No, nedá se říct, že by se předchozí generace s těmito strastmi vždy nějak úspěšně vypořádaly.. Duševně chorých lidí bylo v té době opravdu mnoho, nemluvě o domácím násílí páchaném různými veterány neustálých válek, traumat z dětství a tak podobně.

Idealizovat si minulé generace není ideální cesta k pokroku. Myslím, že kdybyste šla do běžné rodiny roku 1900 a nabídla jim život ve světě, kde se děti neřežou opasky, dospělí mají právo na rozvod, na vzdělání, ženy si mohou brát koho chtějí bez svolení rodičů nebo si nemusejí brát vůbec nikoho, můžou být doma nebo pracovat dle libosti, můžou jít na potrat když chtějí, můžou být samoživitelky bez odsouzení okolní společností a vyloučením ze světa a tak dále.

Vaši poslední větu bych trochu upravil - museli to vše snášet, nikoli vždy překonat. Mnozí z nich tyto věci nikdy nepřekonali a nevyrovnali se s nimi, mnoho lidí spáchalo sebevraždu kvůli traumatům získaným za světových válek, mnoho se jich zbláznilo.. z těchto dob ale většinou nejsou záznamy, mnoho psychicky narušených lidí normálně dožilo ve svých rodinách s tím, že prostě mlátili ženy, děti, měli deprese nebo žili někde na samotě na vesnici a povídali si celý den se stojanem na klobouky, nikdo o tom nevěděl, nikoho to nezajímalo. Dnes se hned o všem ví a není to tak, že by bylo takových lidí nutně více, ale vícero z nich je včas odhaleno a dostane se jim léčby.

Civilizační choroby ovšem opravdu posilují, na úkor těch historicky rozšířených, možná souvislost je potom třeba v Calhounově experimentu. Obecně je to ale tím, že se tyto věci více diskutují a dříve byly tabu.

Milý pane autore, zaráží mě konkrétní body ve vašem článku, které mě vedou k pochybnostem ohledně prezentovaných informací.

1) Tvrzení o nákladech na provoz věznic:

Vaše tvrzení o nákladech na provoz věznic jsou sice uváděna s částkou 36 000 000,- Kč denně, ale chybí jasná specifikace, co tato částka zahrnuje. Je zásadní znát detaily těchto nákladů, aby bylo možné posoudit, zda jsou opravdu tak vysoké, jak tvrdíte.

2) Porovnání s jinými potřebami společnosti:

Vaše srovnání nákladů na věznice s jinými potřebami společnosti, jako jsou školy, nemocnice atd., je zkreslující a nepřiměřené. Tato zařízení mají zcela odlišné účely a jejich financování by nemělo být porovnáváno v izolaci, ale v kontextu celkového společenského systému a jeho potřeb.

3) Zjednodušující pohled na vězně:

Vaše prezentace vězňů jako "lehkoživků", kteří dostávají "zadarmo jídlo" a žijí v luxusních podmínkách, je přehnaná a zjednodušující. Nezohledňuje složitost sociálních a psychologických problémů, kterým čelí tito jedinci.

4) Pohrdání pracovníky ve věznicích:

Vaše sarkastické poznámky o pracovnících ve věznicích, jako jsou "všeználci hadr", nejenže znehodnocují jejich práci, ale také naznačují nedostatek respektu k profesionálům, kteří se snaží udržovat pořádek a bezpečnost v trestním systému.

5) Situace v českých věznicích:

Vaše tvrzení o českých věznicích jako "nejobsazovanějších ubytovacích zařízeních v republice" vyžaduje konkrétní zdroje a důkazy. Bez takových důkazů jsou vaše tvrzení nepodložená a mohou vést k nesprávné interpretaci situace.

