Každý ať si věří, čemu chce, ale já tomu věřím. Mám podobnou zkušenost. Ne každý je ale stejně vnímavý, takže chápu, že kdo něco tak zvláštního sám neprožil, tak tomu nemůže uvěřit.

Ach jo, léky ani jiné cennosti si přece NIKDY nedávám do zavazadla, které dávám z ruky, ale beru si je s sebou do příruční tašky na palubu letadla!

Když nedorazí kufry, je to samozřejmě nepříjemná věc. Člověk, který cestuje ale ví, že se taková věc stává, a tak si nikdy do kufru nedávám žádné léky, klíče, prostě nic cenného ani životně důležitého. Věci, o které nechci přijít, si prostě beru s sebou do příručního zavazadla na palubu.

Za mě - Petr Mach (aktuálně SPD-Trikolóra) - je proti zavedení EUR, migračnímu paktu a Greendealu - tedy názorově shoda. Pokud tedy po zvolení neobrátí, jak je to u mnoha politiků už bohužel jejich zvykem....

Pořád si říkám, co tak strašného se tomu klukovi v jeho krátkém životě muselo stát, že spáchal něco tak ohavného. Taky mě v této souvislosti napadlo, jaké jsou dnešní supermoderní budovy bez oken a dveří jen na čipy dokonalé pasti v případě jako tenhle. Nezamknete se a z okna taky nevyskočíte. Nevyvětráte.

Tak v tom případě min. 1/2 Čechů taky žije na hranici chudoby, protože 150 Kč čistého na hodinu je běžný plat i např. pro účetní, která pracuje na plný úvazek.

Tak proč se mluví jen o Ukrajincích, jací jsou u nás chudáci. Taky mě štvou ty řeči, jak se bez nich neobejdeme. Ekonomika stagnuje, některé výrobní podniky začínají propouštět, protože nemají odbyt.

V metru na Florenci je reklama RegioJetu jen v azbuce - to už mi přijde přes čáru. Připadám si jako cizinec ve své vlastní zemi. Jdu po ulici a ze všech stran slyším převážně ukrajinštinu. Většina mladých Ukrajinců se chová arogantně a povýšeně. Takové jsou bohužel moje každodenní zkušenosti.

ono to s bydlením nikdy nebylo jednoduché. Já do svých 36let bydlela v jedné pronajaté místnosti v panelákovém bytě, protože jsem šetřila, abych měla nějakou hotovost a mohla si vzít úvěr ze stavebního spoření. V 36letech jsem si na úvěr koupila malou garsonku. A splácela úvěr. Žádná dovolená, žádné rozhazování. O 20let později jsem prodala garsonku a svépomocí postavila dům, který budu splácet do konce života. Stát mi nikdy nic v životě nedal, žádné dotace, příspěvky na bydlení, NIC! Celý svůj život cpu prachy do státu akorát já-ze mzdy, z každé cihly, z úplně všeho, co jsem si za vlastní peníze koupila. Hold dnešní mladá generace chce jezdit na dovolenou k moři, mít nejnovější model telefonu, s každým prdem se chlubit na sociálních sítích, místo toho, aby vytvářeli nějaké hodnoty rukama. Nikomu se nechce dělat, ale už nevidí, co je dřiny a času za tím,než člověk něčeho dosáhne a něco vybuduje. To umí každý - závidět, nemakat a jen pořád natahovat ruce - DEJ mi!

V článku se píše, že oba pracují, znamená to, že dosud měli tedy ubytování i tak zadarmo?