Na počátku tohoto tisíciletí jsem strávila zhruba 9 let v USA, z toho mám 8 podchycených v tamním daňovém systému. Tak již po několikáté zopakuji základní fakta:

V roce 1983 došlo v USA ke změně zákona, který pro lidi narozené po roce 1960 stanovil nárok na státní důchod po dosažení věku 67 let. Už je tomu více než 40 let. Nevím o tom, že by kvůli tomu došlo v Americe k nějakým nepokojům či revolucím. Vzhledem k tomu, že i já patřím do té skupiny, musím si počkat ještě 5 let, než si budu moct požádat o část penze, na kterou mám dle amerických zákonů nárok.

A teď to podstatné: V USA snad nikdo nebere státní důchod jako něco, co ho spasí. Drtivá většina Američanů se na důchod připraví po svém. Jednak - a to je pro ně základ - si zajistí vlastní bydlení, které mají nejpozději v seniorském věku splacené. Tím minimalizují ty největší náklady, které má snad každý, kdo nebydlí pod mostem. Potraviny byly v USA poměrně levné - měsíčně jsem za ně vydala cca 200-250 dolarů, což byla desetina mého příjmu. Samozřejmě se nesmíte stravovat po restauracích, protože to je drahé i tam.

Tím nejdůležitějším faktorem je vlastní příprava na dobu penze. Američané jsou od mala vedeni k tomu, aby se dokázali postarat sami o sebe. Investují do cenných papírů nebo dluhopisů, šetří si v investičních fondech a samozřejmě ukládají si do vlastního bydlení. My naproti tomu často žijeme stylem "po nás potopa" a co můžeme, rozfofrujeme za hlouposti. Amíci si také užívají života, ale až po odložení peněz na stáří. Co to zkusit také a odejít do vlastního důchodu podle sebe?

Přeji hezký den všem.

S v podání City vám to přišlo lepší? Arsenal je taky k ničemu nepustil. Bylo to 90+ minut koncentrované nudy...