Dobrý den. Díky za doplnění. KK je samozřejmě ideální nástroj na to, co popisujete. Je to ale jak se říká vyšší dívčí. Sám díky ní taky nepotřebuji mít prostředky v hotovosti a má i další benefity. Při žádání o úvěr máte historii v bankovních registrech, většinou k KK máte i pojištění zdarma a jiné.

Jenže v našem prostředí je toto opravdu pro lidi, kteří jsou finančně velmi gramotní, chápu výhody, ale i rizika. Ale mám v plánu o tomto napsat jeden z dalších článků.

Vážně nevíte? Ambulantní vztah - každý ve svém a za své, setkávání jen na příjemné zážitky ....

Když vydělávají podobně, tak proč ne..ale v tom případě by měl chlap pomáhat i s domácími pracemi..a ne, že přijde po práci, sedne k počítači nebo televizi a nechá přítelkyni nebo manželku aby doma měla další šichtu sama. Bohužel takový je momentálně nejčastější model společného soužití..kolikrát jsem slyšela od mužů moudra, že když jsme chtěly emancipaci tak si to máme užít, ale že ženské práce dělat nebudou protože je to pro ně ponižující.

Muž nad čtyřicet je buď ženatý, nebo zadaný, nebo psychopatický, nebo mrtvý. Zákon matky Murphy. 😉

I když je mi přes 50, našla jsem si známost a klape nám to skvěle- asi proto že máme vše stejně nastavené- každý máme dostatek svého osobního prostoru díky tomu že žijeme každý v jiném městě -ale když máme volnou chvilku jsme spolu- třeba i několik dní-ale potom zase každý do svého. oba svobodní a přesto nejsme sami. Vyhovuje to oběma- jde spíš o to hledat a nepospíchat při výběru.

V okolí znám pár bab, co urvaly vážný vztah i kolem šedesátky. Zalétly si do rezortu v rovníkové Africe a seznámily se s milým, mladým, urostlym a vášnivým domorodcem, který byl celý nadržený založit s nimi rodinu.

Jasně, je tam jazyková bariéra, ale co je dokonalé, že? 😀

Kdo chce, tak najde..problém, ale je, že to není hned a chce to opravdu trpělivost a čas. Já mám převážně takovou zkušenost, že ode mě muži po chvíli očekávali že budu dělat úplně všechno platit na půl výdaje a samozřejmě domácí práce dělá jen žena. A to nemluvím o tom, že kolikrát jsem musela platit všechno já, protože páni si nakoupili kraviny a nezbývalo jim na nutné výdaje…nebo mi řekli abych dovolenou zaplatila, že mi to pak dají a samozřejmě peníze jsem už neviděla. A slyšela jsem od spousty žen, že mají stejnou zkušenost. Takže hledejte ale používejte hlavně mozek!

NTJ. já měla vždy problém se chlapa zbavit. Poslední 4 roky jsem sama a nikoho zajímavého nepotkávám vůbec. Je mi 51 , jsem soběstačná. Jenže mí vrstevníci jsou většinou chlapi s pupkem , obézní. Já štíhlá, sportovní postavy. Pokud někdo vypadá udržovaně, tak je to většinou psychopat, narcis apod. No a nebo je ženatý. Já dítě už mam, takže nepotřebuji vytvářet rodinu. Stačí mi ambulantní vztah.

Rozvedeny muz je asi stejne jedine reseni, navic by prichazel v uvahu muz okolo 50 a ti uz maji deti vetsinou dospele, takze jsou prakticky svobodni a mohou zalozit i novou rodinu...pokud se jim tedy jeste chce

Na seznamky jsem nikdy nechodila, ale od známých jsem zaslechla, že to dneska z velké části funguje jen jako seznámení na 1 noc. Nemůžu to ale potvrdit ani vyvrátit.

Moc hezky napsané. Otázka je, zda je nějaký dlůvod, proč se brát. Proč nemít raději děti bez svatby. Já vím, že pro každou ženu je to super chvíle, že má někoho, koho miluje a musí to oslavit a je to podmínka, aby vůbec děti byly. Jenže rozvody jsou pak extrémně bolestivé, svatba je v podstatě majetková smlouva před státem a rozhodně nic dobrého nepřináší. Když přijdou exekuce, tak přes svatbu na vás může kdokoliv. Navíc spojit svůj život s člověkem, kterého neznáte, je risk jako hrom. Co je pak moje zkušenost, tak ženy se poměrně radikálně v průběhu života mění. Všichni sníme o té pokorné hodné princezně, kterou budeme ochraňovat, ona skoro nemluví a líbezně se usmívá. Jenže pak sama sebe najde a máte vedle sebe metrnici, která dělá vše za zády, je generál a nevíte, kam byste před ní utekli a zastavili neustálé úkolování a požadavky, kdy si připadáte jak v druhém zaměstnání a ona se chová jako šéf a nehnete s tím. Intimity po dětech odpadnou nejpozději do dvou let nebo po druhém dítěti, proč to dělat, když priority jsou již jiné. A výchova dětí a boj s puberťáky a jejich omezování, člověk z toho nemůže vyjít jinak, než jako ten špatný, i kdyby měl svatozář. A pokud jsou konflikty mezi manžely, děti se přimknou k mamince a tu budou hájit chlapci jako rytíři, dcery jako sestry. Mám za sebou tři dlouhé vztahy a poslední rozvod za rohem. A vím, o čem mluvím. Nejhorší je ten nevděk, když třeba taháte z dluhů a malérů ženu, která prchá před zlým exmanželem a pak to máte to samé znovu, co předvedla u předchouzího. Mezitím dům plný jejích dětí a její nekonečné soudy, nervy.

Máte pravdu. Já začala žít sama s dětmi už po třicítce po velice špatných zkušenostech a nemůžu si to vynachválit. Ten klid a svoboda je nejvíc.