Ale zanadávat si umíte hezky, šup s tím do hospody 🙂

Tento článek, ve kterém se autor zdá být zjevně spokojený s vlastním životem, zjevně trpí nedostatečným vhledem do skutečného stavu společnosti. Zobecňuje a generalizuje problémy lidí, zpochybňuje oprávněné stížnosti a zavádí čtenáře jednostranným pohledem na věci. Je těžké brát vážně výčitky ohledně "fňukání" a "prášků na sebelítost" v článku, který sám nese známky manipulativního vyjádření a snahy znevážit legitimitu lidských emocí a obtíží.

Autorka se tady snaží bagatelizovat skutečné problémy, jako je duševní zdraví, a vytváří kategorické srovnání mezi těžkými životními situacemi a těmi, které považuje za lehčí. Tento přístup ignoruje bolest a soužení, které může každý jednotlivý člověk prožívat, a neposkytuje konstruktivní reflexi na společenské otázky.

Zkritizovat lidi za jejich frustraci a hledání podpory na internetu je neúctivé, nese známky emoční vyprahlosti a ukazuje na nedostatek porozumění pro moderní způsoby komunikace a vyjádřování. Předkládání obecných tvrzení bez relevantních důkazů a dat je argumentační faul, který dále snižuje hodnotu celého článku.

Celkově vzato je tento článek zjevně tendenční a zavádějící, což silně degraduje jeho hodnotu jako diskuzního nebo motivujícího textu. Autorka by se měla naučit respektovat rozmanitost lidských zkušeností a osudů a přístě se alespoň pokusit nabídnout konstruktivní pohled na problémy, se kterými se lidé setkávají.

To máte fajn, že máte kolem sebe tolik svědomitých rodičů a prarodičů.

Já jsem zřejmě o něco mladší, než vy, a díky práci znám i dost mladších lidí, než jsem já a kolem sebe a kolem nich to, co vy, zase tak často nevídám. Velice často jsou už z rozvedených rodin, velice často jsou z chudších poměrů s rodiči žijícími v nájmech i v důchodu a naprostá většina z těch, které znám, si na to, co dnes mají, vydělali zcela svými silami, bez jakékoli finanční pomoci rodiny - proto jsou ale dnes zoufalí, jelikož na ojeté auto nebo nábytek se našetřit dá ale na nemovitost bez podpory rodiny či jiného zázraku absolutně ne.

Ano, s tím souhlasím, dodržování místních zákonů, podmínek a osvojení si místní kultury na veřejnosti by mělo být samozřejmostí, která u nás bohužel není nijak vynucována. Je smutné, že Evropané nevědí, jak vlastně příchozí nějak nenásilně dotlačit k začlenění se, a oni sami se o to pochopitelně většinou nijak nesnaží, zatímco v jejich domovinách jsou místní zvyklosti na přistěhovalcích vynocovány zcela bez skropulí.

Rád bych viděl nějakou švédskou aktivistku s 20 pohlavími, tetováním, kruhem v nosu a LGBT vlajkou na čele přestěhovat se do země svých milovaných cizinců, třeba do Sýrie, do Pákistánu, do Súdánu nebo do Indie a zkusit si tam žít ne jako bohatý nedotknutelný západní turista na výletě ale jako přistěhovalec 🙂 Ona by je potom ta bezbřehá a bezpodmínečná tolerance čehokoli rychle přešla.

Achjo achjo, ženská..

Psala jste "Z mladého blbce a hrubiána nikdy moudrý kmet nebude." a tím to samozřejmě aplikovala na všechny. Pokud byste myslela NĚKTERÉ mladé, napsala byste "Z NĚKTERÉHO mladého blbce a hrubiána nikdy moudrý kmet nebude.", což jste neudělala, tedy se nevymlouvejte, urážíte tím generalizováním opravdu všechny mladé, tečka.

Samozřejmě, vaši známí, je mi to jasné 🙂 Vaši známí, o kterých samozřejmě víte úplně všechno z jejich života dnes i v mládí. že?

