Pan autor tohoto pamfletu absolvoval školení s vyznamenáním.
Ještě by se mněl informovat, co to je mražák a která prodejna na vesnici jej v padesátých letech měla. Ať to byla prodejna potravin a nebo místní řeznictví. Maso k řezníkům na vesnice se naváželo obvykle v pátek, většinou ve stejnou dobu, čerstvé z blízkých masokombinátů. Místní řezník věděl, kolik toho prodá, podle toho si také objednával. Tak když tam přijel nějaký jouda jako autor v jiné dny tak si mohl koupit uherák a nebo vepřovou konzervu. Místním to tehdy nevadilo. Ještě by se mohl informovat, než něco sesmolí, kdo na vesnici a nebo kolik obyvatel chodilo nakupovat maso k řezníkovi a kdo měl maso od souseda, který rád něco prodal a nebo dal za protislužbu.
Bude se zjišťovat a pátrat, jestli ten "šofér" nejezdí také do Norimberku na sjezdy Sudetského spolku, tak jako různí představitelé našeho státu a politických stran. Nezajímám se o válečné vyznamenání a odznaky, obzvášť německé z II svět. války, o tom, kdo to nosí si myslím své. Je to každého věc, ale je vidět, že udavači jsou stále aktivní.
Podle novináře to byl větší pšestupek, než to, že nějakým způsobem přišel o řidičák a jezdil dál.
Měli jsme a stále máme doma kočky. Obyčejné evropské i papírové, britku a kocoura ragdolla, výstavního. Všechny se naučily rozumět dost slovům, reagovali na ně, ta naše dnešní, dostali jsme ji z útulku jako odrostlé kotě, to je expert. Rozumí a reaguje na hromadu slov, také když na ni kývneme hlavou směrem ke dveřím, zvedne se a jde, to samé venku na zahradě, řekneme jí - jdeme domů a kývnete hlavou ke dveřím a běží napřed ke dveřím. Ale nikdy žádná naše kočka nereagovala na žádné zrcadlo, ve kterém se objevila, mrkla na to a šla dál. Nezájem. To samé jsme zkoušeli s okurkou, jak se tady stále objevují videa, jak se kočka lekne a uteče. Ta naše k okurce přijde, očichá ji a pokračuje v klidu dále po svém.
3
Sledujících
8
Sleduje
3
Sledujících
8
Sleduje
To chce někoho s praxí, co ten dredatej pirát?