Syn vycházel též z osmé třídy(šel o rok déle)takže v patnácti,sám také nevěděl co chce dělat.Šel na UŠ truhlář,jeho učitelka chtěla aby šel do učňáku kam chodili děti běžně s dvěma přestupy autobusu,ale mi mu našli jiný ve středočeském kraji bez přestupu.Samozřejmě se jí to nelíbylo,tam jsou špatné školy....(sama nakonec po letech dala svého syna též do středočeského kraje na školu,tam jsou nejlepší.Syn po vyučení si udělal střední školu,rok a půl na civilce a začal pracovat též až v pozdějším věku.(Té učitelce se také nelíbylo že šel na průmyslovku,dělal řemeslo,nakonec přešel jinam,dodnes pracuje rukama,ne v kanceláři)
Asi před 30 lety jsem synovi koupila botasky v kameném obchodě za 650 korun,za 3 týdny popraskaly na nártu(měly být kvalitní)ty samé u nás prodávali u stánku za 350 korun.Takže se nedá věřit nikomu.Pokud si kupuju zboží s vědomím levnosti musím počítat i horší kvalitou,což i ta kvalita ve vyhlášených obchodech není 100%.(to vám dokáže říct i sama prodavačka a pošle vás na tržnici)
Co když šli domů a není tam chodník?Synové mají též baráky na konci obce kde není chodník,kudy tedy mají chodit?I za bílého dne kolikrát musím sejít do škarpy aby se mi nic nestalo,protože jede auto tak blízko že cítím i závan větru projíždějícího auta.To byl problém i s kočárkem.
Nedávejte vinu jen seniorům,nikde není psáno kde přesně se to stalo.Řidiči prostě jezdí bez myšlení,nebo jsem silnější tak mi všichni uhněte z cesty,jsem pánem silnic.Nikdo nepřemýšlí nad tím že pokud bude mít štěstí tak také zestárne a bude na úrovni seniorů.
U nás jeden syn dudlíka měl jen pár měsíců,když jsem mu ho dala vyplivoval ho,to bylo jednoduché s ním přestat,u druhého jsem ho hodila za postel a nemohla jsem ho vyndat vždycky nakoukl jestli tam je a do týdne si na něj ani nevzpoměl,to už mu bylo více jak rok.Vnuk nemá dudlík od sedmi týdnů zvedal se mu žaludek ale má paleček s ukazováčkem (což paní doktorka schvaluje,že do prstíků nekouše tak silně jak do dudlíku a neníčí si zoubky).Dnes jsou mu více jak čtyři roky a když se potřebuje sklidnit tak si pocumlá,směju se mu že je velký chlap ale toleruju mu to,je to jen při ležení i během dne když je unavený.
Mámu jsem dělala také,jenže jsem zrovna marodila tak to bylo snažší.Přišel známý zrovna jsem kojila tak musela ho jít přivítat.Schodou okolností přišel druhý známý který má doma ovce samozřejmě byl od ní přivítán a povídá ta je nafouklá a po..re se ti a mi s prvním odpovídáme neni jen se napila,to bylo pití daždé dvě a půl hodiny,nato odběhla do kouta a vykadila se.S čůráním jsme chodili ven,vyšla na chodník stačilo říct běž a byla v uličce vedle baráku tam si ulevila a vyskotačila se.Přišli elektrikáři a jeden znich povídá to je krásný pejsek(byla celá černá),to neni pejsek odpovídáme s tím druhým a než jsme to stačili doříct ozvalo se bé.Byla tak fixovaná na nás že kam jsme se hnuli musela za námi,popřípadě tak bečela že to rvalo srdce.Spala v přepravce u postele a když měla hlad tak si stoupla a funěla vám do obličeje a pokud jste hned nereagoval začala bečet.Ve dne si vyskočila na křeslo nebo gauč a ležela tam,přece nebude ležet na zemi,tak jsem jí dala starou matraci a co na ní vyváděla to bylo lepší jak televize.Když jsem jí odváděla na provázku tak jeden řidič měl skoro bouračku,šla jak frajerka,jenže se jí ve stádě nelíbilo tak jí syn přivedl zpět tak ještě asi dva týdny byla u nás to už jsme jí dávali ven pak jsme jí odvezli v autě a musela sledovat silnici jak pejsek.Od té doby bylo doma smutno,chyběl nám ten cvakot kopýtek a přítulnost.Měla jsem jehňata doma třeba jen přes noc i v posteli zabalené aby se prohřála když byl mráz a narodila se trojčata a ovce jí začala odstrkovat.Jsou to krásné vzpomínky.
