Myslíte Slovákům?

Bydlím několik let v centru Mikulova. Vedle je podnik, kde v létě hraje živá hudba. Končí obvykle po půlnoci a pak se hosté přesunou na Náměstí a dělají bordel tam. Je to dost otravné. Člověk se nevyspí. Nejsem jediný, komu se to nelíbí. Iniciativu nové starostky proto vítám.

Lyžař Řezáč je Stanislav ne Miroslav.

Pavel měl miniaturní sluchátko?

Odkaz 2  

anebo: Odkaz 1  

Halloween má dost temný původ.

Mnohokrát jsem jedl vepřový mozeček s vajíčkem při zabíjačkách. Je to pochoutka.

Zajímalo by mě, jak mohl Pavel slyšet Kazmův pokyn, aby vlezl do rakve? Neměl přece naslouchátko. He?

Je mi toho Prchala trochu i líto, jak ho to sešrotovalo. Nevím, jestli bude schopen najít cestu ven z toho mravního bahna. Manipulovat druhými lidmi je opojné.

Kdo se chce poučit, ať si přečte o tomto tématu knihu Jiřího Kejře Jan Hus známý i neznámý. Jiří Kejř je husitský teolog a historik, takže jej nelze obviňovat z podjatosti. Pravda o Husovi je docela šokující, takže to pro někoho asi nebude veselé čtení. Píše totiž podobné věci, jaké zde zazněly. Jinak si ale myslím, že lidi by se upalovat neměli, ač věří čemukoliv.

A co ten Agrofert, který údajně nevlastní? Proč přeje svým zaměstnancům?

Tady je pouze ten cover: Odkaz  

Tuhle píseň mám spojenou s filmem Captain Fantastic.

Air on G string

Máchova podoba?

Odkaz  

Báseň nové slávy

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.

Chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.

Na zem si lehněte, ó, lidé, nejblíž je vám.

Duní v ní kroky, strom, ta smělá báseň dřeva

a řeka, která se neviditelně vlévá.

Vezměte větev, která nerozkvetla,

v pochodeň změní se po okraj plnou světla,

v pochodeň pro všechny, jež nemusí být světlá.

Řítí se vodopád a ze srdce vám tryská,

hle, víra zářící, nad pomyšlení blízká,

tomu, jenž přichází, slavnostní píseň píská.

Ó, bledý, lidský, bratrský a čistý,

ó, pevný, úplný, čirý jak ametysty,

jsme připraveni již jak v listopadu listy.

Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,

my skály poznali, studánky, jež jsou v lese

a krutou odvahu v samotě, na útese.

My smrt jsme poznali a tebou popřeme ji,

bolest, tu bolestnou přípravu na naději,

do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.

A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý

ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,

ve velkém poznání až strháš s duší šaty.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.

Chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.

1. V. 1940.