věří snad jen blázen 😄 bylo mi to jasné odjakživa, nechápala jsem, jak se na to někdo může dívat... jednou jsem to náhodou uviděla u maminky a potvrdlo se mi, co jsem si do té doby myslela - jako matku od rodiny s dvěma dětma tam hrála moje třídní ze základky 😄 která je rozvedená a má jednoho syna 🙂))))))))))))))) když jsem jí potkala, tak jsem jí to říkala, jo, smála se, že v důchodu chodí dělat kompars do televize, pro zábavu 🙂))
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Moc se mi to líbí, do jednoho z našich bytů jsem pro kuchyňský nábytek zvolila podobný odstín a je to moc hezké. Jen ten stůl se mi pro čtyři lidi zdá dost malý... ale koneckonců to není nic, co by se nedalo nahradit, pokud nebude stačit.