Přestaňte si, proboha živého, vymýšlet a uznejte, že svým původním příspěvkem s pohrdavým "moudrem" jste pouze hrubiánsky urazila mladé lidi, přičemž jste se jenom chtěla sama cítit lépe.

Vám by se asi taky nelíbila věta ve stylu: "Z staré komunistické udavačky a zlodějky nikdy nevyroste aktivní poctivý senior.", už chápete, jak to myslím? 😉

Takové rodinné poměry, které popisujete, rozhodně neexistovaly po staletí.

Takový rodinný model u nás existoval maximálně několik desetiletí, většinu historie byly děti vnímány především jako levná pracovní síla v rodině, dětská úmrtí byla naprosto běžný jev až do 20. století a nějaké dlouhodobé citové vazby neměly moc šanci se vůbec tvořit, především v chudších rodinách, kde stav kdy žije vnuk, otec i děd zároveň byl spíš neobvyklý kvůli neustálým válkám, nemocem, hladomorům a tak podobně.

Tu historii si vy, nebo tedy pan Javůrek, poněkud idealizujete. Ještě v 19. století bylo velice běžné, že děti místo studia těžce pracovaly, ať už spolu s rodiči na polích či v hospodářství, nebo byly i samotné posílány do dolů a fabrik na lehčí práce. Jakmile dosáhly daného věku, odstěhovaly se do nového bydlení se svými domluvenými partnery, mnohdy do jiných koutů císařství kam je poslaly pracovní povinnosti (především úředníky a železničáře ale i stavitele a jiné manuální profese), kde budovali novou rodinu a své rodiče už často neviděli mnoho let nebo až na smrtelné posteli.

Ano, společnost se mění a s ní i definice rodiny, není to ale nic nového, stejné změny v rodinných strukturách se dějí pravidelně v cyklech několika generací. Každá generace si tak tvoří takový stav rodiny, která jí vyhovuje, na to má totiž každá generace výsosné právo.

Pokud tomu skutečně věříte, doporučil bych vám vyhledat odbornou lékařskou pomoc, jelikož s takovým zhoubným a negativním názorem na svůj vlastní živočišný druh budete dříve nebo později nebezpečný když ne ostatním, tak minimálně sám sobě.

Hodně zdaru v životě a doufám, že se vám podaří porazit vaše vnitřní démony. Svět je totiž krásný a většina lidí jsou skutečně dobré bytosti, které nechtějí nikomu ubližovat ani jinak vědomě škodit.

No supr, ale vy jste tu psala nějaký blábol o tom, že jaký je daný muž v pubertě, takový bude i ve stáří, což jste nijak nepodpořila.

Navíc mě opět urážíte tím, že píšete urážky jako "když napíšu jejich jména, nic vám to neřekne", je tedy mnohem pravděpodobnější, že tady zkoušíte argumentační fauly typu slamněného panáka a ve skutečnosti neznáte vůbec nikoho, na kom svoji pochybnou myšlenku dokázat, že? 😉

I jeden z posledních papežů strávil mládí v nacistické organizaci, byl to ve stáří také nemoudrý a neslušný člověk podle vašich měřítek?

Jste zahořklá rašple, která tu opravdu plácá nesmysly. Naopak, blouřlivé mládí měla naprostá většina největších myslitelů a jiných osobností historie, včetně Aristotela, Sokrata, Homéra, Descarta, Buddhy (samozřejmě údajně), nebo i jistého Mahátmá Ghándího, který v mládí odsuzoval některé normy tehdejší indické společnosti, dostával se do sporů se staršími, se svou rodinou a jinými autoritami - často pak byl nazýván buřičem, nezvladatelným či drzým.

Ale je mi jasné, že žádný z těchto mužů není tím moudrým starcem, kterého jste měla na mysli, že?