Každý rok peču,nejméně jsem měla 21 druhů a vše zvládám v pohodě.Musí se při pečení(i jiné práci)přemýšlet aby vše navazovalo na sebe.Jeden den si nadělám těsta dám do lednice(je jich třeba šest)a postupně zpracovávám,klidně vykrajovaného udělám i osm plechů samozřejmě dám na papír na plechy zakryju folií dám do chladu a upeču až druhý den aby byla využitá teplá touba.Peču čtyři plechy najednou,mezi tím vykrajuji další,strojkové,horší jsou formičky ty se nedaří,ty musí rovnou do trouby a zase dělám několik druhů najednou.Už se nemůžu dočkat až to letos rozjedu.Každý rok si říkám nebudu péct tolik,rodina se mi směje že si to povíme o vánocích,mají pravdu,neovládnu se a možná to bude opět 28 druhů.
Byla jsem hospitalizovaná na Homolce před čtrnácti roky a přístup jak ze strany pana doktora tak sestřiček byl vynikající.Pan doktor byl rád že mi od mých problémů dokázal pomoci,protože to byla operace krční páteře a upozorňoval mě že neví zda mi od bolestí dokáže pomoci.Jsem mu za to neskutečně vděčná,protože můžu žít normální život.Ono být patnáct měsíců v krutých bolestech kdy už vám v hlavě šrotuje (v jiné vyhlášené nemocnici vás odmítnou a doktor se vám "doslova SMĚJE DO OČÍ")přemýšlíte nad koncem,věřila jsem v poslední záchranu a vyplatilo se mi to.Děkuji panu doktorovi vlastně za záchranu života.Kdo si tím neprojde nepochopí.
Zažili jsme něco podobného,kdy jsme byli na návštěvě(v baráku),bylo to v únoru a byl sníh.Už jsme se chystali k odchodu a bylo slyšet jak někdo túruje auto.Manžel se známým vyšel ven,ještě jsem se zdržela,známý se vrátil zpátky a říká ještě se posaď volal jsem policii,máte nabourané auto.Policisté přijeli vysvětlili jsme co se stalo a jeden z nich povídá to je spoluúčast.Druhý se na něho otočil a říká to není když v autě nikdo nebyl,pachatel byl známý protože v té ulici parkoval.Podle výše škrábanců a rytí(roztržený blatníkový díl a dveře) to byl menší náklaďáček,tak věděli kde hledat.
Nemůžu jíst kmín kvůli alergii,tak si též vybírám ALE vezmu jednu housku bez kmínu a tou odstraňuji housky s kmínem.Nikdy jsem nevrátila nic zpět,na nic přitom nesahám,jen co si beru.Kolik bych strávila času když si beru třeba 40 housek nabírat kleštěmi,co by řekli ostatní zákazníci kteří by si chtěli též nakoupit.Určitě by mě chválili !
U bratránka měli krásně vzrostlou lípu,z dálky byla opravdu pěkná,ale když jste přišli ke kmenu tak tam byla díra a sypala se z ní suť.Když přijel z životního prostředí pán nakukoval přes zeď vzali ho ke stromu a když viděl jak strom vypadá pokácení povolil.Jeho žena si vše fotila a hlavně průřezy(ty díry).Samozřejmě jako všude se našli lidé kteří je odsuzovali za pokácení tak krásné lípy,tak na vývěsku obecniho úředu ty fotky nechali vyvěsit a byl klid,protože nikdo nevěřil jak byla dutá.
Mě to tchyně se švagrovou dělali běžně,a když jsme jednou odjeli na dovolenou zamkla jsem obývák tak bylo od švagrové zle.Do našich věcí jim přece nic nebylo.Tchyně s námi bydlela přes chodbu,na nic nepřispívala přitom měla druhý volný barák.Že mi přerovnávala prádlo,nádobí,to bylo normální.Muž byl ještě při nich jsou starší rozuměli tomu lépe měli už zkušenosti.No škoda mluvit.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Já naopak miluji tyto staré pohádky,právě pro jejich naivitu,jsou oddychové a k vánocům patří.Tyto nové moderní nesleduji ani jindy,nelíbí se mi,stačí tak pět minut a přepínám.Též mám ráda staré filmy.Každý má jiný vkus tak ať se dívá na co chce.Když se mi to nelíbí nebudu to nikomu kazit.