Asi byste měla přestat číst rudou knihovnu a spíš si uvědomit, že žijeme v reálném světě, kde se 18 letý puberťák chová přesně tak, jako 18 letý puberťák a je naprosto jedno, jestli z něj vyroste Franta, válející se v 70 na nádraží u popelnic, Ghándí, duchovní vůdce jednoho z největších národů světa, nebo Pavla Žídková, arogantní diskutující, nadávající zahořkle na internetu na mladé lidi, žijící v iluzích a nepodporující svoje tvrzení žádnými argumenty 😉

Co kecáš ty joudo tvl? 😄 Žvaniš o Karviné jak bys tam měl mandát a ani nevíš, že už jsou všechny doly až na jeden zavřené a nikde se nenabírá, ale pěkněj pokus.

Mluvím o mladých lidech obecně, ne o mladých rodinách. Samozřejmě, že důchodci, matky samoživitelky, studenti a mladé rodiny jsou hlavní tahouni všech voleb.

Ale na lidi, kteří žijí sami či v bezdětném partnerství a jsou ve věkové skupině 26-65 (tedy ukončení studia až po důchod), tak na tyto lidi lidově řečeno se*e Bílý Tesák. A že je to docela dost lidí 😉

Jmenujte tedy příklad "moudrého kmeta" podle vašich standardů, to jsem opravdu zvědav 😉

Jakou lopatu, jak makat? 😄 Když nemáte pozemek a i holý pozemek, holá půda, je finančně nad vaše možnosti, tak co chcete jako dělat? Blbá louka 100m2 stojí dneska klidně víc jak 1 milion, tak tvl??

A jinak, ono dřít se půl života dokrve, to sice bylo třeba nutné poslední staletí ale společnost je, respektive měla by dnes být už trochu na jiné úrovni 🙂 Nebo máte pocit, že to tak, jak popisujete, je nejlepší a mělo by to tak zůstat napořád? Aby se každý musel celý život dřít jako nevolník? K čemu tedy vůbec je nějaký pokrok, automatizace, moderní technologie, když pak nějakej Šiffner řekne, že by si měl každý stavět dům vlastníma rukama, lopatou a špachtlí jako ve středověku?

Někoho fyzická práce postaru uklidňuje, baví a tak dále ale rozhodně nemůžete říct, že to je správná cesta dobudoucna. Představte si, že jsou třeba i lidé, kteří nemají fyzicky na to si dům postavit, například jsou celoživotně nemocní, to je co? 🙂 A takoví lidé podle vás nemají právo mít vlastní bydlení. Žádná empatie, žádný soucit, žádné ohledy vůči ostatním - toť mantra Čecháčkovského selfmadeburana

kdepak, nas** jsou protože posledních x vlád investuje výhradně do důchodců a na mladé lidi nemyslí, takže mladí mají zbytečně náročný život co se financí týče, vzhledem ke stavu ekonomiky naší země. Nejsou naštvaní na důchodce ale na vlády, které nerovnoměrně rozdělují finance pouze těm skupinám, od kterých očekávají voličskou podporu

Tou žumpou myslíte Babiše, který celé své premiérské období strávil tím, že po všech směrech zvýhodňoval důchodce na úkor mladých pracujících lidí a rodin, že? 🙂

Takový citát je příkladem stereotypního a pejorativního hodnocení mladých lidí. Nicméně lze najít mnoho osobností, které se staly významnými postavami a ukázaly, že tento citát není vždy pravdivý. Zde jsou některé příklady:

Albert Einstein byl v mládí často považován za hrubého, problémového a obtížného studenta. Byl vyloučen ze školy a měl problémy s učiteli. Později se stal jedním z největších fyziků v historii a obdržel Nobelovu cenu za fyziku.

Abrahama Lincolna v mládí nepovažovali za nadaného nebo moudrého. Měl minimální formální vzdělání a pracoval jako farmář, dřevorubec a rváč v pěstních soubojích v docích. Později se však stal 16. prezidentem Spojených států a vedl zemi během občanské války, přičemž se proslavil jako jeden z největších amerických prezidentů.

Thomas Edison byl známý svými mnoha neúspěchy a odmítnutími v mládí. Byl považován za problémového a tvrdohlavého. Nicméně se stal jedním z nejvýznamnějších vynálezců v historii, držel více než tisíc patentů a vytvořil mnoho důležitých vynálezů, včetně žárovky.

Winston Churchill byl v mládí považován za problémového a arogantního studenta. Měl obtíže na vojenské akademii a nebyl považován za nadaného vojáka. Později se stal britským premiérem během druhé světové války a hrál klíčovou roli v obraně Spojeného království a spojenců proti nacistickému Německu.

Tyto historické osobnosti nám ukazují, že hodnocení mladých lidí na základě jejich povahy v mládí nemusí představovat jejich budoucí potenciál a úspěch.

Pokud tu je někdo hrubý hlupák, jste to tedy spíše vy, jelikož se neoprávněně povyšujete nad ostatní

Jestli ono to nebude právě tím, že mladší lidi jsou nasraní, jelikož důchodci dostávají stále přidáno ze všech stran ale na mladé nemyslí ve svých politických programech absolutně nikdo 🙂

Xenofobie, tedy "nedůvěra, strach z cizinců, strach z neznámého a cizího", určitě není nejvhodnější termín pro tento jev.

Nabízela by se tzv. gerontofobie ale v ní jde spíš o strach, než o nenávist. Nejpřesnějším klasickým termínem tedy bude prostá misantropie zaměřená vůči starým lidem.

Kdybychom se měli uchýlit k novotvarům, pak by se dalo použít také něco jako "Senescensodium Odium" nebo "Senescensodium Invidia"

Tento článek má zjevně pozitivní záměr, kterým je bránit důchodce před negativním stereotypem a kritikou, kterou na ně někteří lidé sesílají. Nicméně, existují body, které bych rád zdůraznil a které ukazují, že autor může mít v některých ohledech docela nepřesné představy o problematice.

Variabilita v životním postoji důchodců: Autor článku zdůrazňuje, že ne všichni důchodci si vynucují respekt nebo se chovají povýšeně. To je sice pravda, ale stejně tak platí, že ne všichni mladí lidé mají negativní postoje k důchodcům. Kritika se obvykle nevztahuje k celé skupině důchodců, ale k určitým situacím nebo jednotlivcům, kteří mohou být obtížní, bez ohledu na věk.

Zdravotní péče: Autor se snaží ospravedlnit častou návštěvu lékaře staršími lidmi, a to jako projev touhy po mezilidském kontaktu. Nicméně, častá návštěva lékaře může být způsobena také dlouhodobou nedostatečnou péčí o vlastní zdraví, což může být nákladné a zatěžující pro zdravotní systém, který hradíme všichni. Je třeba brát v úvahu, že to není jen o mezilidských vztazích, ale i o efektivním využívání zdravotního systému.

Mladí mají také své obavy a problémy: Autor zdůrazňuje, že mladí lidé kritizují důchodce, protože se bojí stáří a smrti. Jenže mladí lidé mají své vlastní starosti a tlaky, jako je hledání a udržení si zaměstnání, zajištění rodiny a plánování budoucnosti. Nelze zobecňovat, že všechny negativní postoje k důchodcům jsou jen odrazem strachu z vlastního stárnutí.

Potřeba reálných řešení: Autor v článku diskutuje o potřebě konstruktivní pomoci důchodcům ale neposkytuje konkrétní návrhy nebo řešení.

Kdyby to nebylo poněkud nefér vůči pacientům, myslím, že by nebylo vůbec od věci dělat školní exkurze na záchytné stanice, do protialkoholních léčeben a podobně. Ale ne ve chvílích, kdy tam je jenom personál, jako jsme byli onehdy my v protidrogové stanici, ale pěkně když je tam pár pacientů v nejlepším.